Zveličování něčeho

Někdy jsme svědky vyprávění o některých událostech, příhodách, výstupech veselých i smutných, tragických, poučných, ale nevíme, zdali vše to, co nám vypravěč předkládá, je pravdivé nebo zveličované. Lidé mají zpravidla ve zvyku každou událost doplnit svým vlastním názorem, přívlastky podle toho, jak na ně taková událost zapůsobí. Při tom vždy dochází k určitým odchylkám od pravdy, a jestliže se toto vyprávění přenáší z osoby na osobu, původní pravda o takové události bývá nakonec tak hustě obalena nánosem všech přenášených vyprávění od jednotlivých osob, že je z toho obrovská událost, ovšem ve světle takových zveličování a zkreslování původní události.

Něco podobného prožíváme při působení negativních (pasivních) vlastností, bytostí. Například se od známého dozvíme, že naše matka ve vzdáleném městě je nemocná. Tu nám v myšlenkách vyvstane obava, zdali to snad není vážní choroba, proč nám matka nebo otec nepíší, co je s matčinou chorobou, a když po několika dnech neobdržíme žádnou zprávu od rodičů, přichází další myšlenka doplněná strachem, že je matce opravdu zle, že snad dokonce umírá, ale nechce nás postrašit, proto nepíše. Tato myšlenka se nás stále drží a věc tak zveličuje, že se konečně pod jejím dojmem rozhodneme ihned odjet domů k matce. Tam se však na své vlastní oči přesvědčíme, že je zdravá, ale že nedávno měla rýmu a trochu zvýšenou teplotu. Mluvila v té době s oním známým, kterému se na tuto krátkou a bezvýznamnou nemoc postěžovala.

Velmi účinné zveličování používá negativní (pasivní) vlastnost strach. Například cítím, že se mi na těle tvoří malá boule, a již je tu myšlenka našeptávající, že je to rakovina. Tato malá myšlenka se denně stále opakuje a stupňuje v nás strach z této domnělé nemoci tak mocně, že se konečně rozhodneme jít k lékaři na prohlídku. U lékaře se s radostí dozvíme, že je to obyčejná zduřelá žláza, která se dá dobře operativně odstranit. 

Tyto a podobné případy nám přináší také naše podvědomí, horečně pracující v noci, když tvrdě spíme. Ze zkušenosti víme, že jsme v živém snu byli například na trati, kde jsme viděli rychlík řítící se proti nám: hrůzou a strachem jsme přímo ustrnuli a nemohli jsme se ani pohnout. Ve smrtelné úzkosti jsme ze snu hlasitě vykřikli, očekávajíce jasnou smrt, že nás rychlík přejede. Tento smrtelný strach se tak stupňoval, že jsme tedy v největší úzkosti hlasitě vykřikli a probudili se ve smrtelném potu. Tak mocně a živě dovede tato vlastnost zapůsobit svým zveličováním i ve snu, v podvědomí. 

Proti této vlastnosti zveličování něčeho se bráníme opakem, tj. zmenšováním její působnosti na minimum a přesvědčováním se o pravém stavu věci. Již v tom případě, že o věci reálně uvažujeme, odebíráme případnému zveličování sílu jeho působení. Nakonec vždy zjistíme, že jde o nějakou nepatrnou maličkost, která nestojí ani za řeč. 

To se týká jak vyprávěného zveličování, tak zveličování negativními (pasivními) vlastnostmi, které z toho pro sebe nejvíce těží, aby se u nás přiživily. Avšak jejich pravý účel a smysl působení je ryze výchovný, což si musíme vždy jasně uvědomovat, a v takovém případě nikdy nepochybíme.