Otázky a odpovědi úroveň mentální

Vůle je nejzákladnější vlastnost, kterou dal Bůh člověku, aby podle ni rozhodoval o všem, co jej v životě potkává. Aby s její pomocí ovládal všechno, v prvé řadě sebe sama, tedy všechny své pozitivní a negativní živlové vlastnosti, všechny živly ve všech úrovních. Aby s její pomocí zničil všechno, co mu škodí a co jej ohrožuje, aby vždy, všude a ve všem jednal samostatně, nezávisle na jiných lidech a aby to dělal vždy vědomě. Aby se všude přizpůsobil daným poměrům. Aby v jejím nejvyšším aspektu tvůrčí moci dokázal stvořit všechno, co si přeje, aby tak napodobil samotného Stvořitele. 

Vůle je aspektem živlu oheň a náleží jí všemohoucnost. Je to skrytá univerzální síla, která slouží všemohoucnosti k provedení všech úkolů, které jsme si předsevzali. Naše vůle se stává všemohoucí, jestliže jsme zároveň s ní dosáhli vrcholného manifestačního stavu víry, bez které by vůle nic nestvořila a neovládla.

Vůle ovládá všechen strach, slabost, zbabělost a nesamostatnost, které jsou jejími opačnými póly. Vůle je nejsilnější pozitivní vibrací elektrického fluida živlu oheň a jejími doplňujícími aspekty jsou představivost (imaginace) a koncentrace. Vůle je také jedním z prvních základních pilířů chrámu Šalamounova; s její pomocí si vědomě tvoříme náš dokonalý čtyřpólový magnet se všemi jeho aspekty ve všech živlech a úrovních.

Naše vůle je pro nás rozhodující řídící silou v mentální úrovni, která nekompromisně zasahuje do celého našeho života od té doby, kdy jsme se pro ni stali zralými. S vůlí je úzce spojen pud sebezáchovy, strach ze smrti a sobectví, jsme-li napadeni, naše vůle vyvíjí nadlidskou sílu, abychom si díky ní za každou cenu uchránili svůj život.

Jiným velmi důležitým aspektem vůle je odvaha, se kterou se odvážíme podniknout (učinit) všechno, co si přejeme, pokud se vyskytují četné překážky, které nám brání v dosažení našeho cíle, úkolu, přání a podobně. V takových případech nastupuje naše odvaha, která se neleká ani těch nejtěžších překážek. Při tom ovšem musíme napřed intuičně dobře odhadnout své síly a schopnosti, abychom se vyvarovali zklamání a neúspěchů, které velmi podlamují víru a tím také současně zeslabují vůli.

Vůli si zvyšujeme pravidelnou a zvyšující se koncentrací spojenou s manifestační vírou, která hory přenáší. Vůle současně vyžaduje živlovou rovnováhu, a proto vůle sílí i bojem proti všem nevyrovnaným živlovým vlastnostem (negativním i pozitivním). 

Každodenní upřímná introspekce stále posiluje vůli. Také přesné dodržování všeho, co jsme si předsevzali, na co jsme dali své slovo, přísahu či slib, neobyčejně posiluje naši vůli. Univerzální, přesné a přísné dodržování všech univerzálních zákonů automaticky posiluje naší vůli. 

A naopak: každé nedodržení a zneužití těchto zásad (zákonů) naši vůli oslabuje. Vůlí si také tvoříme příčiny ve světě příčin (v ákáše) a za tyto příčiny potom zodpovídáme. Vůle je pro nás hlavní pákou v našem životě, neboť se může nejvíce uplatnit právě na hmotné úrovni. Zde je pro nás tolik překážek, jejichž překonáváním si vůli stále zvyšujeme, a tak ji zaměřujeme na její správný účel, tedy k dosažení relativní všemohoucnosti! 

Víra je opačný aspekt (opačná vlastnost) vůle, která má plodící (vytvářející) a emanační schopnost. Víra roste z přesvědčení, že všechno to, co chápeme svými vnitřními a vnějšími smysly, bylo stvořeno největší pomyslnou tvůrčí silou, která je nerozlučně spjata s manifestační vírou, jež hory přenáší. Proto naše víra roste úměrně s tvůrčí silou vůle, kterou si postupně tvoříme a kterou ovládáme vše, co si přejeme.

Konečným výsledkem síly (moci) naší tvůrčí vůle a víry je všemohoucnost. U obyčejného člověka se víra projevuje v základních pravdách. Takový člověk například věří ve všechno, co může chápat svými smysly, co je mu jasné a pochopitelné. Nevěří však v to, co svými smysly nemůže chápat, protože dosud není zralý pro vyšší poznávání pravdy o všem stvořeném.

