Zesměšňování (vzduch)

24.09.2021

Kdo jiného zesměšňuje, zesměšňuje jen sám sebe. Je velmi trapné, když někdo někoho veřejně zesměšňuje, zvláště jde-li o osobu postiženou nějakou duchovní, duševní nebo tělesnou nemocí (vadou). V každém člověku, stvořeném k obrazu Božímu, je kus božské Prozřetelnosti a tuto okolnost, skutečnost musíme mít vždy na zřeteli, jednáme-li nebo mluvíme-li o svých bližních, kteří jsou postiženi nějakou vadou. Nevíme, zdali za své zesměšňování nebudeme později trpět nějakou třeba ještě daleko těžší vadou. Pamatujme: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. 

Nezasvěcení lidé mají zpravidla oči a uši zaslepeny všude tam, kde jde o jejich bližní, na nichž ihned vidí všechny vady, které okamžitě kritizují a odsuzují je. Na sobě však nikdo z nich nevidí ani to nejmenší a také zpravidla nepřipustí, aby jim někdo jejich vady vyčítal. Jsou proto ihned uraženi a s dotyčným člověkem dlouhou dobu nemluví. 

Nejvíce se zesměšňování dopouštějí političtí protivníci, kteří v přednáškách, v rozhlase a v novinách zesměšňují své odpůrce, jen aby dobyli politického vítězství, moci a slávy. Také z mezinárodních politických důvodů bývají zesměšňovány i hlavy států, jejichž režimy jsou založeny na opační ideologii. 

Celkem vzato: všechno zesměšňování ze sobeckých důvodů je negativního rázu a vrací se ke svému tvůrci, původci třeba stonásobně. Také ti, kdož se zájmem čtou a s pocitem souhlasu si se škodolibostí prohlížejí obrázkové časopisy, jasně si uvědomují, proč tam ta která figurka byla nasazena - a proto také podléhají následkům sobeckého zesměšňování. Je to celý egregor takových čtenářů, libujících si v tomto směru, kteří plně souhlasí s pisatelem, autorem a nesou s ním v tomto případě společnou zodpovědnost za své chování, i když si to neuvědomují. 

Ve hmotném světě však existují také určité nepatrné náznaky ve formě satiry, kde někteří autoři příhodnými obrázky s doprovodným textem (vysvětlením) uveřejňují některé chyby, vady, negativní (pasivní) vlastnosti jistých význačných činitelů veřejného, státního života, aby je na to upozornili, protože jejich vlastnosti mají na vedení veřejného a státního života škodlivý vliv.

Také některé knihy přinášejí různé příhody ze života, odhalujíce ve vší nahotě lidské negativní (pasivní) vlastnosti svým humorným způsobem. Některé psychologické výchovné romány také odkrývají různé pozitivní (aktivní) a negativní (pasivní) vlastnosti románových hrdinů, vlastně autora samotného. To vše jsou již počáteční užitečné výchovné prostředky, které používá zevní svět k poznávání sebe sama. 

V magii používáme zesměšňování také k výchovným účelům a ještě k jiným odůvodněným úkolům.