Zoufalství

06.04.2021

Zoufalství je velmi nebezpečná negativní (pasivní) vlastnost, zvláště u člověka, který ji naprosto propadl a nedovede ji ovládat. K zoufalství dochází zejména tehdy, jestliže jsme se náhle ocitli v nesnesitelné vážné situaci a nemáme prostředky a možnosti se z této pro nás velmi škodlivé situace vyprostit. Příklad: Jsme vážně nemocní a nemoc se stále zhoršuje. Lékař nám nedává naděje, sami si pomoci nemůžeme, ba ani kdokoliv jiný nám nemůže pomoci. O této situaci bezpečně víme, zkrátka jsme smrtelně nemocní. Co dělat? Cítíme, že se nám ještě nechce zemřít, jsme poměrně mladí, chceme žít a před námi smrtelná choroba - a nakonec smrt, konec všeho. Je to tragédie života: proto jsem se narodil, abych v nejlepším věku zemřel? To není možné! Tak když už to musí být tak raději hned, ať je konec mého trápení a konec příšerných myšlenek na hroznou smrt, která je pro mne černá jako noc. Pomoc, chci ještě žít, žít, žít! Tak a podobně se brání smrti zoufalý člověk, smrtelně nemocný. A od zoufalství, které jej zcela ovládá a vše mu vykresluje co nejčerněji, není daleko k zoufalému činu. Buď se otráví plynem, nebo se oběsí. Je to určitá karmická příčina, která jej k tomuto sebevražednému činu dohnala, a on tuto příčinu musel vyrovnat jako následek. Jenomže brát si život o své vlastní újmě je ze stanoviska univerzálních zákonů nepřípustné a musí být odčiněno při příštím znovuvtělení. Tu krátkou dobu, kterou měl ještě žít, musí takový člověk prožít na hmotné úrovni třeba jako malé dítě a pak zemře. Víme, že život dává člověku samá Prozřetelnost a také mu jeho život na hmotné úrovni zase bere, když ukončil svůj životní úkol, kvůli kterému byl poslán na hmotný svět. 

Jiný příklad: Manželka velice žárlí na svého muže, a když se přesvědčí, že její manžel je jí nevěrný, chodí za jinou, zpočátku mu to vyčítá, brání se tomuto stavu ze všech sil, ale nakonec nic nesvede, protože její manžel již propadl vášni k druhé ženě, jejíž smyslnou krásou byl uchvácen, a nemůže zpět. Po vyčerpání všech prostředků si zrazená manželka opravdu zoufá, neví si rady a nedovede si pomoci, protože svého muže velice milovala a nyní ho zcela ztratila. Proto už nestojí o svůj život, který se pro ni stal peklem. Vyhledá smrt ve vlnách mrazivé řeky.  Někdo zase žije v tak nesnesitelných hospodářských a rodinných poměrech, že si neví rady a chce se zastřelit. Postřelí se však, těžce si ublíží na zdraví a zůstane nadosmrti mrzákem. 

Takových případů je velmi mnoho. Je to velká živlová nevyrovnanost a úžasná slabost. Za žádnou cenu si nikdy nezoufáme, ať jsou okolnosti sebetěžší, neboť na světě neexistuje nic takového, co by nás mohlo připravit o zdravý rozum, takže bychom se dopustili sebevraždy. Vše se dá urovnat, napravit, odčinit. Jen mít pevnou vůli a v daném okamžiku vždy odhodlaně a správně zasáhnout do svého osudu, který nám jistě dá příležitost, abychom se z určité nebezpečné situace vždy dostali a nepodlehli zoufalství. Jedině slabochovi se nechce bojovat proti tak velké překážce, kterou si však zapříčinil sám, a proto se raději vzdá boje a uteče jako zbabělec tím, že si bere život, který mu ani nepatří. Taková je pravda. 

Proti zoufalství tedy velice účinně bojujeme pevnou vůlí, odvahou a rozumovou úvahou, odstraňováním příčin, které nás chtějí přivést do zoufalství. Nikdy si nebereme život ze zoufalství ani kvůli smrtelné nemoci, neboť nevíme, jak to s námi nakonec dopadne. Můžeme se i přesto časem uzdravit a dále žít. Pro jedno kvítí slunce nesvítí a pro jednoho osla jsem nevyrostla. Proto si také nebereme život kvůli zrazenému manželství, zrazené smyslné lásce, ze žárlivosti, neboť po vyrovnání svého konfliktu ještě máme možnost slušně žít. Zde je zase zapotřebí pevná vůle, odvaha, rozumnost, odříkání a statečnost, poznání pravé příčiny. Také si nebudeme brát život pro pouhé rozvrácené rodinné a hospodářské poměry, které se jistě dají nějakým způsobem tak či onak vyřešit, odstranit.