Souhrn všech cvičení X. stupně

I. Magický výcvik ducha

1) Povznesení ducha do vyšších sfér.

II. Magický výcvik duše

1) Vědomé spojení duše s osobním božstvím.

2) Styk s Božstvy atd.

III. Magický výcvik těla

1) Různé návody k získání magických schopností.

Konec desátého stupně.

Magický stupeň X

Stupeň X

Dříve než začne mág sledovat prakticky poslední, tj. desátý stupeň této učební soustavy, nechť se ohlédne nazpět a přesvědčí se, zdali vše až dosud uvedené také skutečně stoprocentně ovládá. Kdyby tomu tak nebylo, musí vynaložit veškeré úsilí, aby zameškané dohonil a vyplnil všechny mezery ve svých praktických znalostech a schopnostech. Nemá význam ve vývoji spěchat! Neboť při pozdějších magických pracích by se každé překotné počínání neblaze projevilo ke škodě jednotlivce. Aby si tedy mág ušetřil jakékoliv dodatečné zklamání, nechť pracuje soustavně a vytrvale.

Mág musí totiž vědět, že tímto posledním stupněm zakončuje - pokud jde o první tarotovou kartu - svůj magický vývin a že musí být náležitě připraven pro vyšší magické práce, které popisuji ve svých dalších tarotových kartách. Kdyby jeho práce vykazovaly nedostatky, nikdy by se mu nepodařilo zvládnout a ovládat síly vyšší.

Nezáleží proto na tom, zdali ukončí tuto učební soustavu o několik měsíců dříve nebo později. Hlavní věcí je, že zůstane při svém rozhodnutí jít stále kupředu a dospět až k samému vrcholku Božského Poznání.

Zreviduje-li svůj dosavadní vývin, sezná, že již urazil značný kus cesty ve svém zdokonalování, mnohem větší než se, kdy domníval. Zároveň si ale musí uvědomit, že je to teprve první příčka žebříku, po němž se chce a musí dostat nahoru. Jestliže mág uváží, kolik vědomostí a zkušeností si musí ještě osvojit, skloní v hluboké pokoře svou šíji před studnicí Božské Moudrosti. V jeho srdci nebude ctižádosti, ani pýchy a domýšlivosti, tím méně špatných vlastností, neboť čím více a čím hlouběji bude vnikat do dílny Boží, tím oddanější a přijatelnější se stane jeho nitro.

Magický výcvik ducha

První úlohou desátého stupně se mágovi ukládá, aby se blíže seznámil se sférou živlů. Mentálním tělem navštíví jednotlivé živlové sféry, tj. že se jeho duchem přenese do říše trpaslíků tzv. gnómů, potom do říše vodních panen nebo rusalek. Dále pozná říši vzdušných bytostí tzv. víl a konečně i říši salamandrů, říší ohnivých bytostí. Nezasvěcenci budou připadat tyto možnosti příliš pohádkové a fantastické a bude je mít za pouhé utopie. Totéž platí o gnómech, rusalkách, vílách a salamandrech. Že tyto bytosti skutečně existují, o tom se mág vlastním pozorováním sám přesvědčí.

Magicky neškolený člověk, jehož smysly jsou v duchovním směru nevyvinuté, je zaměřen pouze na vibrace hmotného světla a nemůže si tudíž učinit o existenci jiných bytostí vůbec představu, tím méně se o nich přesvědčit. Následkem vysloveně hmotařského způsobu života je většina lidí zaujata hmotou do té míry, že něco vyššího, jemnějšího, mimo náš fyzický svět stávajícího, nemohou pochopit a už vůbec ne poznat. Jinak je tomu samozřejmě u školeného mága, jenž své smysly vyvíjel vědomě a v důsledku toho může mnohem více vidět a postřehnout, takže se o vyšších silách, vyšších úrovních a bytostech sám přesvědčí. To je však také vlastní účel tohoto školení, vycvičit člověka natolik, aby poznal a ovládal nejen fyzický svět, ale také vyšší sféry. Nebudu však předbíhat a rozvíjet podobná témata. Vraťme se tedy raději k otázce praxe, jak a co je třeba činit, dostat se do říše živlových bytostí. Z předběžného studia mág ví o existenci říše živlů, v níž vládne nejen živel samotný, ale i jemu odpovídající bytosti. Rozdíl mezi člověkem a živlovou bytostí je v tom, že lidská bytost pozůstává ze čtyř, respektive z pěti živlů, ji ovládající, kdežto živlová bytost je složena pouze z jediného čistého, jí příslušejícího živlu. Podle našeho letopočtu má taková bytost delší životnost, za to ale nemá nesmrtelného ducha. Obyčejně se potom taková bytost do svého živlu opět rozplyne. O podrobnostech se zatím zmiňovat nebudu, protože mág je pozná praktickými zkušenostmi, které může získat přenosem svého ducha.

Mág se musí umět svým duchem přenést do říše živlů, aby navázal se živlovými bytostmi kontakt. Časem dokáže nad nimi i vládnout. Přivolávání bytostí na náš hmotný svět pasivním nebo aktivním způsobem popisuji obšírně v příslušné kapitole druhé tarotové karty "Praxe magické evokace". Říše živlů není naším hmotným světem a bez řádné průpravy by nebyl mág schopen se do ní přenést. Živlová bytost se může dorozumívat jen s bytostí sobě rovnou a mág musí tudíž tuto okolnost mít na zřeteli. Např. pták se může dorozumět zase jen s ptákem, a právě takové je to u živlové bytosti. Kdyby se živlová bytost chtěla dorozumět s člověkem, musela by na sebe vzít lidskou postavu a lidskou vlastnost, aby se mohla jako člověk člověku přiblížit. Mág teprve nyní plně pochopí, proč musel v předběžných stupních provádět cvičení, týkající se přeměňování a přemísťování. Gnóm nemůže nikdy rozumět člověku a naopak. Buď se při magické operaci stane mág gnómem nebo gnóm člověkem. Proto musí mág dříve, než vejde do říše gnómů, vzít na sebe jejich podobu. Nemá-li správnou představu o tom, jak gnóm ve skutečností vypadá, musí svou jasnozřivou schopností buď v transu nebo pomocí magického zrcadla podobu gnóma vidět. Přitom zjistí, že trpaslíci jsou docela malí mužíci, podobní skřítkům, líčeným v pohádkách. Ponejvíce mají dlouhý vous a na hlavách čapky, dlouhé vlasy, třpytivé oči a nosí malé kutny. Tak a podobně bude mág gnóma v zrcadle vidět. Všimne si i toho, že každý gnóm nosí u sebe lucerničku, vrhající různé světelné paprsky, která je mu v podzemní říší ukazovatelem. Když se mág v zrcadle jasnozřivě přesvědčil o postavě gnóma, potřebuje již jen vzít na sebe v duchu, tedy na mentální úrovni jeho podobu. Ztotožní se se živlem země, to znamená, že naplní celou svoji podobu zemním živlem bez jakéhokoliv zhuštění (nakupení). Nemusí si nic více představovat, než že klesá do podzemní říše, tedy do země. V podzemní říši se mága zmocní pocit temnoty. Imaginárně si představí lampu, vydávající překrásné světlo, které temnotu prozáří.

Při svých počátečních pokusech mág mnoho neuvidí. Po několika experimentech si na tmu zvykne a postřehne bytosti jemu se podobající. Vytrvá-li ve svých pokusech, pozná, že se bytosti stávají viditelnějšími a že jim přihlíží při jejich různých pracích. Mág však nesmí žádnou z těchto bytostí oslovit první. Pokud se některá ze zemních bytostí na něho přímo neobrátí a sama ho neosloví, musí se mág chránit pronést první jediné slůvko. Může se stát, že vzájemnou prací budou trpaslíci svádět mága k nějaké poznámce, ke které se však nesmí nechat vyprovokovat, nechce-li se vydat v nebezpečí, že nad ním trpaslíci získají nadvládu.

Gnómové by pak různými magickými praktikami tohoto živlu mága upoutali do takové míry, že by se stal zemním duchem a měl potom sotva kdy možnost vrátit se do svého fyzického těla. Po uplynutí určité lhůty by se mentální páska mezí astrálním a hrubohmotným tělem přetrhla a okamžitě by nastala fyzická smrt. Lékařská prohlídka by zjistila jen srdeční mrtvici.

Mág, jenž magickým školením má sám sebe v moci a dbá tohoto zákona (nepromluvit první), nemusí se ničeho obávat. Naopak, jakmile gnómové začnou sami hovořit, poznají v mágovi bytost jim nadřazenou a stanou se jeho nejlepšími přáteli. Zákon o mlčenlivosti platí jen při prvních návštěvách. Když se gnómové přesvědčí o tom, že je mág svou inteligencí a sílou vůle převyšuje, nejen že se z toho radují, ale stanou se jeho nejposlušnějšími sluhy. Bytosti živlu země jsou člověku nejblíže a slouží mu rády, zejména, když poznají jeho převahu. Říši gnómů, nechť mág navštěvuje tak dlouho, pokud se od jejích obyvatelů může něčemu novému naučit. Žádná kniha neseznámí mága s tolika tajemstvími této říše, jako gnómové sami.

Např. se mág dozví o síle a účinku různých bylin, o ukrytých pokladech, získá magickou moc nad určitými kameny, a ještě mnohé jiné. Stane se očitým svědkem všeho toho, co se pod zemí nalézá např. prameny, uhlí, rudy apod. Kromě toho si od gnómů osvojí různé magické praktiky, které je možno zhodnotit pomocí živlu země. Časem mág zjistí, že jsou gnómové rozdělení na různé skupiny inteligence. Někteří ho poučí i ve vědě alchymistické. Je-li konečně mág v říší gnómů jako doma, získal-li všechny zkušenosti, které mu tyto bytosti mohly poskytnout, může vyhledat říší sousední, říši vodních duchů.

V magickém zrcadle si opět zjistí tvar a vzezření některého obyvatele vodní říše. Sezná, že vodní bytosti se podobají člověku jak vzhledem, tak i postavou. Většinou jsou to duchové, tzv. rusalky, krásné ženské postavy, ačkoliv jsou mezi nimi i mužští vodní duchové. Při návštěvě vodní říše není proto bezpodmínečně třeba vzít na sebe podobu ženské vodní bytosti a mág se imaginárně promění v rusalku jen tehdy, když ho to těší. Má to onu výhodu, že ho budou rusalky méně obtěžovat, neboť jsou to velmi dotěrné a eroticky silně založené bytosti. Když je mág duchovně připraven, to znamená, že svého ducha impregnoval vodním živlem, přenese se někam k jezeru nebo k moři, zcela podle svého přání a spustí se do hloubky vody. Ani zde nenarazí hned zpočátku na vodní bytosti. Avšak častým opakováním pokusu, jsa prodchnut přáním přijít s nimi do styku, bude je k sobě přitahovat. Nejdříve se setká jen se ženskými postavami, pohybující se ve vodě zcela volně, tak jako lidé. Zřídka kdy uvidí rusalku nesympatickou. I rusalky jsou - pokud jde o inteligenci - rozděleny na skupiny, a ačkoliv jsou všechny překrásné, potká takové, které se vyznačují obzvláštní inteligencí a krásou a jsou tak zvanými vůdkyněmi v říši vodního živlu. Mág uvidí, že kromě svých obvyklých rejů vykonávají tyto bytostí ještě také různé práce. Od bližšího popisování upouštím, protože mág má možnost se o tom všem sám přesvědčit.

