Zatrpklost, zahořklost

13.09.2020

Někdo bývá stíhán nehodami, neúspěchy a hlavně nevděkem za své dobré činy, jimiž pomáhal svým bližním, přátelům a známým, kteří si jej za jeho dobrotu skoro ani nevšímají a naopak se mu ještě po straně třeba vysmívají. Ze všech těchto příčin se v něm krystalizuje negativní (pasivní) vlastnost zatrpklost až zahořklost vůči těm, kteří se k němu tak nevděčně zachovali. A tuto vlastnost nakonec po trpkých zkušenostech aplikuje na celou lidskou společnost, protože si nedovede dobře představit a nevěří, že by snad byl na světě někdo lepší. Proto všechny lidi hází do jednoho pytle. 

Příklad: Jistému známému pomohl takový člověk svým vlivem k dobrému a vysokému zaměstnání, a když se dotyčný ekonomicky velice pozvedl, pro samou pýchu a domýšlivost na něho zapomněl. Když pak o svém dobrodinci hovořil, před druhými jej ponižoval, místo aby mu byl vděčný za jeho velikou pomoc. Tak svět odplácí! 

Jiný člověk je stále stíhán nehodami, nemocemi a hlavně neúspěchy. Bojuje proti nim jak jen se dá, ale dosud marně. Tu zatrpkne a zahořkne proti celému svému životu, osudu, který se vůči němu chová macešsky. Již nevěří v lepší život a propadá rezignaci, zatrpklosti, zahořklosti. 

Dobročinný člověk vynakládá největší úsilí na vybudování ústavu pro hluchoněmé. Shání na všech místech podporu a souhlas k povolení vybudování tohoto velmi potřebného ústavu. Když má již všechno zajištěno, požádá o svolení k vlastní stavbě u nejvyššího kompetentního úřadu. Ale tam jeho žádost zamítnou z určitých důvodů, které mu neprozradí, protože tyto důvody jsou toho času tajné. Je zřejmě trpce zklamán. Tolik ho to stálo práce a námahy a nyní je jeho celá práce jedním škrtem pera zcela znehodnocena, zbytečná. Protože nemá důvěru, že by při opakování žádosti mohla věc nakonec dobře dopadnout, odchází zklamán se zatrpklostí a zahořklosti vůči celé lidské společnosti. To mu vezme veškerou chuť k další práci. Je tento stav - zatrpklost, zahořklost - v uvedených případech správný? Jistěže ne! Kdo zná zákon karmy, jistě pochopí, že všechny neúspěchy, nehody, nevděk, nemoci, maření dobročinných skutků a podobné případy jsou jen následky příčin, které jsme si sami zapříčinili a zapsali do světa Příčin. Nemůžeme zatrpknout, zahořknout vůči těm, kdo jsou zdánlivě příčinou našich neúspěchů, nehod apod. Tito lidé jsou pouze prostředníky našeho osudu pro naplnění následků zaseté příčiny. Nic více! Ze všeho musíme vinit jen sami sebe, ať nás potká cokoliv na světě, neboť příčinou toho všeho jsme jen a pouze my sami. Nikdo jiný, jak bychom se mylně domnívali. 

Když toto vše známe, nikdy kvůli svým následků, nezatrpkneme ani nezahořkneme, ale pevně zatneme zuby a odvážně a vytrvale bojujeme, abychom si všechny své příčiny vyvážili co nejlepšími skutky, myšlenkami, pocity, a s radostí snášíme své následky, jelikož si jasně uvědomujeme, že co jsme si kdysi zaseli, to musíme nyní také sklízet. Následky mají vždy jen výchovný účel a nejsou nikdy tak těžké, abychom je nepřekonali nebo jim podlehli. Podlehnout jim mohou je slaboši a nezasvěcení a neuvědomělí lidé!