Zkreslování

04.02.2021

Popisujeme-li anebo říkáme-li něco a odchylujeme se při tom od pravdy, něco přidáváme, vynecháváme, ubíráme nebo něco překrucujeme, tehdy zkreslujeme pravdu. Tím se dostáváme na okraj lži, jež je opakem pravdy. Přitom je velice důležité, proč to děláme. 

Někdo to dělá například ze zištných důvodů. Koupí třeba tři metry obyčejné, dosti vzhledné látky a prodá jí za dvojnásobnou cenu jinému člověku, kterého nezná a jemuž ji nabízí jako obchodník, a nabízenou látku ovšem přemrštěně vychvaluje. 

V jiném případě lékař nebo známý zamlčí těžce nemocnému, že jeho stav je již beznadějný a že zakrátko zemře, ale naopak jej utěšuje, že se za určitou dobu uzdraví. Toto zkreslování pravdy je na místě, protože kdyby někdo řekl takovému těžce nemocnému, že brzo zemře, tím by jej tak překvapil, zarmoutil a postrašil, že by vlastně beztak již blízkou smrt ještě uspíšil. 

Z těchto příkladů je zřejmé, že v určitých případech můžeme docela právem používat tuto důležitou vlastnost k dobrým a šlechetným účelům, aniž bychom se dopouštěli nějaké chyby. V neodůvodněných případech se dopouštíme chyb, které nám přinášejí také odpovídající ovoce jako následky. Píšeme-li do svého osudového světa Příčin zkreslování, tj., překroucené pravdy bez náležitého odůvodnění, tu se nám všechny takové zkreslené případy vrátí dříve či později s mnohonásobným užitkem. To znamená, že se budeme marně snažit v důležitých případech odkrýt pravdu a skoro vždy narazíme na překroucený, zkreslený případ, pro nás třeba velmi důležitý. Například některý zprostředkovatel líčí různé přednosti a výhody koupeného a opět prodávaného předmětu, domu, zahrady, závodu a podobně, které hodlá majitel výhodně prodat a on, zkreslovatel pravdy, takovému překupníkovi sedne s živým zájmem na lep a koupí s jeho pomocí některou z vyjmenovaných věcí, realit. Po nějakém čase však odhalí určité zamlčené vady, chyby, nedostatky, se kterými nepočítal, a musí na ně doplácet. A takovými případy menšího či většího rozsahu projde třeba mnohokrát. Vzpomene-li si přitom na svou vlastní činnost zkreslování a překrucování pravdy, je na tom již lépe, neboť následky této jeho vlastnosti jej poučily, že co sám nemáš rád, nečiň ani druhému. Uzná-li v takovém případě jasně a nesmlouvavě svou chybu a vyvodí z toho všechny důsledky tj. napraví co se napravit dá, a více se této chyby nedopustí, splnily tím příčiny zaseté do světa Příčin své poslání. 

Jinak je tomu, jestliže se takový člověk z následků nepoučí v pravém a správném smyslu jejich působení, ale naopak ze zlosti, že byl někde zkreslováním něčeho poškozen nebo obelstěn a podobně, přemýšlí, jak by dotyčného, jenž ho poškodil, ještě více napálil, ještě více mu uškodil, aby se jeho touha po odvetě uspokojila. 

Takovýchto případů je na větě velmi mnoho a my jsme proto velmi opatrní, než abychom uvěřili různým takovým zkreslovaným případům. Na světě existují lidé, kteří jsou touto vlastností již tak postiženi, že každý případ, nějakou událost a podobně líčí více nebo méně zkresleně, tj. zveličují je, jak se říká, dělají z komára velblouda, aniž by si sami tuto vlastnost uvědomili. A jde-li takový zkreslený případ od úst k ústům bytostí postižených touto vlastností, můžeme si snadno představit, že mnohdy není na zkresleném případu ani stý díl pravdy.

My hermetikové se řídíme zásadou, že jak pozitivní (aktivní) tak negativní (pasivní) vlastnosti vždy používáme vědomě všude tam, kde je to pro nás správně a náležitě odůvodněno. To znamená, že člověku zvyklému na překrucování a zkreslování pravdy neřekneme pravdu o kterémkoliv nám známém případu, ale případ vůbec zamlčíme, stavíme se, jako bychom o něm vůbec nic nevěděli, což je nejrozumnější, anebo mu odpovíme podle jeho přání odlišně od pravdy, protože on by pravdě již nevěřil. 

Překrucování a zkreslování pravdy před nezasvěcenými osobami a společnostmi fyzického světa odůvodněně používáme zejména tehdy, chceme-li, abychom zcela zamaskovali svůj vnitřní postoj a názor na určitou věc, problém, z hermetického hlediska. To je opět kus pravé mlčenlivosti. 

Žák, jenž touto vlastností ještě trpí, jí musí za každou cenu zneškodnit a ovládnout. Představí si, že o každé věci přemýšlí, uvažuje a mluví podle pravdy, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a že nikdy žádnou věc nepřekrucuje, nezkresluje. Při tom se ovšem řídí zásadou, že žádné nezasvěcené a nepovolané osobě neřekne ani slovo o svém vnitřním životě.