I zde platí zásada, že mág nesmí oslovit vodní bytosti dříve, pokud samy na něho nepromluví, nepoloží mu otázky apod. Od inteligentních vodních bytostí, se kterými mág vstoupí do styku, se může o vodním živlu dovědět velmi mnoho zajímavého a poučného, že by o tom všem mohl sám popsat celé knihy. Nejen že získá vědomosti o životě ryb, různých vodních rostlin, kamenů nalézajících se pod vodou atd., ale rusalky mu svěří nejrůznější praktiky vodního živlu. Nechť se ale každý mág chrání před svůdnou krásou rusalek a nevzplane k některé z nich natolik, že by ztratil půdu pod nohama. Taková láska by mu byla osudnou.

Tím není řečeno, že by se s rusalkami nemohl pobavit, ale vždy musí být pamětlivý toho, že láska je zákon, ale láska ovládaná vůlí. Svou krásou, líbezností a opojnou erotikou by rusalky dokázaly mága tak uchvátit, že by se mohl stát jednou z jejich bytostí, což by přivodilo jeho fyzickou smrt. Kolík mágů již ztroskotalo na takové nešťastné lásce. Budiž proto mág pevný, neboť ve sféře živlů je tato říše ze všech nejpřitažlivější a kdyby nedokázal svou vášeň krotit, vydal by se vodním duchům úplně. Dokáže-li mág říši vodních duchů libovolně vyhledávat a naučí-li se od nich vše, co mu může živel vody v hermetickém smyslu poskytnout, obrátí svoji pozornost k další říší, kterou jest říše vzdušných bytostí.

Na rozdíl od říše vodní, jejíž obyvatelé - vodní panny neboli undiny - spojení s člověkem vítají, jsou bytosti vzdušného živlu velmi plaché. I tyto jsou, podobně jako bytosti vodního živlu krásného vzezření, převážně ženského rodu, ačkoliv se mezi nimi vyskytují i bytosti mužské. Zde nemusí mág vzíti na sebe podobu vzdušné bytosti a může svou vlastní osobu, svého ducha impregnovat živlem vzduchu a vydat se imaginárně do vzdušné oblasti s přáním, přimět bytosti vzdušného živlu k navázání spojení. Nesmí ovšem ztrácet trpělivost, kdyby se mu to delší dobu a častými pokusy nedařilo. Musí stále udržovat myšlenku, aby vzdušné bytosti za každou cenu uviděl, což se mu posléze také určitě podaří. Nejdříve se mu budou vzdušné bytosti vyhýbat, to ho však nesmí rmoutit. Uvidí překrásné bytosti, hebké a ohebné s nádhernými éterickými těly. Svým duchem se jim musí přizpůsobit, že se též nechá vzduchem unášet. Dříve nebo později ho vzdušné bytosti osloví. I zde musí být mág opatrný a nesmí žádnou vzdušnou bytost, ať mužskou či ženskou oslovit první. Mohlo by se mu přihodit totéž, jak je uvedeno u předcházejících živlových bytostí.

Dokázal-li mág četnými pokusy navázat styky i s bytostmi živlu vzduchu, zasvětí ho do všech praktik a tajů s tímto živlem souvisejících, o nichž si nezasvěcenec nemůže učinit ani představy. Jestliže se mág dokonale seznámil s říší vzdušného živlu a jejími bytostmi, ovládá-li dokonale veškeré mu svěřené magické zákony a praktiky, obrátí svůj zřetel ke čtvrté říši živlových bytostí, k říši ohnivých duchů tzv. salamandrů. Tyto musí rovněž dokonale poznat a navázat s nimi kontakt. Do určité míry se i bytosti ohnivého živlu podobají člověku, mají však některé zvláštnosti, které lidská bytost nemá, a proto je radno, aby si mág pomocí svého magického zrcadla vštípil nejdříve důkladně vzezření ohnivého ducha. Zjistí přitom, že salamandři mají menší obličej než lidé a neúměrně tenký a dlouhý krk. Svého vlastního ducha přemístí mág imaginárně do podoby ohnivého ducha, kterou naplní čistým živlem ohně a v duchovní sféře se odebere někam do jícnu sopky, který je nejmarkantnějším domovem ohnivých bytostí.

U předcházejícího živlu vzduchu si mág jistě povšiml toho, že vzdušné bytosti jsou nestálé a že jsou nepřetržitě v pohybu. Ve zvýšené míře je tomu u salamandrů, kteří neustále kolem sebe šlehají plameny. Nechť mág nezapomene na zásadu, že přeměněn v podobu ohnivého ducha nesmí rovněž první oslovit některou z ohnivých bytostí. Podle stupně inteligence jsou ohnivé bytosti rozděleny na skupiny a čím je ohnivý duch inteligentnější, tím krásnější a ladnější je celé jeho vzezření. Lidské bytosti se nejvíce podobají takoví ohniví duchové, kteří mají nejvyšší stupeň inteligence a mág se pochopitelně bude snažit navázat styk s těmi nejinteligentnějšími. Se zřetelem k praktické magii pozná mág vše, co se živlem ohně dá v tomto směru dosáhnout. Poznal-li mág také ohnivé bytosti, respektive jejich vůdčí duchy v kráterech, dosáhl-li s nimi spojení a dověděl-li se od nich vše, co samy ví a o čem ho mohly poučit, může vyhledat také ohnivé bytosti, zdržující se v nejhlubším středu naší země. Tito salamandři mají mnohem větší znalosti než ohnivé bytosti v kráterech. Když konečně mág vyčerpal veškeré vědění týkající se ohnivého živlu, může s klidným svědomím říci, že se stal neomezeným pánem veškerých živlových principů. Návštěvami u bytostí všech živlů mág pozná, že každá živlová bytost, byť by byla sebevíce inteligentní a měla sebevětší znalosti, sestává pouze z jediného živlu, kdežto člověk je složen ze čtyř živlů, a kromě toho ještě z pátého živlu, kterým jest božský princip. Na základě tohoto poznání teprve jasně pochopí, proč je psáno v bibli, že člověk je nejdokonalejší bytostí všech tvorů a že je stvořen podle obrazu božího. Tím je také opodstatněna touha všech živlových bytostí po nesmrtelnosti, kteroužto přednost člověku závidí. Je přáním každé živlové bytosti dosáhnout též nesmrtelnosti a mág je schopen živlové bytosti tuto možnost propůjčit.

Není zatím možno vypisovat podrobně způsob provedení, avšak každý mág bude mít tolik dobré intuice, že na to přijde sám. Mágovy vlastní zkušenosti mu dají poznat, kolík může od živlových bytostí získat. Veškeré získané zkušenosti pak přenese do paměti, tj. do hmotného těla a využije jich prakticky i na hmotné úrovni. V oboru přírodní magie dokáže mág potom provést před zraky nezasvěcenců hotové divy.

Učinil-li mág další pokroky v tom, že důkladně poznal a dokonale ovládá všechny čtyři říšeživlů a jejich obyvatele a že své zkušenosti o mnoho dalších rozšířil, může vědomě vejíti ve styk se svým duchovním učitelem (Guruem) neboli ochranným duchem. Jak jsem již v kapitole, týkající se pasivního styku s neviditelným světem uvedl, má každý člověk ochranného ducha, který je mu dán na cestu Božskou Prozřetelností a který bdí nad jeho duchovním vývojem.

Mág vešel poprvé ve spojení se svým ochranným duchem prostřednictvím pasivního styku. Pomocí své jasnovidecké schopnosti mohl svého ochranného ducha vidět buď v transu nebo v magickém zrcadle, když si přál dosáhnout tohoto kontaktu. Nyní však mág již pokročil natolik, že může se svým ochranným duchem vstoupit na mentální úrovni ve viditelný styk. Prakticky je to snadno proveditelné, jestliže se ovšem ochranný duch neprojevil, jíž sám takovému mágovi, jenž mentální putování dokonale ovládá. Praxe viditelného spojení s ochranným duchem pouze vyžaduje, aby si mág v duchu představil, že je - stoje rovně jako svíčka - jakoby vírem uchvácen a nesen do výše. I obrácený postup si může mág případně představit a to tak, že není nesen do výše, nýbrž, že je - lehký jako pírko - od země odražen. Budiž ponecháno koncentračnímu pochodu každého jednotlivce, pro kterou metodu se rozhodne.

Když se mág se svým duchem vyzdvihl, stoupá stále výš, až mu země připadá být již jen malou hvězdou a on - vzdálen zeměkouli - se vznáší v univerzu. Koncentruje se přitom na přání, aby se mu jeho duchovní ochránce zjevil, nebo, aby jím byl přiváben. I když ne hned, tedy zcela jistě po několika pokusech se mág setká se svým vůdcem nebo ochranným andělem, podle toho, jak ho kdo nazývá. První setkání je pro mága obzvláště velikou událostí, neboť má od oné chvíle možnost být se svým duchovním ochráncem ve stálém spojení. První otázkou mága bude, kdy, jak a za jakých okolností může se svým ochranným duchem vždy vstoupit ve spojení. Pokynů vůdce musí každý mág bezpodmínečně uposlechnout. Od tohoto okamžiku převezme duchovní ochránce další vedení mága.

Jakmile došlo ke spojení s Guruem, nastoupí mág poslední etapu mentálního vývoje a jelikož mu hmotný svět nemá již co říci a co poskytnout, vyhledá sféry jiné. Provede to stejným způsobem, tj. že se v kolmém postoji odrazí od země a soustředí se na sféru, kterou hodlá vyhledat. Podle jeho vůle bude touto přitahován. Jelikož jeho duch nezná ani času ani prostoru, může v současném okamžiku vyhledat buď sám nebo v doprovodu svého ochránce každou sféru. Podle kabalistického stromu života vyhledá podle pořadí nejdříve sféru měsíční, po ní sféru Merkura, dále sféru Venuše, sféru Slunce, Marsu, Jupitera a konečně i sféru Saturna. Ve všech sférách se setká s tamějšími bytostmi, pozná prakticky tam vládnoucí zákony a veškerá tajemství.

Dospěl-li mág tak daleko, že může navštěvovat a ovládat celé univerzum, tj. sférickou planetární soustavu bytostí, je tím jeho mentální školení ukončeno. Stal se z něho dokonalý mág, bratr světla, skutečný zasvěcenec, který arci dosáhl mnoho, ale ještě ne všechno.

