Náboženství

Nastávající zasvěcenec bude vyznávat univerzální náboženství. Pozná, že každé náboženství má své světlé i stinné stránky. Nejlepší z nich ponechá pro sebe a slabin si nebude všímat. Nemusí samozřejmě vyznávat každé náboženství, ale ke všem bude mít náležitou úctu, neboť každé náboženství má svůj vlastní božský princip, ať již jde o náboženství křesťanské, budhistické, mohamedánské či jiné. Svému náboženství zůstane zásadně věrný. Oficiální dogmata své církve ho však neuspokojí a proto se vynasnaží vniknout hlouběji do božího stánku, což je také účelem zasvěcování. 

Každý mág si na základě univerzálních zákonů utvoří svůj vlastní univerzální názor, v němž bude vidět pravé náboženství. Pozorováním dospěje k názoru, že každý církevník bude, nehledě k slabostem, prohlašovat svou církev vždy za nejlepší ze všech. Každá církevní pravda je relativní a její pochopení závisí na zralosti každého jednotlivce. Proto ponechá zasvěcenec v tomto ohledu každému jeho přesvědčení, nebude nikomu své vlastní přesvědčení vnucovat, nikoho kritizovat anebo dokonce odsuzovat. Fanatiky nebo ateisty ve svém nitru nanejvýše polituje, aniž by to dal najevo. Každý nechť se drží toho, v co věří, co ho činí šťastným a spokojeným. Kdyby každý dbal této zásady, nevládla by ani nenávist, ani církevní rozepře. Nebylo by důvodu k rozdílnosti názorů a všechny duchovní směry by svorně vedle sebe prospívaly.

Jinak je tomu ovšem tehdy, když hledající, kterého nemohly uspokojit ani materialismus ani dogmata, touží po duchovní potravě a obrací se přímo k zasvěcenci o radu a vysvětlení. V takovém případě je zasvěcenec povinen poskytnout hledajícímu, dle stupně jeho chápavosti, náležité vysvětlení. Zasvěcenec ať pak nešetří ani času ani námahy, aby poskytl hledajícímu své duchovní poklady a vedl ho ke světlu...  

Děkuji Mistře...