Závist

01.10.2021

Motto: Závidím-li někomu něco, závidím jen sám sobě, což je veliký omyl.

Závist je čistá negativní (pasivní) vlastnost, kterou lidé živí a prožívají většinou a zpravidla tehdy, jestliže má někdo více štěstí, majetku, pohodlí, peněz a podobně nežli oni sami, nebo jsou-li někteří lidé nadanější, chytřejší, váženější, celkem vzato, mají-li lepší a vyvinutější schopnosti všeho druhu, nežli mají oni sami. Tato vlastnost jde tak daleko, že svým bližním závidí i každou skývu chleba. Závist tedy nejvíce prožívají ti lidé, kteří nejsou nikdy spokojeni s tím, co mají, ale z nich zase nejvíce ti, kteří jsou chudí jak hmotně, tak duchovně. Naopak lidé zámožní a duchovně pokročilí jsou povznesení nad tyto dočasné věci - neboť vědí, že jsou člověku Prozřetelností propůjčeny jen na krátkou dobu jeho života - nikdy na těchto věcech, majetku, vlastnostech atd., neulpívají, a proto také nikdy nikomu nic nezávidí, ale naopak vždy všem lidem přejí to nejlepší. 

Závistivý člověk druhému přímo vyčítá jeho přednosti, zejména jeho majetek, větší příjem, lepší oblek, boty, jídlo, lepší bydlení atd., a má škodolibou radost, jestliže se některému z těchto lidí něco nepříjemného přihodí. Zpravidla předpovídá, že ten či onen, kterému závidí a nepřeje, o něco brzy přijde, že mu vezmou majetek, že bude brzy propuštěn ze služby, protože to není možné, aby tolik vydělával atd. K tomu všemu ho nutí  tato vlastnost, která v něm denně roste na úkor jeho životních sil. Jeho předpovědi se samozřejmě nikdy nesplní, neboť jsou tvořeny na špatném základu, a naopak mu desateronásobně přinášejí to, co druhým takto přeje.

Kdyby všichni lidé měli všeho stejně, nebylo by žádné závisti, neboť by jeden druhému neměl co závidět, jsouce stejně se vším poděleni. Ale chyba lávky - i zde by jeden druhému záviděl, že má právě tolik, co má on, proč ten druhý nemá méně, vždyť si to ani nezasluhuje atd. Tedy pokud člověk oplývá těmito dočasnými hmotnými statky a vlastnostmi a nedošel k sebepoznání, není naprosto vyrovnán, vždy mu tato vlastnost bude dělat potíže, dokud ji neovládne a nenahradí vlastností opačnou tj., přáním všeho nejlepšího všemu stvořenému bez ohledu na to, zdali se má lépe či méně lépe nežli ti druzí. 

Ve skutečnosti nemohou závidět ani tomu nevětšímu boháči, i když sám vlastně nic nemám, jsem dokonce proti němu žebrákem, neboť z hermetického hlediska je tento boháč jen k politování, protože se musí obávat, obírat a starat o tak velké břímě, které jej stále více a více přitahuje, a on mu vlastně slouží jako jeho otrok. Pokud si člověk neuvědomí, že mu nepatří ani vlásek na hlavě, dotud bude toužit po bohatství všeho druhu a po vynikajících vlastnostech a druhým bude více či méně těchto věcí, vlastností závidět. Tedy jak bych mohl někomu závidět, když mi nic nepatří a jsem toho všeho jen správcem? To vše, co vlastníme, patří podle univerzálních zákonů samotné Prozřetelnosti. 

Příčiny závisti si tvoříme sami svými myšlenkami, pocity, řečí a skutky. Závidím-li něco druhému, závidím to sobě samému a vpravdě nikomu jinému. 

Každý člověk má v sobě nesmírné duchovní a duševní bohatství, které však leží ladem, dokud si je neuvědomí a dokud je nezačne ještě během dočasného života v sobě dobývat, odkrývat sebepoznáním. Může někdo závidět sám sobě? Jistě ne! Jak teprve může závidět druhému! Je to velká chyba, omyl, nevědomost. Jestliže je pro něho cizí, tedy v tomto případě jeho bližní, je pro něho v každém ohledu nedotknutelný, protože je to opravdu hvězda sama pro sebe. Jak by mu tedy mohl závidět, naopak se raduje z každého jeho štěstí, z každého jeho úspěchu, prospěchu, z majetku a z jeho dobrých vlastností a podobně. 

Ze závisti se člověk dopouští i zločinů. Závidí-li panující třída některého národa majetek, blahobyt druhému národu, stupňuje se závist do té míry, že se nakonec spojí s nenávistí a vyroste až do válečného konfliktu, a to jen za tím účelem, aby se závistivá panovační lidská společnost zmocnila toho, co druhým závidí. Ze zkušenosti však víme, že napadený národ zpravidla takovou válku vyhrává, není-li v tom ještě jiná karmická příčina. Zevní svět si vysvětluje příčiny válek po svém způsobu, například z hospodářských nebo náboženských, sociálních, rasových a z jiných důvodů. Ve skutečnosti jsou to jen mraky chyb protizákonného smýšlení, cítění a jednání celých národů, lidských pokolení, které musí být čas od času napraveny, odstraněny, aby si z nich nová lidská pokolení vzala příklad a výstrahu a změnila své chování a dosavadní způsob života ve svůj skutečný prospěch.