Magický výcvik duše

V teoretické části této učební osnovy se zmiňuji o pojmu Boha. Pokročilý mág může s uskutečněním tohoto pojmu již započít. Dříve než přikročí k praktickému zpracování tohoto posledního úseku svého vývoje, nechť se přesvědčí, zdali astrální školení všech stupňů dokonale ovládá, zdali dosáhl absolutní magické rovnováhy a zušlechtil svoji duši natolik, aby v ní mohl Bůh přebývat. O praktickém spojení s Bohem mluví mnoho církví. Většina jich zastává názor, že se postačí k Bohu modlit, uctívat ho a vzdávat mu díky, čímž může dojít ke spojení. Ovšem mágovi, jenž se poctivě propracoval svízelnou cestou vývoje až k tomuto stupni, toto tvrzení církví nepostačí.

Bůh je pro mága absolutní Pravdou, je pro něho to nejvyšší, nejzákonitější, co vůbec může existovat. Proto také mág hned z počátku svého zasvěcení na svém vzestupu plně respektoval tuto zákonitost se zřetelem na univerzální zákony, těmito zákony se řídil a vědomě je v sobě pěstoval. V této univerzální zákonitosti musí být Bůh chápán. Každý mág ať křesťan, žid, buddhista, muslim, hind, brahmín nebo vyznavač jiné církve, jde-li cestou zasvěcení, musí při svém pojmu o Bohu univerzální zákonitost bezpodmínečně respektovat.

Křesťan bude mít za svůj nejvyšší ideál Krista, bude ho uctívat a přizná mu rovněž všechny čtyři základní vlastnosti, základní kvality nebo aspekty, které se vyznačují všudypřítomností. Ony čtyři základní vlastnosti jsou:

• Všemohoucnost,
• Moudrost nebo Vševědoucnost,
• Všeláska nebo Milosrdenství a
• Nesmrtelnost.

Ve svém Kristu nebude tudíž mág manifestovat pouze jedinou kvalitu, nýbrž s ohledem na univerzální zákony a analogii čtyř živlů bude v Kristu vidět a uctívat nejvyšší Božství. Totéž platí o přívrženci Buddhismu nebo jiné náboženské nauky. Jestliže mág správně pracuje a je magicky zralý, vybuduje svůj božský princip podle těchto čtyř základen s jejich základními vlastnostmi živlům odpovídající a těmito čtyřmi základními aspekty svého Božství bude zastupovat svůj nejvyšší názor o Bohu. Představu svého Boha nemusí upnout na nějakou právě žijící nebo kdysi žijící osobnost, nýbrž představa může být i symbolická. Jestliže si mág zvolí za symbol svého nejvyššího Božství Krista, Budhu, Dévi, Slunce, Světlo nebo Plamen nebo cokoliv jiného, je to v podstatě totéž. Nejde zde ani tak o představu jako spíše o kvalitu, kterou do své představy vloží. V každém případě musí pro mága jakéhokoliv náboženského vyznání být jeho představa o Bohu to nejvyšší, nejmilejší, nejcennější a nejuctivatelnější, nad kterým jíž nic vyššího nemůže existovat. Ke styku, respektive ke spojení se svým Bohem může dojít čtverým způsobem. První způsob je mysticko-pasivní, druhý magicko-aktivní, třetí konkrétní a čtvrtý způsob je forma abstraktní.

Pravý mág má ovládat všechny čtyři způsoby. Pro svůj pozdější trvalý styk může pak volit způsob, jemu nejlépe vyhovující. Mysticko-pasivní formu spojení s Bohem sleduje většina svatých a všichni věřící, jimž se v náboženském zanícení nebo v extázi božský princip jakkoli projevil. Projevení Boha se řídí vždy podle nejvyššího nazírání mága. Křesťanovi se zjeví Bůh v některém známém symbolu např. v podobě Krista, bílé holubice, Ducha svatého, v podobě kříže atd. Tyto podrobnosti nejsou ani tak důležité, jako je spíše důležitá božská vlastnost, ve které se Bůh jednotlivci projevuje. Jak hluboko, intenzívně a pronikavě se Bůh jednotlivci projeví, závisí na jeho duchovní a duševní zralosti. Tento způsob zjevení Boha prožívají všichni ti, kdož přijdou hlubokou meditací nebo modlitbou do tzv. extatického stavu. Všichni mystikové, teosofové, Bhakti-yogíni atd. vidí v této formě zjevení Boha dosažení svého vytouženého cíle. V historii nalezneme mnoho záznamů o tomto mystickém spojení s Kristem a není proto třeba je jednotlivě uvádět.

Druhý způsob zjevení Boha je magicko-aktivní, který prožívá většina mágů. Školený mág se snaží přiblížit svému Bohu voláním, respektive vstoupit s ním do styku. I zde jde o formu extatickou s tím rozdílem, že se nedostavuje jako průvodní jev, jako je tomu u prvého způsobu zjevení, nýbrž dochází k němu vědomě stupeň za stupněm. Při tomto způsobu zjevení spěje nitro, to jest duch mága polovinu cesty vzhůru k Bohu a druhou polovinu jde Bůh mágovi vstříc. Volání Boha tímto magicko-aktivním způsobem je volání teurgické, skutečně magické, které si mág smí dovolit jen tehdy, když dosáhl pravý stupeň zralosti. Je věcí jednotlivce, jak volání provede, protože není pro to zvláštní metody. Jak mysticko-pasivní, tak i magicko-aktivní volání Boha se může dít buď konkrétní nebo abstraktní formou. Při konkrétním volání dá mág svému Bohu určitou podobu, kdežto abstraktní volání spočívá na představě abstraktní božské ideje (božských vlastností). Praxe jednotlivých možností zjevení božského pojmu je velmi jednoduchá. Medituje-li mág v odpoutání, tedy v ákášickém principu, tj. v transu o svém Bohu a o jeho vlastnostech (ctnostech), a zjeví-li se mu při této meditaci očekávaný božský symbol, jde v tomto případě o mysticko-pasivní způsob zjevení Boha.

Volá-li ale mág pomocí své plastické meditace buď mimo sebe anebo v sobě jednotlivé vlastnosti Boha bez ohledu na to, zdali má pro tyto vlastnosti formu konkrétní nebo abstraktní, jedná-li se o magicko-aktivní způsob volání Boha. Kdo ve svém vývoji dospěl až k tomuto bodu, může kromě mysticko-pasivního spojení s Bohem dosáhnout i spojení magicko-aktivního. Proto dávám přednost metodám, týkající se konkrétní i abstraktní formy, které může mág ovládat. Velmi dobré předběžné cvičení ke konkretizování Boha spočívá v tom, postavit před sebe obraz, sošku nebo symbol uctívajícího Božství. Mág, sedě v ásaně, zírá intenzivně na obraz tak dlouho, až se mu - zavře-li oči - obraz objeví. Při zírání na obraz jeho uctívaného Božství může potom toto Božství také na vedlejší bílé ploše opět vidět. Toto zobrazování Božství napomáhá mágovi k zjevování se jeho Boha. Nechť toto předběžné cvičení opakuje tak dlouho, až si dokáže v každé době, za každé situace a na každém místě bez jakékoliv námahy své uctívané Božstvo živě představit. Představovaný obraz může potom spojit s dotyčnými božskými vlastnostmi. Nedokáže hned na poprvé spojit svůj obraz se všemi čtyřmi základními božskými vlastnostmi, o nichž meditoval v předběžném stupni. Vezme tedy jednu vlastnost po druhé. Konkretizování božské vlastnosti do představovaného obrazu je velmi důležité a musí být tak dlouho opakováno, až mág své Božství vybavené všemi čtyřmi vlastnostmi skutečně pocítí. Jakmile toho mág dosáhl, představí si svůj uctívaný obraz nikoliv jako obraz, nýbrž s veškerou intenzitou skutečně žijící, působící, zářící jakoby Božství, jeho osobní Bůh stál vskutku před ním. To je takzvané konkrétní spojení s Božstvím mimo sebe.

Čím častěji mág tuto metodu opakuje, tím silnější a působivější bude před sebou mít vizuální procítěné Božství. Je-li si mág jist tím, že vše, co o pojmu Boha a jeho realizaci rozumí, vložil do svého uctívaného obrazu, nechť si myslí, že toto živé Božství, které před ním v plné záři stojí se všemi čtyřmi základními vlastnostmi, zaujímá celé jeho tělo, že tedy do něho vstupuje a zastává místo jeho duše. Toto, nechť mág opakuje tak často, až v sobě ucítí Božství tak silně, že při této metodě ztratí své osobní vědomí a považuje sám sebe za představované Božství. Častým opakováním tohoto splynutí s Božstvím převezme mág vlastnosti, které do svého obrazu konkretizoval. Nepůsobí v něm již jeho osobní Já, nýbrž jeho Božství. Zažije-li takto konkrétní božské splynutí jeho osobního Boha a z úst mágových nemluví již jeho vědomí, jeho duše, jeho duch, nýbrž v něm se projevující Duch Boží. V téže okamžiku splývá mág se svým Bohem, stává se po dobu splynutí sám Bohem a je účasten všech základních Vlastností jeho s ním spojeného Božství.

Metoda konkretizování spojení s Bohem je pro další magickou praxi velmi důležitá, neboť mág se musí umět spojit tímtéž způsobem také s Božstvím jiného náboženství. Tuto praxi vyžaduje jak zaklínací magie, tak i teurgie, neboť jedině takto může mág spojení s Božstvím kdykoliv přivodit a podřízené bytosti přimět k provádění jeho vůle. Je samozřejmé, že je tímto způsobem mág schopen spojit se s božským principem v té míře, že veškeré síly konkretizovaného Božství, s nímž se duševně spojí, jsou vlastní i jemu a zůstanou vněm jako vlastnosti tehdy, když s představou není přímo spojen. Tyto božské vlastnosti nazýváme my zasvěcenci magickými schopnostmi, silami nebo Siddhis. Ovládá-li mág dobře konkrétní spojení s jeho představovaným Božstvím započne s uskutečňováním abstraktní formy spojení s Bohem. Z počátku může božskou ideu vázat na pomocnou představu jako např. na světlo, oheň apod., později od ní upustí a promítne nejdříve mimo sebe a pak ve svém nitru a výhradně jakost božské vlastnosti. Tuto váže rovněž nejdříve na tělesný orgán živlům odpovídající, takže pocítí abstraktně např. všemohoucnost v hlavě, lásku v srdci atd. Častým opakováním tohoto cvičení se mág s abstraktní božskou ideou ztotožní natolik, že představa tělesné části nebo oblasti odpadne. Nyní může ony čtyři základní vlastnosti sloučit v jednu jedinou ideu, která nechá pojem Boha v nejvyšší možné formě prožívat v jeho nitru. Vytrvalými cviky manifestací Boha prohloubí, takže si bude připadat být sám Bohem. Tak dalece musí jít splynutí s Bohem, že po dobu meditace mág nepocítí Boha ani mimo sebe ani v nitru.

