Magický trojhran

Je protiklad kruhu, znázorňujícího symbol nekonečnosti, Božské spojitosti, alfu a omegu: je symbolem manifestace a všeho stvořeného, krátce řečeno: všeho toho, co vůbec povstalo. Bez správné znalosti symboliky magického trojhranu, jakož i všech magických pomůcek, by rituální tj., obřadná magie nebyla vůbec proveditelná.

Ve všech grimoárech na zaklínacích rituálech se praví o trojhranu, že se v něm má zračit žádoucí duch, jsoucnost a síla. Manifestace bytosti do trojhranu je pouze jedním aspektem rituální magie a kdyby mágovi nebyla srozumitelná celá symbolika magického trojhranu, nemohla by se v něm žádná bytost dokonale manifestovat. Správné pochopení této symboliky vyžaduje alespoň částečnou znalost kabaly, zato však dokonalou znalost čísla tři. Čím více mág ví o analogii mystického čísla tři, tím hlouběji může vniknout do symboliky znázorňujícího trojhranu a tím snáze se pak také může žádoucí síla manifestovat. Protože zde nemohu vylíčit celou symboliku čísla tři se všemi přívlastky, uvedu tedy alespoň několik hlavních podnětů, které budou mágovi vodítkem.

Trojhran je především diagram vám již známého třídimenzionálního světa, jimž se rozumí mentální, astrální a hrubohmotný svět. Každá žádoucí síla, kterou mág projektuje navenek do hrubohmotné úrovně, musí proběhnout těmito třemi úrovněmi. Diagram ukazuje trojhran s hrotem nahoru a naznačuje, že ze shora vybíhají z jednoho bodu podél stran dvě síly, které končí v ohraničené linii. Celkový obraz těchto dvou linií, podél stran vybíhajících, ukazuje na obě univerzální síly, které jsou: plus a minus, elektřina a magnetismus, jež spodní linie spojuje. Tím je symbolizován projevený svět příčin, který se z astrologického hlediska vyznačuje v Saturnu, tedy v čísle tři. Na mentální úrovní symbolizuje vůli, intelekt a cit - pocit, v astrálním světě sílu, zákonitost a život na hrubohmotné úrovni - jak již bylo uvedeno - plus a minus a vše neutrální. Trojhran se tedy se svou zákonitostí zrcadlí ve všem a v každém ohledu, neboť je počátek všeho stvořeného, je základní příčinou všeho pochopitelného. Rovněž ve všech náboženstvích hraje číslo tři, tedy symbolika trojhranu, jednu z největších úloh. V křesťanství je např. trojicí: Bůh otec, Bůh syn a Duch svatý. V indické nauce je to Bráhma, Višu a Šiva, tedy budovatel, udržovatel a ničitel atd. Mohl bych poukázat ještě celou řadu symbolických přívlastků. Pro mága bude však nejlépe, vnikne-li do této symboliky a veškerých přívlastků co možná nejhlouběji sám. Nejdůležitější a nejvděčnější při tom zůstane vždy stejnoměrný trojhran, který hned po kruhu znázorňuje v magii univerzální symbol. Bez trojhranu by nikdy nebylo možno evokovat určitou sílu nebo bytost, protože kruh je symbol Nekonečnosti a nikoliv symbol manifestační. Nechť žádný mág nepřehlédne tento základní pojem. Bytost nebo síla by se sice dala evokovat i do jiného tvaru než je trojhran a u nízkých bytostí se to také provádí, ale pro vysoké síly a vysoké bytosti mág nikdy neopomene tvořit i dotyčný diagram, tedy trojhran bezprostředně po kruhu. Mág nyní také ví, že je kruh neohraničený a trojhran první ohraničený diagram nebo prostorový znak, do něhož projektuje bytost, sílu a pod.

Při magických evokacích musí být trojhran tak velký, aby v něm měla evokovaná bytost nebo projektovaná síla dost místa, to znamená, aby nevyčnívala přes trojhran. Mág musí mít při své práci jistotu, že síly, které evokuje do trojhranu, ho musí být poslušny a on sám, stoje v kruhu, znázorňuje nadřazenou sílu, tj., že kruhem zastupuje univerzální božskou ideu. Proto také nemůže bytost, citovaná do trojhranu, tento opustit bez předchozího svolení, magicky správně řečeno bez abdikace. Pokud jde o tvar trojhranu, může být ostroúhlý i pravoúhlý.

