Zaujatost

23.09.2020

Přijde nám do cesty určitá důležitá existenční otázka, záležitost a naše mysl je tímto problémem zcela zaujata: ve dne v noci přicházejí myšlenky točící se okolo této záležitosti, a neodmítáme-li je jako zbytečné, propadáme jejich různým sklonům, které nás jen zbytečně rozrušují. Jak nicotné jsou, o tom se snadno přesvědčíme, když si uvědomíme, co nám říkaly včera a co nám říkají dnes. Jsou to vesměs myšlenky negativní, stále se nás útočící - když to nejde tak, vezmou to z  druhé strany nebo naopak, a tak nás stále otravují negativním postojem, dokud je neovládneme. Klid si nejlépe zajistíme, když sami dobře rozvážíme, co je skutečnost a jaká je neskutečnost, o čemž se můžeme sami osobně přesvědčit, a tak si trvale podržíme svůj zdravý úsudek. O něj se pak všechny zbytečné rozrušující myšlenky rozbíjejí a my zůstáváme klidní. Nikdy si také zbytečně ze zaujatosti neděláme žádné plány do budoucna, protože to je již věcí našeho osudu, který se o nás co nejpečlivěji a spravedlivě stará a dává nám jen to nejlepší pro naše sebepoznávání, ať jsou to nebezpečné a těžké překážky nebo různé milodary, tedy ve smyslu pozitivním (aktivním) nebo negativním (pasivním), podle toho, jak to právě potřebujeme. 

Někdo bývá vůči nám zaujatý, to znamená, že nás v pravdě nemá rád, a proto nám klade překážky všude, kde může, nebo nás pomlouvá, ponižuje apod. Zpravidla to bývají naší představení v úřadě, na pracovištích, kteří se takto chovají vůči podřízeným. Z tohoto trapného postavení se můžeme vymanit buď tak, že odejdeme od svého představeného ze zaměstnání, nebo si najdeme jiné místo, nebo mu jasně a přátelským způsobem řekneme své mínění a oba se nakonec usmíříme. Jako podřízení se chováme naprosto korektně, takže nám náš představený nemůže nic vytýkat, ani nám uškodit. Kdyby ani pak nezměnil své chování vůči nám, máme možnost si právem stěžovat. Představený z nás nikdy nesmí dělat otroka. 

Také býváme zaujatí krásnou hudbou, která nás přímo nadchne, uchvátí a vyvolá v duši krásnou pocitovou náladu, kterou máme buď pod kontrolou své vůle, nebo se necháme dojmy ze slyšené hudby bezvýhradně unášet, jak si naše city sami přejí. Taková zaujatost v nás sílí, čím více se necháváme unášet bez vlastní vůle krásnými dojmy hudebních produkcí. Taková melodie nám zní velmi často v uších, aniž bychom si to přáli. Totéž platí o ostatním umění, které by nás mohlo svou svérázností a krásou zaujmout bez naší vůle. Nejvíce nás ovšem zaujímají naše negativní (pasivní) vlastnosti, které nás při každé vhodné příležitosti napadají, myšlenkově a pocitově nás zpracovávají, a jsme-li slabé vůle, podléháme čím dále tím více jejich vlivu a působení, až nás zaujmou docela. Také pozorujeme, jak zaujatá je vůči nám některá myšlenka, kterou odmítáme, ale ona se k nám vrací s tím větší silou, aby nás nakonec přemohla. 

Jsme však také zaujatí některou dobrou bytostí, která na nás působí velmi dobrým dojmem, a my se s takovou osobu snažíme  poznat a navázat s ní bližší styky. To ovšem děláme vědomě. Jinak je tomu, jestliže na nás některá osoba záměrně působí svými vlastnostmi, abychom podlehli jejímu vlivu. To je již nebezpečné a takový případ si musíme dobře uvědomit a nikdy se nedat od nikoho ovlivnit, zaujmout. Tím bychom totiž ztráceli samostatnost. Jak víme, všeho moc škodí! Proto můžeme být někým nebo něčím zaujati pouze vědomě a do té  míry, pokud je nám to prospěšné. Jinak veškerou nežádoucí zaujatost okamžitě zpřetrháme svou vůlí a nahradíme ji naprostým nezájmem.