Subjekt a objekt se musí vzájemně prolínat a mág si uvědomuje pouze toto jediné: "Jsem Bohem" nebo jak praví Ind ve svých Védách: "Tat tvam asi / To jsi Ty!" Dospěl-li mág až sem, ukončil po astrální stránce svůj magický vývin. Dalšími cviky potřebuje své meditace již jen prohlubovat a své Božství zesilovat.

STYK S BOHY

Jakmile mág v uskutečňování Boha dospěl tak daleko, že se může spojit s každým Božstvím, s každou Inteligencí a s každou vysokou Božskou Bytostí, je schopen působit v jakékoliv sféře nikoliv jako mág, ale jako Bůh.

Tím zakončuji magický výcvik duše posledního stupně. V tomto směru nemám mágovi již co

říci, neboť se stal zajedno s Bohem a co ve svém božském spojení vysloví nebo rozkáže je tolik, jako by to byl vyslovil Bůh sám. Mág se nyní podílí na všech čtyřech základních vlastnostech jeho Boha, s nímž je spojen.

Magický výcvik těla

BRAHMA a SHAKTI

Znalec jiných zasvěcovacích soustav nalezne při porovnání s touto mojí učební osnovou určitou paralelu, protože se musí všechny cesty v pravdě shodnout. Jako příklad zde uvádím indickou jógickou soustavu, týkající se hadí síly, která se shoduje se soustavami egyptských mystérií mnou uvedenými. U Kundalini-jógy je žák svým Guruem nabádán k tomu, aby meditoval o Muladhara-centru, které se nalézá v kostrči a aby zde prováděl cviky Pranayamy. Probereme-li symboliku Muladhara centra shledáme, že toto středisko má tvar čtyřúhelníku žlutě zabarveného s rudým trojúhelníkem uvnitř. Střed trojúhelníku vyplňuje falos (mužský úd), který je třiapůlkrát ovinut hadem. Mualdhara-centrum je první, nejprimitivnější a nejhmotnější centrum, zobrazeno tím, že jeden z rohů vyplňuje slon s příslušnou Bohyní. Tento symbolický vyjadřovací způsob v Indii nazýván Laya-jógou je naprosto jednoznačný a je zasvěcovacím klíčem k prvnímu stupni v józe. Popsaný znak má různé výklady, z nichž nejsprávnější je ten, že čtyřúhelník zastupuje princip země, trojúhelník ony tří hroty nebo říše (hmotný, astrální a mentální svět), falos sílu plodící (imaginaci) a had představuje cestu vědění. Že princip země sestává ze čtyř živlů je žákovi již známo a není proto třeba dalších komentářů. Žák jógy musí především poznat a ovládat ony tři světy, tj. hmotný, astrální duševní a mentální duchovní svět. Muladhara-čakra je tudíž pouhým zasvěcovacím diagramem, odpovídajícím první tarotové kartě. Žádný žák v Indii neobdrží tak jasnou definici a musí k ní dospět sám tehdy, když Muladhara-centrum ovládá, tj. když na své duchovní cestě dosáhl vývoje, který odpovídá tomuto diagramu. Ne nadarmo je Muladhara-centrum nazýváno centrem Brahmovým, neboť v tomto vývojovém stadiu pozná žák jógy Brahmu, tedy Božství ve své nejjemnější manifestaci. Brahma je ono Věčné, Nevyzpytatelné, Nedefinovatelné, Univerzální, ono Stálé a Klidné, je tedy část pozitivní. Brahma netvoří sám ze sebe, a vše stvořené je prací jeho Shakti, prací ženského principu. V Muladhara-centru je tudíž Shakti znázorněna hadem, který se ujímá síly tvořivosti zobrazeného falose, tj. imaginace.

O tomto centru by se dalo ještě mnohé říci, ale vyvinutému mágovi postačí tyto vysvětlivky, aby poznal, že mají náboženské a zasvěcovací soustavy společnou paralelu. Imaginace je Shakti čili síla Kundalíni, kterou mág musí soustavně pěstovat. Při pohledu na celou tuto desetistupňovou vývojovou soustavu přijde mág nato, že právě tato tvořivá síla, síla falose, tedy imaginace a její vývoj hrají ve vývinu největší úlohu. Magický výcvik těla jsem ukončil již v devátém stupni, takže v této kapitole pohovořím již jen o vývinu některých okultních sil, které mág arci nemusí všechny ovládat, ale v jeho vývinu mu nesmí být nic podivné a každý okultní fenomén musí umět správně vysvětlit.

SUGESCE

V kapitole o podvědomí hovořím o tomto tématu natolik, že podrobně popisuji autosugesci čili ovlivňování sama sebe. Tatáž pravidla platí i pro sugesci jiných osob. Je však podmínkou, aby sugestivní formulka zněla přesně, v přítomném čase a v rozkazovacím způsobu. S ohledem na svůj duchovní vývin vloží mág každému, kdo zralosti nedosáhl žádanou sugesci do podvědomí. Není vždy bezpodmínečně třeba pronášet sugesci hlasitě, nýbrž stačí opakovat ji v myšlenkách (telepaticky). Provádět sugesci i na největší vzdálenost není pro mága těžké. Může tak učinit dvojím způsobem. Buď svým duchem vyhledá dotyčnou osobu, aby ji (nejlépe ve spánku) sugestivně ovlivnil, nebo překlene mezi sebou a subjektem pomocí ákášického principu vzdálenost, aby mohl sugestivně pracovat. Není třeba zvláště upozornit, že při dálkových sugescích může mág také použít magického zrcadla. Je samozřejmé, že působení sugesce může býti uděleno nejen pro přítomnou dobu, ale i pro dalekou budoucnost, to znamená, že doba subjektivního působení musí být vložena do podvědomí subjektu.

TELEPATIE

je obor podobný sugesci. Přenést svoje myšlenky na kohokoliv je pro mága maličkostí. Potřebuje při tom dbát pouze na to, že musí myšlenky vštípit duchu dotyčné osoby, a nikoliv tělu a také ne duši. Mág si představí ducha osoby, tj. že si hmotné a astrální tělo odmyslí a zaměstná se pouze jejím duchem, kterému myšlenku vštípí. přitom má na vůli vnuknout subjektu, že jde o jeho, (tedy mágovu) myšlenku nebo o myšlenku jiné osoby. Může ale také ponechat příjemce v domnění, že myšlenka vznikla v něm samotném. Na to vše musí mág vzít při přenosu myšlenek zřetel. Nejen myšlenky, ale i city se dají přenést jak v bezprostřední blízkosti, tak i na největší vzdálenost. Mág jistě nikdy nepustí ze zřetele, že pomocí svých magických sil má přenášet jedině dobré myšlenky a city. Jsem přesvědčen o tom, že žádný mág se nepropůjčí k tomu, aby svých schopností zneužil. Je samozřejmě možné vsugerovat někomu myšlenky i proti jeho vůli. Jelikož mág ovládá živly, může v telepaticky ovlivněné osobě myšlenky vypojit a vštípit jí myšlenky podle svého přání.

HYPNÓZA

Vedle sugesce a telepatie je to hypnóza, pomocí které může býti lidská bytost uvedena násilně do spánku a zbavena své vlastní vůle. Z magického hlediska je hypnóza hodná zavržení, pročež by se mág měl na tento obor méně zaměřit. Není tím ovšem řečeno, že by mág nedokázal kohokoliv uspat. Praxe je velmi jednoduchá. Mág potřebuje pouze svou vůlí nebo pomocí elektromagnetického fluida funkci ducha vypojit a v tutéž chvíli se dostaví spánek. Zdali při tom mág použije telepatickou nebo sugestivní představu myšlenek je již věcí vedlejší. Obojí mu může sloužit jako pomůcka, není ale od nich odvislý. Téměř všechny knihy pojednávající o hypnóze doporučují použití telepatie a sugesce. Kdo ovládá síly, nepotřebuje ani jedno ani druhé, neboť v okamžiku, v němž si tělo a duši pokusné osoby odmyslí, tj. nedbá ani jednoho ani druhého, a pomocí imaginace vypojí nebo ochromí vůli dotyčné osoby, upadne okamžitě do bezvědomí nebo spánku. Tímto způsobem uvolněné podvědomí je pak přístupno sugescím všeho druhu. A právě tento akt násilnosti, toto zasažení do individuality člověka se z magického hlediska nedoporučuje a mág přikročí k hypnóze jakéhokoliv druhu pouze tehdy, jestliže tím sleduje výhradně šlechetné cíle např. hodlá-li svému objektu udělit sugesce s obzvláště silnou působivostí. I kdyby pokusná osoba si výslovně přála být hypnotizovaná, má mág podle možností od toho upustit. Pravý mág nebude nikdy provádět hypnotické experimenty jen proto, aby ukojil zvědavost nebo chtivost jiných. Ve chvílích velkého nebezpečí může školený mág přivodit takzvanou hypnózu úleku tím, že nechá elektromagnetickým fluidem bleskovitě ochrnout na několik okamžiků ducha svého protivníka. V životě mága toho sotva kdy bude třeba. Vědecky bylo dokázáno, že je možno hypnotizovat i zvířata. Při hypnóze zvířete zasáhne mág instinktivní stránku, načež i to největší a nejsilnější zvíře upadne okamžitě do bezvědomí.

DAVOVÁ PSYCHÓZA FAKÍRŮ

která nachází četné obdivovatele a je prováděna indickými fakíry a kejklíři, není pro mága žádným problémem. Fakíři, zabývající se těmito experimenty, neví většinou ani sami, jak dochází k jejich uskutečnění, neboť tajemství těchto experimentů je tradiční a přechází z jedné generace na druhou. Je-li určitý prostor, místo atd. naplněn ákášickým principem, jsou Ákášou prodchnuti i všichni přítomní, takže vládne tento princip v každém jednotlivci. Jelikož je ákáša principem příčiny, musí se vše, co do ákášického principu bylo vloženo, uskutečnit. Na základě tohoto zákona je davová psychóza fakírů, kteří svým divákům předvádějí různé scény, snadno vysvětlitelná. Tutéž davovou hypnózu dokáže i mág přivodit popsaným způsobem. Tradičním slovem nebo tradiční formulí přivolá fakír do místností ákášu a vloží do tohoto principu obrazy, které si přejí diváci vidět. Tento experiment se nepřetržitým opakováním již natolik zautomatizoval, že fakír nemusí použít ani imaginace ani ákáši, tím méně postupu děje. Jemu stačí vyslovit ákášickou formuli, aby diváky dostal do své moci, načež potřebuje jen tiše krátkými větami, tantry atd. vyslovovat postupně děj, který je diváky žádán a diváci vidí postupně celý děj v obrazech. Takové formule jsou potom opravdu formule kouzelné, neboť jejich tajemství přechází tradičně po celá staletí z jedné rodiny na druhou. Majitel takové tradiční formule pak ani sám neví, jaké síly jejich vyslovením dává do pohybu. Je mu pouze známo, že při vyslovení té či oné formule se to nebo ono stane, aniž by pátral po příčině. Takový přeludný ákášický jev obdivují pak obyčejně lidé, kteří nemají o vyšších magických zákonech ani potuchy. V Indii je takové kouzelnické představení pouhou obchodní záležitostí. Kdyby někdo při takovém kejklířském představení celou scénu fotografoval, byl by velmi zklamán, až by zjistil, že na fotce není zcela nic z toho, co bylo diváky viděno, nýbrž že vykazují jen samotného fakíra (s jeho eventuálními průvodci) tiše sedícího a usmívajícího se.