Trojhran se zhotovuje z téhož materiálu jako kruh. Při práci ve volné přírodě je možno znázornit trojhran magickou zbraní: mečem nebo dýkou. Byl-li kruh vyšit na suknu, musí být samozřejmě i trojhran proveden tentýž způsobem. Kreslení trojhranu se provádí magicky, to znamená nikoliv hmotnou rukou, nýbrž s uvědoměním, že to činí astrální a mentální ruka, podobně jak to popisuji při kreslení kruhu. Jinak by byl trojhran nepůsobivý a neměl by na žádoucí sílu nebo na citovanou bytost očekávaný vliv. Mág při tom medituje, že trojhranem, tímto největším symbolem, dojde ke kreaci žádoucí síly. Mág dospěje k přesvědčení, že čím víc o symbolice trojhranu ví, tím větší vliv může na žádoucí bytost nebo evokovanou sílu uplatnit. Velkou výhodu poskytuje mágovi kromě toho i jistota, že již při kreslení trojhranu používá spojení s Bohem, které vyvolá meditací nebo pomocí imaginace, takže tahy nad magickým trojhranem neprovádí potom mág, nýbrž v něm evokované Božství. Při každém dalším použití se má přejet trojhran uvedenou zbraní a to za účelem oživení analogie, jednak v trojhranu a jednak ve vědomí mága. U trojhranu, kresleného na papír nebo vyšitého na sukno se linie trojhranu jen lehce přejedou zbraní. Při magických operacích, zbraň nevyžadujících, se mohou kontury trojhranu přejet buď magickou holí nebo ukazováčkem.

Do středu trojhranu se obvykle pak položí znak nebo talisman dotyčné bytosti, čímž je vyjádřen jeho symbolický význam. Zhotovení znaku nebo talismanu popisuji obšírně ve zvláštní kapitole. Dobře školený mág může do trojhranu postavit na místo znaku náležitě nabitý fluidický kondenzátor, který vlije do plechové nádobky, do tak zvaného poháru. Může ale také použít sacího papíru, rovněž fluidickým kondenzátorem impregnovaného, který za účelem manifestace dotyčné síly nebo bytosti náležitě ovlivní. Mágově individualitě zůstane ponecháno, kterou z těchto dvou možností má volit. Tyto jednotlivosti se řídí podle volby bytosti nebo síly, s níž hodlá mág navázat spojení a kterou má v úmyslu zhustit nebo manifestovat.

O fluidických kondenzátorech, tekutých a pevných, jednoduchým a komplikovaných, jsem mága již informoval ve svém prvním díle "Brána k opravdovému zasvěcení". Podle účelu a analogie volí mág buď jednoduchý nebo komplikovaný fluidický kondenzátor.

Magický trojhran je tedy spojovací diagram k žádoucí síle nebo bytosti a může plnit jednu, případě i více úloh. Za prvé slouží k navázání kontaktu se žádoucí bytostí. Za druhé k evokování určité bytosti z makrokosmu na náš hrubohmotný svět a za třetí k tomu, aby mág mohl dotyčnou bytost natolik zhustit, že vyvolá účinky i na hrubohmotné úrovni. To vše se řídí přáním mága, má-li volaná bytost nebo síla působit na mentální nebo astrální úrovni, nebo na hrubohmotné pláni.

Podle zásady, která je nyní mágovi již dobře známa, bude každá síla působit pouze v oné sféře, do které byla volána a zhuštěna. Tak například nemůže bytost, která byla projektována do mentální úrovně, ovlivňovat samozřejmě hmotný svět, nýbrž bude působit výhradně jen ve sféře mentální. Totéž platí pro astrální a hrubohmotnou úroveň. O tajemství zhušťování čili materializace z jedné sféry do druhé nalezne čtenář bližší pojednání v následující kapitole.