U probuzeného člověka se víra projevuje mnohem intenzivněji, neboť maje co nejužší spojení s Bohem (ákášickým principem), věří takový člověk bezpodmínečně na všechno, co podle stupně svého vývoje poznává, i na to, o čem se dosud nemohl sám přesvědčit, ale již ví, že to existuje. To je manifestační víra, která hory přenáší. Proto se takovýmto stavem manifestační víry v člověku projevuje samotný ákášický princip. Je to nejsilnější vibrace ákášického principu v člověku, který se touto vlastností stává všemohoucím, neboť se tím ztotožňuje se samotným Bohem.

Podle vibrace fluidického záření je vůle elektrická, víra pak magnetická. Z toho jasně vyplývá, že všechno stvořené je stvořeno ze živlů (principů) oheň a voda. Víra nám také dává přesvědčení, že to, co tvoříme (činíme), čemu se učíme a o čem se přesvědčujeme, je skutečnost a absolutní pravda.

Tím se v nás také utvrzují zákonitost, pravda, analogie, atd., které jsou základními vlastnostmi vesmíru (makrokosmu) i naše mikrokosmu. Víra je spolu s vůlí hybnou pákou našeho života. Bez víry by náš život byl jednostranný, ustrnul by jen na hmotné úrovni. Nebylo by pokroku v lidském vývoji, všechno by upadalo a zakrňovalo. Bez víry by nebylo možné vůbec nic stvořit a ovládat. Tak nedozírný význam má v našem životě manifestační stav víry. 

a) Intelekt je jednou ze základních vlastností univerzálního živlu vzduch, projevující se v mentální úrovni. Jeho aspekt rozum, který je umístěn v hlavě (sídle živlu oheň), přijímá od nejjemnější mentální hmoty, tedy od mentální matrice, látku ke zpracování. Jsou to většinou myšlenky, vjemy, pocity a stavy přijímané a vnímané duchem.

Zralost rozumu závisí na jeho vývinu, výcviku, čistotě a živlové vyrovnanosti, neboť rozum (mozek), je orgán jímž se univerzální živel vzduch projevuje svou čistou vibrací. A proto čím lépe dovede mozek člověka řízený jeho vůlí uspořádávat, třídit a přijímat nebo odmítat různé myšlenky, vjemy, dojmy a pocity, tak aby nerušily normální vyrovnanou vibraci všech univerzálních živlů v astrální úrovni, tím více stoupá kvalita rozumu, jenž se pozdvihuje nad úroveň obyčejného člověka a stává se velmi bystrým a spolehlivým obráncem, ba vyrovnavatelem všech výkyvů, které v člověku vznikají. 

Tuto vyrovnávací vlastnost má intelekt (rozum) od univerzálního živlu vzduch. Správně fungující rozum je bezpodmínečně podřízen vůli, která rozhoduje o správné  a užitečné činnosti rozumu. Není-li tomu tak, rozum se nepodřizuje vůli: je jako přelétavý motýl nebo jako zajíc, který běhá, kde a kam se mu zalíbí, a bere si, co se mu zlíbí - vzpírá se proti vůli, protože ji nechce být podřízen. 

Činnost ducha se teda zračí v ovládání či neovládání rozumu, a tím také v ovládání či neovládání myšlenek, vjemů, stavů, pocitů, řeči a skutků. Pro rozumovou činnost jsou v hlavě utvořena dvě střediska (mozky) z nejjemnějších nervových látek (z gangliových buněk), která v člověku existují jako orgány a sídlo rozumu (intelektu). Jedno takové větší středisko je v přední části hlavy, v němž se zračí normální vědomí a činnost normálního rozumu (velký mozek). Druhé menší středisko je umístěno v zadní části hlavy a řídí činnost podvědomí (malý mozek). 

Normální rozum může být občas narušován činností podvědomí, jestliže toto podvědomí zcela neovládáme. Podvědomí totiž pracuje bez času a prostoru: když mu oba tyto aspekty odejmeme, stává se naším služebníkem. V tomto případě již není činnost normálního vědomí při normální , duchovní, a jiné práci narušována.

b) Paměť je souhrn všech našich poznatků, zážitků. pocitů , stavů a činů. které jsme prožili, které jsme se naučili a které jsou uloženy v naší paměti. Čím silnější dojmy jsme kdysi prožívali, tím mocněji jsou tyto zážitky vryty do paměti. Svou paměť si velmi posilujeme také stálým opakováním některé věci , vědy, stavu a pocitu, takže kdykoliv potřebujeme vědět určitý poznatek, věc atd., ihned je ve své paměti nalezneme. Paměť si také velmi posilujeme správných chápáním té které záležitosti, problému, poznatku, vědy, zkušenosti či umění, přičemž do těchto důležitých poznatků vkládáme i vůli, pocit a vědomí a jedeme až k jádru věci.