Tento zdánlivě nejtajnější experiment je tudíž na základě zákona magie snadno vysvětlitelný a zůstává věcí jednotlivce, chce-li se tímto experimentováním zabývat nebo se dokonce na to specializovat. Pro další magický vývin a magický vzestup jsou tyto experimenty absolutně bezvýznamné. Zmiňuji se o nich jen proto, aby si mág mohl o nich učinit obraz a měl pro ně z magického hlediska správné vysvětlení.

ČTENÍ MYŠLENEK

Problém čtení myšlenek zavdal příčinu k mnohé propagandě. Pro mága je tento problém věcí samozřejmou, kterou považuje za méně cennější průvodní jev svého duchovního vývinu. Čtení myšlenek se řídí postojem mága a může být obrazné nebo intuitivní. Je samozřejmé číst myšlenky nejen osoby v bezprostřední blízkostí se nacházející, ale i tehdy, když je osoba na míle vzdálená, což není ničím jiným než zrealizované působení v ákáše. Každá myšlenka, každé slovo a každý čin zanechávají ve světě příčiny, tj. v ákáše přesné otisky. Hovořím o tom již v kapitole, pojednávající o ákáše.

Zaměří-li se mág na ducha té které osoby a naplní sebe ákášu, může číst myšlenky přítomnosti a hledí-li se svým nejvnitřnějším přáním nazpět, může bez jakékoliv námahy zachytit i myšlenky nejhlubší minulosti. Zaměstnal-li se mág čtením myšlenek delší dobu a je-li vtom dostatečně zběhlý, může číst hravě každou, i sebevíce skrytou myšlenku. Myšlenky se tvoří intelektuálně nebo imaginativně. Snadněji se dají číst imaginativně tvořené myšlenky. Schopnosti dokonalého čtení myšlenek dosáhne mág pouze tehdy, když se stal neomezeným pánem nad svým duchem, a tudíž i pánem svého myšlenkového života. Toto jest základní podmínkou. Jinak dokáže zachycovat myšlenky jen částečně, a to jen myšlenky afektivní. Čtení myšlenek není žádný problém, vyžaduje pouze styk ducha s duchem. Mág se musí jako duch sám cítit, což snadno dokáže na základě absolvovaných cvičení předběžných stupňů. Mezi sebou a dotyčnou osobou naváže kontakt tím způsobem, že si tělo a duši odmyslí a zachytí veškeré myšlenky, které si přeje vědět.

PSYCHOMETRIE

Je schopnost spočívající v tom, vypátrat z libovolného předmětu, dopisu, klenotu, starožitnosti jak přítomnost, minulost a podle přání i budoucnost a zjistit všechny s dotyčným předmětem související události minulé, nynější i budoucí. Pro mága, jenž tuto učební soustavu prakticky absolvoval a své astrální smysly ve vidění, slyšení a cítění dobře vyškolil, je tato schopnost průvodním jevem vyvinutých astrálních smyslů a je velmi snadno proveditelná. Předmět, který hodlá prozkoumat vezme buď do ruky nebo ho položí na místo svého těla, které je pro důkladné zjištění směrodatné. Chce-li události vidět v obrazech, tj. probádat je vizuálně, přitiskne předmět k čelu. Při inspirativním, tj. akustickém zjišťování položí předmět na místo, kde se nalézá srdce a hodlá-li předmět prozkoumat po stránce citové nebo intuitivní, položí ho na solar-plexus nebo ho drží prostě v ruce. Nyní se soustředí na to, co chce o předmětu vědět a uvede se do ákáši nebo do transu. Svým duchovním zrakem, sluchem nebo citem sleduje jednotlivé události minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Mág může vzít na pomoc i své magické zrcadlo. Tímto způsobem může např. ze starožitností zjistit všechny s nimi související události, jako by je viděl ve filmu nebo v panorámatu. Má samozřejmě možnost vidět v každém dopise, který obdrží buď on sám nebo jiné osoby od známých nebo neznámých, nejen pisatele, ale čte hravě i myšlenky, které v duchu píšící osoby vyvstaly. Krátce řečeno mág může číst mezi řádky každého dopisu.

K psychometrii náleží též schopnost navázat hmotné, duševní a duchovní spojení s osobou, která s tím neb oním předmětem přišla do styku, protože je jakýkoliv předmět jakýmsi pojítkem mezi tělem, duší a duchem mága a dotyčné osoby. Nesporně může mág pomocí předmětu číst i myšlenky té které osoby na největší vzdálenost. Zároveň má možnost poznat i duchovní stránku dotyčné osoby, její povahové vlastnosti a vyzkoumat bez námahy ve světě ákáši její duševní vývoj. Totéž platí samozřejmě i po stránce hmotné, takže zjistí minulost, přítomnost a budoucnost, utvořili se zřetelem k ákáše mezi svou duší a duší dotyčné osoby příslušné pojítko. Určitý druh psychometrie s nepatrnou odchylkou je takzvaná psychografie, která pro mága nemá arci valného významu a z řečeného vyplývá. Zmíněným pojítkem je možno zjistit a poznat nejen odesílatele např. dopisu ve všech fázích a věcech, ale dotyčný předmět může sloužit mezi dotyčnou osobou za tím účelem, aby tato mohla býti eventuálně duchovně, duševně, a i tělesně ovlivňována. Z toho všeho je patrno, že psychometrie je vlastně podřadnou schopností nám již známého jasnozření.

OVLIVŇOVÁNÍ PAMĚTI

Jak již víme, je paměť intelektuální vlastnost, kterou má každý člověk, jehož pět smyslů je neporušeno. Paměť je ale zároveň příjemcem myšlenek a idejí z mentálního, tedy ákášického světa. Je nám známo, že veškeré myšlenky a ideje se vtisknou do ákáši a z ákáši a mentální sféry je paměť svou přijímací vlastností přivolá opět do vědomí. Jelikož je mág pánem v ákáše, může paměť ovlivňovat přímo i nepřímo. Přímý způsob je ten, že posiluje pomocí příslušného živlu nebo elektromagnetického fluida, také jen pouhým ovlivněním podvědomí, paměť imaginací. Může ale také, má-li na zřeteli paměť, pomocí imaginace určité ideje, myšlenky a vzpomínkové obrazy ve vědomí, tedy i v paměti, podle svého přání snadno vymazat, vypojit, zeslabit. Nepřímý způsob ovlivňování paměti spočívá v tom, že ákášickým principem působí mág na paměť nepřímo. Mág, jenž v ákáše vidí veškeré obrazové a myšlenkové pochody každé osoby, může tyto pomocí imaginace nechat vyblednout, může je vymazat, nebo pojítko mezi obrazy v ákáše a dotyčnou osobou rovněž pomocí imaginace zničit, odpojit nebo zeslabit. Jelikož má mág možnost odejmout tímto způsobem každé osobě paměť, varuji důtklivě před zneužitím a nikdo, komu jde o etický vývin, se nesníží k podobnému činu. Této schopnosti použije mág jen tehdy, chce-li u někoho zeslabit nebo zcela vymazat smutné zkušenosti nebo neblahé zážitky, které zanechaly v paměti hluboké stopy. V takovém případě může mág vykonat mnoho dobra tím, že zastře mnohý srdcebol, mnohou smutnou vzpomínku, přes kterou se některá osoba nedokáže sama přenést. Toto může mág provést i sám na sobě, jestliže se kdysi dožil velkých zklamání a jiných duševních otřesů, případně před jeho magickým vývinem, které se vždy znovu vrací do paměti. Vymaže-li tyto obrazy v ákáše, nemohou se do jeho paměti, již nikdy vrátit. Dokáže-li ale zvítězit nad nimi svou vůlí, autosugescí nebo jinými metodami, nemá zapotřebí zasáhnout drastickým způsobem do ákáši, aby nechal nepříjemné obrazy zmizet. Patologický jev, týkající se ztráty paměti, je možno vysvětlit tím, že bylo spojení s mentálním světem, tudíž i s ákášu občas ochromeno. Tento stav je však již disharmonie, je to choroba, porucha ducha, jestliže nastal různými příčinami, jako je leknutí apod.

PŮSOBENÍ V AKÁŠE

Právě tak, jak je možno podle předběžné kapitoly v ákáše paměť ovlivňovat a určité vzpomínkové obrazy vymazat, může dobře školený a velmi vyspělý mág podle okolností vymazat v ákáše nejenom určité ideje a vzpomínkové obrazce, nýbrž pomocí své vůle a imaginární síly i příčiny v ákáše zaznamenané, které mají osudový vliv u něho a u jiných osob. Učiní to ovšem za předpokladu, že své počínání může dostatečně odůvodnit. Jestliže vymaže příčinu, kterou si ten či onen v životě sám utvořil, musí ji vyměnit za jinou, která bude mít na osud dotyčného určitý vliv. Tento zásah do osudu člověka, ať se jedná o samotného mága nebo o někoho jiného, se nesmí stát z lehkovážnosti. Mág si dovolí takový zásah pouze tehdy, jestliže své počínání může Boží Prozřetelnosti dostatečně odůvodnit. Vymazání jedné příčiny a utvoření nové, ať více či méně příznivé se dá nejlépe provést elektromagnetickým voltem, jehož praxe je uvedena v devátém stupni magického výcviku těla. Jsou ještě jiné metody, které vesměs spočívají na vůli a nezbytné imaginaci a mág si je může podle vlastního uvážení sám určit. Jedno je jisté a sice okolnost, že mág je schopen změnit osud, příčiny, a tudíž i hříchy (co ovšem církve za hřích považují, neboť hříchy jsou morální názory církví). Již Kristem to bylo naznačeno slovy: "Komu hříchy odpustím, tomu zůstanou odpuštěny".

IMPREGNACE MÍSTNOSTI NA VZDÁLENOST

O impregnování místností, kde se mág v impregnovaném prostoru sám zdržuje, jsem jíž hovořil a doporučil různé pomůcky, jako např. magické zrcadlo s fluidickým kondenzátorem. Nezmínil jsem se však ještě o tom, že mág může impregnovat místnost i na vzdálenost. Má k tomu dvě možnosti. První možnost spočívá v tom, že svým duchem nebo i svým astrálním tělem vyhledá a navštíví místnost bez ohledu nato, kde se tato nachází a provede v ní pomocí imaginace žádoucí impregnaci. Pro impregnaci samotnou platí samozřejmě tatáž pravidla, která jsem již uvedl v příslušné kapitole.

