Zralost

13.02.2021

Svou zralost měříme podle toho, co jsme schopni dokázat. Žádné řeči ani chvalozpěvy nám nepomohou, jestliže nejsme pro tu či onu věc zralí, abychom ji dokázali. A tuto zralost si nejlépe ověřujeme v obyčejném životě svým chováním vůči ostatním lidem. Tam je nám totiž dána nejlepší příležitost. Sledujeme, jak se dovedeme zachovat při různých situacích, které nás nutí, abychom na ně reagovali všemi smysly a zároveň luštili jejich pravou podstatu. Při této příležitosti se do tohoto dění samozřejmě zapojí i naše vlastnosti a podle naší vůle a podle toho, jak dalece je ovládáme,  rozvíjejí svou činnost. Na jejich působení, řízeném naší vůlí, pak závisí naše zralost. Čím dokonaleji je ovládáme, tím jsme zralejší, a naopak čím méně je ovládáme, tím jsme nedokonalejší.

Jsme jako stromy. Dokud je strom mladý, je ohebný, musí se šlechtit, ošetřovat, dobře růst v dobré půdě tak dlouho, až vyroste v mohutný strom, který je již zralý, aby vydal ovoce. A čím lépe a více se šlechtil ve svém vývoji (mládí) tím lepší a krásnější ovoce potom dává. Tak je to i s člověkem. Dokud je mladý a ohebný, tj., přístupný zušlechťování své povahy, musí se stále ohýbat, šlechtit a vzrůstat na pravém a správném základu života tj. v poznávání sebe sama a v získávání živlové rovnováhy. Teprve po docílení této rovnováhy se člověk stává opravdu zralým, aby vydal i dobré ovoce ve formě šlechetných činů, myšlenek, pocitů, stavů, umění, vědy, v pravé pomoci potřebným lidem a nakonec, aby sám dosáhl svého nejvyššího Cíle, který si zvolil. 

Zralost se projevuje všude tam, kde jsou naše myšlenky, stavy, pocity, činy, názory ustálené, odpovídající pravé skutečnosti, pravdě, kde není nic zabarveno naším osobním stanoviskem a kde se veškerá naše činnost vyvíjí v pravý čas na pravém místě a současně je náležitě odůvodněna. Současně musí každý náš čin, stav, pocit, názor, myšlenka sledovat určitý cíl, a to cíl odpovídající naší zralosti, a má v sobě jádro šlechetnosti, kterou do něho vkládáme. 

Zralost se dostavuje zpravidla na sklonku našeho života, ve stáří. Máme již možnost přehlédnou všechny své dosavadní zkušenosti, chyby, i jasné okamžiky svého minulého dramatického života a na základě toho si utvořit celkový závěr o své dosavadní činnosti s ponaučením, které věci jsou nám užitečné pro Věčnost, kam se zanedlouho odebereme, a které věci zde zanecháme jako dočasné a pro nás již nepotřebné. Podle toho si také upravujeme zbytek svého dočasného života, abychom byli co nejlépe  připraveni na další život v daleko jemnější úrovni, kde bychom stáli bezradní, kdybychom na něj nebyli připraveni. 

Zralostí můžeme nazvat také úhrnný výsledek veškeré naší činnosti za určité období, které začalo, dejme tomu, od mládí do let vyspělosti, odtud pak, když jsme změnili kurz naší povahy na základě svých dosavadních zkušeností, jsme pokračovali až do nejvyššího stádia dalšího druhého vývoje. Zde nastává třeba zralost druhého stupně, a tak stále pokračujeme ve svém vývoji po mnoha vtěleních až dosáhneme nejvyššího Cíle. Po dosažení nejvyššího Cíle se stáváme moudrými, a tak jsme dospěli až k zralosti nejvyšší.