Záludnost

29.01.2021

Určitý člověk se k nám chová zcela přátelsky, třeba nám i pomáhá, ale náhle se obrátí a začne nám nadávat, spílat, vyčítat a hrozit, aniž bychom si byli vědomi, že jsme mu někdy ublížili. Tato záludná povaha se projevuje u lidí, kteří trpí náhlou přeměnou svých vlastností z pozitivních (aktivních) na negativní (pasivní), jež je náhle přepadávají a oni jim okamžitě podléhají. Příklad: Starší člověk jde s mladou ženou společnou a odlehlou cestou přes dlouhý les do určitého města. Žena se sama bojí a protože tudy nikdo jiný nejde, přidruží se k tomuto člověku, který se jí zdá sympatický, starší, rozumnější, a domnívá se, že takto projde hlubokým lesem beze strachu. Starší muž je v skutku přátelský a velmi úslužný, a tak se cestou dobře přátelský baví, až dojdou asi do poloviny lesa. Nikde není nikoho kromě nich dvou. Všude je pusto, jen hluboký černý les a úzká cesta. Tu se muž náhle, jako když do něj vjede blesk, postaví proti ženě a s cynickým úsměvem a s planoucím smyslným žárem v očích uchopí nic netušící překvapenou krásnou ženu za obě ruce a táhne ji do blízkého křoví po straně cesty. Žena leknutím ani nehlesne, jen se třese a její bezvládné tělo se bezmocně poddává záludnému násilníkovi, posedlému smyslností. Tak člověka překvapuje záludnost a zcela jej ovládne. 

Jiný příklad: Dva lidé sedí v hostinci a popíjejí pivo. Přátelsky se baví, otevřeně a srdečně si vyprávějí různé historky ze svého pohnutého života a připíjejí si na zdraví. Jeden z nich má v náprsní kapse značný obnos peněz, z nichž platí útratu za sebe a za svého společníka, který se mu představil jako předák z nedalekých závodů. Oba se seznámili teprve dnes při nahodilém setkání. Po zaplacení útraty jdou z hostince a vydají se společnou cestou za vesnicí do závodu, kde jsou oba zaměstnáni. Jsou tam totiž přijato jako noví pracovníci. Je pozdě večer a na dosti odlehlé cestě, kde není žádný člověk ani obydlí, náhle společník, za něhož důvěřivý a pohostinný člověk zaplatil útratu v hostinci, vyskočí a popadne svého souseda za krk, srazí ho k zemi, vytrhne mu z kabátu náprsní tašku s penězi, uprchne a nechá bezvládného člověka svému osudu. Zde sehrála svou úlohu záludnost. 

V některém člověku vidíme skutečně jen dobré vlastnosti. S námi a s druhými jedná přátelsky a slušně, je velmi sympatický. Náhle se však dozvídáme, že jednomu svému známému velmi ublížil. Šli prý spolu do lesa sbírat houby a tu náhle a z ničeho nic dotyčný člověk, známý svou přátelskou a sympatickou povahou, přepadl svého druha zákeřně zezadu a bodl jej nožem do zad. Těžce raněný jen o vlásek unikl smrti. Záludný člověk zmizel. 

Záludnost na sebe bere různé aspekty, formy, nežli napadne svou nic netušící oběť. Přitom však nemá ke svému projevu žádné zvláštní příčiny. Jde pouze o neočekáváný vývoj vzplanutí této vlastnosti u takové osoby, která ji naprosto neovládá. Přivádí dotyčného člověka do nepříčetného stavu, ve kterém vykoná své dílo a najednou se nadmíru nasytí životní silou své oběti. 

Proti záludnosti bojujeme naprostou upřímností a pevnou vůlí vždy odrazíme jakýkoliv její nepředvídaný útok, výbuch, kterým by se nás chtěla zmocnit, neboť ji v zárodku ovládne. Podlehnout jí mohou jen lidé naprosto slabé vůle. Tato vlastnost přichází náhle -prudce a neočekávaně zaútočí na svou oběť. Příklad: Držím v rukou malé dvouleté dítě, sám beze svědků si sním láskyplně hraji, a tu náhle, jako když blesk sjede, probleskne mi hlavou krutá myšlenka provázená pocitem cynické zlosti, abych dítě uchopil za nožky a mrštil jím hlavou o zem. Ruce mi přitom přímo hrají, tak mocně na mne tato krutá záludnost  zčistajasna a bez jakékoliv příčiny zaútočila. Samozřejmě, že jsem udělal opak, s tím větší láskou jsem přitiskl dítě k sobě a bylo po boji. Takový je asi průběh působení této vlastnosti.