Při druhé možnosti spojí mág pomocí ákáši místnost, kterou hodlá impregnovat se svou místností, takže obě místnosti v ákáše splývají. Spojením jedné místnosti s druhou se dá překlenout i největší vzdálenost. Čím mág impregnuje vlastní místnost, to přechází i na místnost druhou, byť by tato byla sebevíce vzdálená.

POSELSTVÍ VZDUCHEM

Tento dorozumívací způsob mezi mágy a adepty je ponejvíce oblíben v Orientu, obzvláště v Tibetu. Když se pomocí ákášického principu překlene vzdálenost bez ohledu na rozměry mezi osobou nebo místností tím, že bylo překlenuto A+B (matematicky AB) tj. čas a prostor, je možno v tomto stavu - jsme-li s někým spojeni - čísti a přenášeti nejen myšlenky, ale udělovati a přijímati i fyzické zprávy, jestliže v těchto dvou překlenutých nebo v ákáše spojených dvou pólech zavedeme elektromagnetické fluidum. Např. věty, které byly v prostoru mága proneseny, mohou býti zřetelně slyšeny i v prostoru, který je s mágovým prostorem ákášický spojen. Vysloví-li vzdálená osoba ve své místnosti odpověď, je možno ji v místnosti mága slyšet tak zřetelně, jako by vysílající osoba byla sama přítomna.

Elektromagnetické fluidum musí být utvořeno právě tak, jak je uvedeno v kapitole o voltování. Rozdíl je pouze v tom, že se neutvoří koule, nýbrž voltu se dá forma místnosti. Takovým elektromagnetickým ákášickým spojením je možno vyslovovat a na největší vzdálenost přenášet slova a věty, které uslyší i osoby nezasvěcené a magicky neškolené. Horlivým cvičením se dá tato pracovní metoda fyzicky natolik zmaterializovat, že se projeví i ve hmotě. Zde se tedy nejedná o přenos myšlenek, nýbrž o přenos fyzicky pronesených slov, což věda nazývá rádio vysílačem a rádio přijímačem. Éter, v němž se slovní záchvěvy pohybují, je ákášický princip a potřebná elektřina je v našem případě elektromagnetické fluidum. Mág ví již ze zkušenosti, že všechno to, co věda dosáhla fyzikálně nebo fyzickou cestou bez ohledu na to, jakými silami, zdali elektřinou, magnetismem, teplem atd., je možno dosáhnout magickými znalostmi.

Ale nejen slova a zvukové vlny je možno přenášet, nýbrž i obrazy. Obrazy, které byly v magicky připravené místnosti pomocí imaginace viditelně vyvolány, tedy zmaterializovány, mohou být viděny a postřehnuty lidmi, kteří jsou akusticky spojeni s vysílací místností, tedy s prostorem, v němž mág pracuje. Viz moderní televizní technika. Je na bíle dni, než bude možno uskutečnit ákášickým principem a elektromagnetickým fluidem na největší vzdálenost i jiné přenosy, např. pocity, vůně atd. Tímto způsobem je možno přenášet i působení živlů. Hrubohmotný éter není ještě zdaleka zcela využit a budoucnost nás poučí, že bude možno přenášet nejen zvukové vlny, rádiu podobné a světelné vlny, podobné televizi, ale i jiné síly. Věda zde nalezne široké pole působnosti a jsem si naprosto jist tím, že přijdou doby, kdy se budou i éterem přenášet termické vlny, tj. teplo na největší vzdálenost. V tomto směru by mohl mág poskytnout mnoho podnětů a říci mnohé, co by se dalo éterem uskutečnit. Jeho pomocí by mohlo dojít k pospolitosti mezi magickou vědou a technicko fyzikální a chemickou. Na základě univerzálních zákonů by mág objevil ještě daleko větší vynálezy, ale každý předčasný zásah do evoluce by se na něm samotném těžce mstil.

EXTERIORIZACE

Podle této učební osnovy si mág osvojil schopnost odpoutat své mentální a astrální tělo od hmotného, takže to pro něho není, jíž novinkou. Dosud neznámým mu bude snad jen dodatek, že při těchto pracích nemusí odpoutávat celé mentální nebo astrální tělo, nýbrž že provede exteriorizaci pouze jednotlivých tělesných částí. Jelikož mentální a astrální tělo nejsou vázány na čas a prostor, může mág, odpoutá-li pomocí imaginace v ákáše jednotlivé částí svého těla, přenést je na největší vzdálenost. Může tedy např. jedno oko nebo obě oči kamkoliv přenést a získat tam právě takové dojmy, jako by tam byl přítomen fyzicky a nemusí vynaložit síly na to, přenést se tam celým svým mentálním nebo astrálním tělem. Totéž dokáže provést se svým duchovním nebo duševním uchem a je schopen slyšet vše na neomezenou vzdálenost. Z počátku to pomocí imaginace dokáže učinit jen s mentálním tělem a později s astrálním a s mentálním tělem. Takto může všude se svým přemístěným okem a uchem vše vidět a současně slyšet, aniž by se musel uvádět do transu nebo do světa příčin. Jestliže získal dost zručnosti v přemisťování očí a uší, provede tentýž postup s rukama, případně i s nohama. Nejdříve jenom mentálně, potom ve spojení s astrálníma rukama a jestliže je živly země zhustí, může je i zhmotnit. Materializací svých rukou upozorní na sebe v neomezené vzdálenosti např. klepáním a jiným podobným hlukem. Při dostatečné praxi bude schopen pohybovat i předměty. Je jisté, že je tímto způsobem možno přivodit všelijaké strašidelné zjevy, ale žádný mág se nebude zabývat podobnou dětinskostí.

Tím je vysvětlena schopnost dopisování na dálku mezi žijícími osobami. Odpoutá-li osoba, v magii zběhlá, pomocí imaginace svojí mentální a astrální ruku, kterou si představí tam, kde je připravena tužka a papír, může mentální a astrální ruka mága uchopit ruku partnera i v největší vzdálenosti a podávat normální sdělení, podobně jak bylo uvedeno při mediálním psaní. Je dokonce možné zprostředkovat tímto experimentem na neomezenou vzdálenost i přesný rukopis mága. Zasvěcenci nazývají tuto práci "dopisování na dálku mezi osobami". Získal-li mág v exteriorizaci rukou a případně i nohou určité mistrovství, může přikročit k přenášení předmětů i na největší vzdálenost tímtéž způsobem. V následující kapitole uvádím způsob, dle kterého je možno učinit předmět, který má být přemístěn, neviditelným. Mág zjistí, že svým fyzickým zrakem a uchem nemůže vidět ani slyšet, jestliže své oči a uši přemístil kamkoliv mimo své tělo. I kdyby měl fyzické oči otevřené, nepostřehl by nic, co se v době experimentu kolem něho děje. Při exteriorizaci jiných údů bude přemístěný úd např. ruka tak dlouho ztuhlá, až mentální a astrální úd bude opět spojen s tělem.

Schopnost UČINIT SE magickým způsobem NEVIDITELNÝM

V četných pohádkách a povídkách se praví, že ten nebo onen kouzelník se stal neviditelným, dále, že existuje prsten, který toho, kdo si ho navlékne na prst, učiní okamžitě neviditelným. Mnoho knih popisuje i talismany a drahokamy, jejichž nošením se může každý stát neviditelným a tyto knihy uvádějí i návody k této schopnosti, ale zhola nic z uvedeného není absolutně spolehlivé a pro praxi použitelné. Že je z magického hlediska skutečně možné osvojit si schopnost stát se neviditelným, může každý mág na základě znalosti univerzálních zákonů potvrdit. Především jde o neviditelnost mentální čili duchovní, astrální čili duševní a taktéž o neviditelnost fyzickou. Neviditelnost mentálního těla - ducha nemá sice valného významu, avšak v životě mohou přece jen nastat situace, kde bude třeba sáhnout i k této praxi. Přemístí-li se mág duchovně i duševně někam, kde si nepřeje být viděn bytostmi jakéhokoliv druhu ani školenými smysly kohokoliv, může použít mentální neviditelnosti. Např. Mistr nebo Guru vyhledá mentálně svého žáka, aby ho mohl nerušeně kontrolovat. Tím, že se učiní neviditelným, může se zdržovat v bezprostřední blízkosti žáka, aniž by byl žákem viděn, i kdyby žákovy smysly byly již dostatečně magicky vyvinuty. Dále může býti mág přítomen magickým pracím takzvaných černých mágů, sledujících nepěkné cíle, aby vše viděl a v případě potřeby svým vlivem zasáhl, aniž by byl spatřen samotnými mágy nebo jejich podřízenými bytostmi. Ještě mnoho jiných situací se může v životě naskytnout, kdy schopnost stát se mentálně a astrálně neviditelným bude na místě.

Metoda, jak se stát mentálně neviditelným je velmi jednoduchá. Své duchovní tělo naplní mág od hlavy až k patě ákášu. Jakmile tak učinil, zmizí okamžitě duchovní tělo před zraky každé bytosti, neboť ákáša je bezbarvá a bez chvění. Kdyby takto připravený duch mága chtěl na některé mentální úrovni něco podniknout, zanechala by jeho práce v ákášickém principu přesné otisky a mág by mohl, ačkoliv neviditelný, být následkem své činnosti vypátrán pomocí jasnozření. Tomu musí mág předejít a jakmile naplní své duchovní tělo ákášu, utvoří kolem celého svého těla černý obal. Nezáleží na tom, jaký tvar tomuto obalu dá, zdali tvar koule nebo vejce. Každopádně nesmí opomenout izolovat se dokonale jak nad hlavou, tak i pod nohama ákášu.

Dříve než se mág učiní tímto způsobem neviditelným a než se odebere na místo působení, soustředí se na to, aby pomocí ákáši zůstala jeho činnost úplně neutrální, tedy aby nebyla psána do ákáši, tj. nezanechala stopy. Tato koncentrace je důležitá, neboť jinak by musel mág počítat s tím, že by v ákáše byly zaznamenány sice velmi nečitelně, ale přece jen nové příčiny. Za svou činnost v mentálním světě jako neviditelný je si mág sám odpovědný. Osud na něho nemá již vlivu, neboť mág se stal pánem ákáši, tedy pánem Osudu. Podléhá jedině Božské Prozřetelnosti a pouze Jí musí skládat účty. Kdyby mág tyto praktiky zneužil, neměl by co činit s Osudem, ale s Božskou Prozřetelností. V případě, že by jeho činy měly neblahý vliv, mohlo by se mágovi stát, že by se od něho Božská Prozřetelnost odvrátila a jako osamělá individualita by musel - sám na sebe odkázán - žíti v univerzu. Jedinečnou možnost opírat se o Božskou Prozřetelnost by tím ztratil. Že by to bylo víc než kletbou, tím si může být mág jist. Neměl by nad sebou nikoho a dříve nebo později by svou opuštěnost zřetelně pocítil a byl vydán zániku celé své individuality. Co to znamená z magického hlediska, si může každý mág velmi dobře představit. Kdo v mentálním putování ovládá dobře schopnost stát se neviditelným, může tutéž metodu použíti i při exteriorizaci těla astrálního. Zde platí tatáž praktika se zavedením ákáši do celého těla, tj. do mentálního i astrálního těla současně. Ostatní pravidla jsou nezměněna.

Stát se neviditelným i na hrubohmotné úrovni je z magického hlediska rovněž proveditelné, jenomže se namísto ákáši použije světla. Náplň světla ve fyzickém těle musí odpovídat vždy síle světla, které právě v daném okamžiku vládne. Kdyby např. světelná náplň byla intenzivnější, než je třeba, nedosáhlo by se neviditelnosti, nýbrž průsvitnosti a lesku, takže by mág zářil navenek jako slunce. Schopnost stát se fyzicky neviditelným vyžaduje k osvojení třeba několikaletou vytrvalou praxi. Absolutně dokonale ovládají tuto schopnost jedině adepti vyššího, mnohdy přímo nejvyššího stupně. Jiný způsob stát se neviditelným záleží v odvrácení smyslů, jako např. pomocí hypnózy, davové sugesce; dále je neviditelnost provedená bytostmi, která ve fyzickém těle vyvolá světlu odpovídající kmitočet, čímž dochází k neviditelnosti. O této kapitole, stát se neviditelných pomocí bytostí, hovořím ve druhé tarotové kartě "Praxe magické evokace", kde uvádím současně několik návodů. Mág, který si osvojil dostatečnou praxi v tom, jak učinit své mentální, astrální a případně i fyzické tělo neviditelným, může podle svého přání bez námahy učinit neviditelným i každý předmět hmotného světa. Jiná možnost učinit obyčejný předmět neviditelným spočívá ještě v tom, že mág imaginárně ve spojitosti s ákášu přemění pevnou formu předmětu ve formu astrální, načež před zraky nezasvěcence, tj. osoby, jejíž smysly nejsou magicky vyvinuty, okamžitě zmizí. Do astrální formy přeměněný předmět může býti astrálním tělem ať již bytosti nebo samotného mága, případně jeho některou tělesnou částí (řekněme rukou) přemístěn do největší vzdálenosti. Mágovi nebo bytosti, která přenos vykonala, připadá potom již jen úloha uvést předmět z astrálního stavu opět do hmotné formy. Bytosti spiritistických médií se rovněž mnohdy zabývají přenášením předmětů, jestliže se jedná o neklamné materializační fenomény, které se ale vyskytnou málokdy, ale jsou též možné. Mág, jenž zná univerzální zákony a ve vývinu učinil značné pokroky, musí dokázat totéž, co umí vyvolat nejvyšší planetární a mimoplanetární inteligence.

PRAKTICKY SE ŽIVLY

Mágovi, jenž se hodlá ještě více zaměřit na využití živlů, se k tomu skýtá mnoho možností. Při specializaci je ovšem třeba, aby mág živel, se kterým pracuje, častými cviky zmaterializoval, tj. zhustil natolik, že živelní síla se stane skutečnou silou fyzickou. Je-li mág v tomto směru dokonalý, může např. živlem země, který ve svém těle zhustí, dosáhnout nezranitelnosti rovnající se experimentům indických fakírů. Může do svých svalů zabodávat ostré předměty, aniž by pocítil nejmenší bolesti a ztratil jediné krůpěje krve, tím méně zanechal nějakou jizvu. Lehat na prkna se hřebíky dokážou fakíři na základě autosugesce od určitého stupně. Mág dosáhne téhož efektu mnohem rychleji pomocí živlu země. Velká tržná zranění dokáže mág přímo pod rukou u sebe a u jiných osob pomocí živlu zahojit, aniž by zůstala jakákoliv jizva. Ránu několik centimetrů dlouhou, která by musela býti chirurgicky sešívána, dokáže scelit během několika minut. Živlem země, který zhustí mimo svou osobu, může každou myšlenku, každou představu, každou bytost, ať zesnulou nebo neztělesněnou zhustit natolik, že se stane viditelnou i očím neškolené osoby a může být dokonce i fotografována.

Bleskovým promítnutím zemního živlu dokáže mág kohokoliv, i největšího nepřítele, ať člověka nebo zvíře, okamžitě ochromit. Práce se zemním živlem poskytují ještě jiné možnosti, avšak tyto příklady mágovi jistě postačí. Promítne-li mág do sebe vodní živel, který silně zhustí, je schopen vzdorovat největšímu vedru, aniž by jeho tělo utrpělo nebo bylo popáleno. Promítne-li vodní živel do svých rukou, může bez obav vzít do ruky žhavé uhlíky nebo držet žhavé kusy železa, aniž by se popálil. S úsměvem ve tváři by mág mohl stát i v hořící hranici a neutrpěl by sebemenší škodu na svém těle. V souvislosti s tím si vzpomeňme na biblickou událost, podle které byl jinoch vržen do roztopené pece a zůstal bez pohromy. Apoštol Jan, miláček Kristův, byl - jak známo - vhozen do kotle s vroucím olejem a nic se mu nestalo. Mágovi je jasné, že tyto události nejsou pouhými legendami, nýbrž že se skutečně udály a že tyto na pohled připadající zázraky je možno ovládáním živlů provést. Vodní živel navenek promítnutý a zhuštěný uhasí každý požár bez ohledu na jeho rozsah. I se živlem vzduchu může mág provádět tím neb oním způsobem experimenty, jejichž výsledky hraničí přímo se zázraky.

Nakupí-li mág v sobě živel ohně, vydrží největší mráz. Tibetští lámové dokáží do sebe nahromadit ohnivý živel a vyvolat v sobě tak veliký žár, že na svém těle usuší v krátké době mokré ručníky, byť by počasí bylo sebechladnější. Tato praktika je v Tibetu známa pod jménem TUMO. Mág může se živlem ohně navenek promítnutým zapálit bez námahy veškeré hořlavé látky. Bible obsahuje podobné události, kde hranice vzplály pomocí živlu ohně, i když před tím byly polity vodou. Není pochyby o tom, že je možné projekcí živlu ohně nechat zahynout (uschnout) i rostliny (stromy). Kristus, jenž podával důkaz své síly, nechal uschnout listy fíkovníku, při čemž dbal téhož zákona; projekci samotnou však přivodil vyřknutím kabalistického slova, které nepřímo přimělo ohnivý živel k provedení jeho rozkazu. Ještě mnoho jiných magických účinků se dá vyvolat pomocí živlů, pro které si mág na základě univerzálních zákonů se zřetelem k ovládání živlů sestaví své vlastní metody.

LEVITAČNÍ FENOMÉNY

Pod slovem levitace se rozumí odstranění gravitace. Studiem univerzálních zákonů mág zjistí, že gravitace je odvislá od magnetické síly přitažlivosti země. Ve vlastním těle můžeme tíži odstranit dvojím způsobem. Jednak tím, když vytrvalým cvičením a hromaděním živlů vzduchu (Waju-tatvy) zrealizujeme základní vlastnost tohoto živlu v sobě natolik, že se jako balón od země vyzdvihneme, tj. že se staneme lehkými jako pírko.

Druhá metoda spočívá v ovládání elektromagnetického fluida. Dosáhneme-li dostatečné hustoty v nahromadění magnetického fluida v těle, přestane zemská síla přitažlivosti působit, tj. gravitace pomine. Mág octnuv se v této náplni, se země sotva dotkne a můžeme se směle pohybovat i na hladině vody, bez ohledu na její hloubku. Zhustí-li magnetické fluidum ještě více, můžeme se libovolně vznést od země do vzduchu a pomocí zhuštěného živlu vzduchu nebo vyvolaného větru pohybovat se jakýmkoliv směrem. Rychlost takového transportu vzduchem závisí již jen na jeho vůli. Většina jogínů ovládá tyto levitační fenomény. I v bibli čteme, že Kristus kráčel po moři. Že může mág tímto způsobem zcela podle svého přání levitovat i předměty nebo magicky neškolené osoby, je jisté. Nakupení magnetického fluida, jehož je k tomu zapotřebí, je možno provést tímtéž způsobem pomocí magicky školené imaginace nebo jinými praktikami, jako např. kabalou, za přispění bytostí, duchů atd. Vypojení elektrického fluida v těle a převaha magnetického fluida se může stát nejen vědomě, ale i bezděčně, jako např. u různých spiritistických trans médií a somnambulů, kde elektrické fluidum se transem vypojí a magnetické fluidum získá nadvládu.

I u osob náměsíčných obdrží magnetické fluidum převahu následkem toho, že z nich náhle vyprchá fluidum elektrické, což se obyčejně odehrává v noci ve spánku. Je potom jisté a bylo také pozorováno, že tito náměsíčníci, lehcí jako pírko se pohybují po zdí vzhůru, vyšplhají bez námahy na nejnebezpečnější místa na domech nebo se jednoduše na drátě pohybují sem a tam. Překypění magnetického fluida u náměsíčných v době spánku způsobuje vliv měsíce. Proto také onen název "náměsíční". Každopádně se zde jedná o disharmonii, o poruchu elektromagnetického fluida a následkem toho o patologický stav, tedy o nemoc. Léčit tyto postižené osoby by bylo možno pouze zharmonizováním elektrického fluida, které je třeba v těle osoby, tímto způsobem onemocnělé, zesílit.

Toto krátké vysvětlení o levitaci musí mágovi postačit. Je logické, že mág může u sebe i u jiných osob nebo předmětů vyvolat pravý opak, tj. zvýšenou gravitaci. Postup je tentýž, jenomže se pracuje místo s magnetickým fluidem s fluidem elektrickým. Toto vysvětlení je jednoznačné, jestliže je mágovi známo, že se dvě stejnojmenné síly odpuzují a dvě nestejnojmenné síly přitahují.

PŘÍRODNÍ FENOMÉNY

Pomocí živlů a elektromagnetického fluida může mág působit jak v malém, tak i ve velkém rozsahu i v přírodě. Potřebuje k tomu pouze větší prostor, v němž v úvahu přicházející síly promítne a zhustí. Tak např. může projekcí živlu vzduchu ovlivnit vítr v přírodě, projekcí živlu vody může přivolat prudký liják nebo i trvalý déšť. Elektromagnetickým fluidem promítne elektrické a magnetické volty, které na sebe narazí a způsobí blesky. Hromaděním magnetického fluida dokáže přitáhnout vodní živel i z největší vzdálenosti a způsobit deštivé počasí. Samozřejmě může učinit pravý opak, zadrží-li např. déšť a rozežene mraky. Též krupobití může podle libosti vyvolat nebo toto odvést na jiné místo. To vše docílí mág pomocí živlů nebo elektromagnetického fluida. Toto ovlivňování počasí provádí s úspěchem lámové v Tibetu. Mág si veškeré metody snadno vysvětlí a to, co dokáže učinit tibetský lama pomocí jeho obřadů (zaklínací magie) s bytostmi, tantry atd., je schopen vyvolat vlastní silou v případě, že se zaměří na toto odvětví.

MOC NAD ŽIVOTEM A SMRTÍ

Mág, jenž dokonale ovládá živly a elektromagnetické fluidum, se tak stal i pánem nad životem a smrtí každého člověka. Nikdy se však neodváží ohrozit život svých spolubližních, ačkoliv dobře ví, jak je možno přivodit magickou smrt. Je pro to mnoho možností. Upouštím však od toho, uvést podrobnější metody, a to z toho důvodu, abych mága nepřivedl do pokušení. Na základě univerzálních zákonů může mág, stojící v ovládání okultních schopností a sil na vysokém stupni, křísit i mrtvé. Mágovy školené smysly mu umožní pozorovat práci živlů v těle, duši a duchu, dále působení elektromagnetického fluida, vidí pojítko mezi hmotným, astrálním a mentálním tělem a je mu známo, jak se dá vše podle univerzálních zákonů ovlivnit. Je pro něho jednoduchou věcí oba spojovací články pomocí živlů a elektromagnetického fluida vytvořit. Tam, kde nebyl porušen žádný orgán, životu důležitý, může mág přivolat duši zpět do života, ovšem za předpokladu, že mu Božská Prozřetelnost káže tak učinit. Smrt člověka nebo zvířete bleskem nebo podobnými příčinami zaviněnou, může mág učinit neplatnou. Potřebuje pouze v tomto případě navázat v ákáše kontakt s duchem, zavést vědomě mezi duchem a duší elektromagnetické fluidum, aby se pojítko mezi duší a duchem zpevnilo. Totéž provede s duchem a duší v těle a utvoří pomocí elektromagnetického fluida a živlů náležitou harmonii. Bleskurychlou náplní těla principem světla zesnulý oživne. V tom vězí syntéza kříšení mrtvých magickým způsobem, jejíž příčinou jsou živlové síly a elektromagnetické fluidum, bez rozdílu, zda při tom hrála úlohu vůle nebo zda byly použity jiné metody. Je dostatečně známo, že dosud každá doba měla své zasvěcence, kteří křísili mrtvé.

Nežli ukončím desátý stupeň, upozorňuji znovu, že v tomto stupni uvedené magické schopnosti nemusí mág všechny dokonale ovládat. Na základě univerzálních zákonů jsem pouze uvedl směrnice, jak je možno tyto fenomény, které hraničí se zázraky, vyvolat. Jak dalece se mág v té, čí oné metodě hodlá zaměřit, ponechávám jeho úvaze. Dokonalý zasvěcenec, opravdový adept umí vyvolat na základě univerzálních zákonů všechny, a ještě mnohem větší magické fenomény, než jsou fenomény zde uvedené.

Celá učební osnova první tarotové karty, symbol mága, je tím dokonale popsána. Kdo se

rozhodl tuto soustavu prakticky sledovat, tomu je dána možnost se dokonale vyvinout. Důkladněji není možno praxi podat a tak, jak jsem ji popsal já, byla až dosud podána a svěřena jen nejvyvolenějším žákům v chrámech mystérií. Není možno všechny stupně v krátké době důkladně probrat. Celá praxe si může podle okolností vyžádat i několika let k úplnému absolvování. Vážně smýšlejícího žáka to však neodradí, neboť na základě této vědy může do prvního zasvěcení náležitě vniknout. Mnozí, kteří až dosud měli pro magii jen opovržlivý úsměv, změní po přečtení tohoto díla zcela určitě svůj názor, neboť magie je něco docela jiného, než se většina lidí domnívala. Magie je nejtěžší vědou na této zemi, kterou je nutno zvládnout nejen teoreticky, ale hlavně prakticky. Je mnohem snadnější osvojit si intelektuální vědění než se stát opravdovým mágem.

Doslov

Již v úvodu popisu pravím, že toto zasvěcovací dílo není prostředkem k tomu, získat bohatství, moc, čest a slávu, nýbrž je vážným studiem člověka, tedy mikrokosmu se zřetelem k univerzu - makrokosmu a k jeho zákonům. V důsledku toho získá čtenář docela jiné mínění o magii a nebude ji již nikdy přirovnávat ke kouzelnictví. Samozřejmě bude každý čtenář posuzovat toto zasvěcovací dílo podle vlastní individuality. Úplný materialista, tj. vyslovený hmotař, který v nic nevěří, tím méně o nadsmyslném něco ví a uznává proto jen hrubohmotný svět, bude mít toto dílo za pouhý výplod fantazie. Není úkolem tohoto popisu v takovýchto lidech vzbuzovat víru nebo je přimět k tomu, aby své mínění změnili a zaujali jiné stanovisko. Kniha je určena výhradně pro čtenáře, hledající nejčistší pravdu a nejvyšší poznání. Pro tyto jednotlivce je toto dílo opravdovým zlatým nalezištěm. Mnohdy bývají spolubližní přemlouváni, aby se přiklonili k určitému duchovnímu směru, který je jim i vnucován. Zkušenosti ukázaly, že se lidé různých duchovních směrů vzájemně potírají. Jedni to činí z existenční zášti, druzí se domnívají být pokrokovější, moudřejší apod. Opravdový mág bude mít pro takové lidi, sekty, duchovní směry soucit, nebude však vůči nikomu chovat zášť, nikoho nebude pomlouvat a ponižovat. Každého bude náležitě ctít, bez ohledu na to, jakou cestou k Bohu kráčí. Je smutným, ale pravdivým úkazem, že teosofové, duchovní, spiritisté a

jak se všichni ještě jinak jmenují, chovají navzájem nepřátelský postoj, jako by každá cesta nevedla k Bohu. Všichni, kdož hledají cestu k Bohu by si měli připomenout slova Kristova, velkého učitele mystiků, která zní: "Miluj svého bližního, jako sebe samého". Tato průpověď by měla být svatým přikázáním všem, kteří hledají duchovní stezku. Mnoho bytostí, jež musely opustit náš hrubohmotný svět, v němž neměly možnost dosáhnout pravého poznání v duchu, si ve vyšších sférách stěžovalo, že na této zemi není všeobecně přístupná pravá věda, která v minulosti byla vyhrazena jen zvláštním vyvolencům. V důsledku toho vkládá nyní Božská Prozřetelnost do rukou všech, kdož jdou upřímně za pravdou a poznáním, stupeň za stupněm mystéria, která byla po tisíciletí pečlivě ukryta zrakům veřejnosti. Pouhým čtením ovoce poznání arci nespadne nikomu do klína, toto si musí zasloužit každý tvrdou prací a mnohými obtížemi a překážkami.

Mnohý čtenář se o pravdivosti zákonů bude chtít nejdříve přesvědčit, aby mohl uvěřit a pak se teprve eventuálně rozhodne jíti cestou zasvěcení. Skutečný mág ví, že tento postoj člověka je zvrácený. Je přesvědčen o tom, že je třeba se k víře vyškolit zasvěcením. Teoretickým pročítáním tohoto díla se získá intelektuální vědění, ale nikoliv moudrost. Vědění je možno získat a nasbírat teorií (přenosem atd.), ale moudrost si osvojíme jenom zkušenostmi a poznáním. Ta je pak závislá na duchovní zralosti jednotlivce a duchovní zralost spočívá na duchovním vývinu, který na cestě zasvěcení prakticky proděláváme. Kromě této první tarotové karty, která je v egyptských mystériích - kolébce moudrosti - symbolicky znázorněna mágem, je ještě dalších dvacet karet, takzvaných velkých arkán. Tato skutečnost je známa každému, kdo o tarotu něco četl. Každá z těchto tarotových karet zastupuje další zasvěcovací systém. Vedle oněch dvaceti dvou arkán je ještě padesát šest malých arkán, odpovídající tarotovým kartám, které symbolizují rovněž malá mystéria. Každá z těchto karet vyžaduje další popis. Je na vůli Božské Prozřetelnosti, kolik z těchto tarotových karet mi bude dovoleno popsat a uveřejnit

Po důkladném studiu této nauky dospěje čtenář k názoru, že se nedá hovořit ani o bílé ani o černé magii a že není také rozdílu mezi magií, mystikou a jinými podobnými vědami, ať se již nazývají jakkoli a jdou jakýmkoliv směrem. V úvodu jsem také podotkl, že každá věda může sloužit jak dobru, tak zlu. Protože lidé dosud neměli o magii správnou představu, vznikl názor, že černá magie existuje. V jednotlivých kapitolách a příslušných učebních metodách jsem častokrát poukázal na to, že je tato věda určena jen pro nejvznešenější cíle. Kromě toho jsem vždy zdůraznil, že mág musí během svého vývinu zušlechtit svou povahu do nejvyšší míry, nechce-li se na svém vzestupu zastavit nebo dokonce klesnout, což by bylo velmi tragické. Zušlechtění duše jde ruku v ruce se vzestupem a vývinem.

Komu jde pouze o to, aby získal okultní síly a schopnosti, jimiž by se chtěl honosit, koná zbytečnou práci, neboť Božská Prozřetelnost zůstane ve svém díle vždy nevyzpytatelnou a svede toho, kdo se pachtí jen za okultními silami brzy z cesty. Okultní schopnosti jsou pouhé průvodní jevy, které mají sloužit za jakýsi kompas vývinu. Jimi se mají sledovat jen šlechetné cíle, jako např. pomoci svým spolubližním, pročež zůstanou vyhrazeny vždy jen pravému mágovi.

Kdo vstoupil na cestu zasvěcení, nemusí měnit svůj světský názor, pokud jde o náboženství.

Pravé náboženství je vlastně praxe zde popsaného zasvěcení a každé náboženství je možno podle této zasvěcovací soustavy usměrnit. Před vstupem na Cestu Pravého Zasvěcení, nechť každý dobře uváží, zdali v tomto pravém zasvěcení vidí také skutečně své pravé náboženství, svou životní úlohu, kterou hodlá splnit i tehdy, když mu vyvstanou překážky a obtíže. A vydá-li se na Cestu tímto naznačeným směrem, nechť si zároveň slíbí, že ho nikdy nepustí se zřetele. Základní podmínky k tomu jsou: veliká, přímo nadlidská vytrvalost, železná vůle a mlčenlivost o svém pokroku. Který čtenář touží po zdokonalení a zvolí si proto toto poučné dílo za svého vůdce, tomu přeji dokonalý úspěch a Boží požehnání.

Děkuji Mistře!