Někdy si momentálně nemůžeme vzpomenout na určitou důležitou věc, zprávu a podobně: přitom si však jasně uvědomujeme ostatní soudobé události, prostředky a věci, které se touto  událostí seběhly, a tak docházíme vzpomínkovou cestou (dedukcí) až k jádru věci, kterou jsme si přáli vědět, na kterou jsme si potřebovali vzpomenout. 

Zvláště bystrou paměť si můžeme uměle vypěstovat i stálým cvičením v početních úkolech, vědomým zapamatováním, cvičební metodou různých barevných karet a podobně. Paměť naopak ztrácíme nezájmem o věci aktivního rázu, při kterých musíme myslet, uvažovat a stále používat svou paměť. Paměť dále ztrácíme stárnutím mozkových gangliových buněk, kterých používá rozum, a nedostatečným vývinem univerzálního živlu vzduch.

c) Soudnost. Máme-li něco posoudit správně a podle pravdy, potřebujeme k tomu určitou znalost příčin a následků, jež v podstatě souvisejí s tou či onou věcí, záležitostí, problémem, které sledujeme a které chceme rozřešit. 

Soudnost pak závisí na naší duchovní a duševní zralosti, neboť čím vyspělejší jsme, tím lépe dovedeme zákonitě (karmicky) posoudit podstatu věcí či problémů, tak aby co nejvíce splýval s univerzálními zákony příčin a následků. 

Soudnost je tedy správné hodnocení všech myšlenek, pocitů, stavů, vjemů, problémů, vlastností a činů, s nimiž se denně v rozmanitých formách setkáváme ve všech úrovních a živlech. Proto je k tomu třeba i znalosti o působení všech živlů ve všech úrovních, tedy znalosti působení čtyřpólového magnetu. 

d) Pozorování a rozpoznávání všech stvořených věcí se děje ve světě viditelném i neviditelném za pomoci všech našich vnějších a vnitřních smyslů. Tyto vjemy se soustřeďují v mentální matrici, v rozumu (intelektu), který je ihned rozeznává pod určitými jmény a znaky, rozpoznává jejich konkrétnost nebo abstraktnost, užitečnost nebo škodlivost, trvalost nebo dočasnost, a dále rozlišuje jejich jakost, míru, váhu čas a prostor - tudíž kvalitu i kvantitu.     

a) Cit je aspekt živlu voda; projevuje se v mnoha pozitivních i negativních vlastnostech. Je to živlová vibrace, která musí být pod kontrolou naši vůle, jestliže má být zachována živlová rovnováha a jestliže nechceme, aby nám citové vlastnosti živlů přerostly přes hlavu a učinily z nás své otroky. Cit se stává tím šlechetnějším, čím bezpečněji je řízen vůli a čím lépe je pod naší stálou kontrolou. A naopak cit, jenž v nás působí neukázněně, je příčinou živlové nerovnováhy a je současně výborným materiálem pro vznik larev, které žijí na úkor našeho astrálního světla, naší drahocenné životní (astrální) síly. A protože funkce astrálního těla jsou totožné s funkcemi těla hmotného, má taková citová nevyrovnanost za následek i různé oslabení funkcí některých orgánů hmotného těla. Cit vymykající se vůli z nás dělá slabochy podléhající častým citovým náladám, stavům, prostředím, citovým, zrakovým, sluchovým, čichovým a chuťovým vjemům a jiným podobným dojmům. Cit je také znakem (aspektem) života, neboť život bez citu neexistuje. Cit se projevuje buď vědomě, tedy když si ho normálně uvědomujeme, nebo podvědomě, tedy když podvědomě cítíme něco, co nedovedeme přímo vyjádřit. Pocitem také jasně poznáváme některé věci, které jinak vidíme nebo slyšíme. Rozeznávání citem používáme nejvíce v noci, potmě, když něco ohmatáváme, abychom poznali, co je to za předmět.
Nejvíce je vyvinut náš jasnocit, jehož prostřednictvím můžeme jasně pociťovat a prožívat všechny síly a projevy všech živlů v samotné ákáše. Jasnocit působí bez času a prostoru ve všech živlech a úrovních, neboť náleží do ákášického principu. Nejčastěji se však řadí, stejně jako jemu podřízená intuice, do živlu voda. Jasnocitem poznáváme všechno stvořené, a to v jeho podstatě, v absolutním středu věčnosti, a to jak abstraktní pojmy, ideje, principy, myšlenky, pocity, vjemy, dojmy a stavy, tak také všechny bytosti a věci ve světě viditelném i neviditelném. Hlavním střediskem citu je břicho člověka, kde převládá živel voda. Není-li však člověk vyrovnaný, převládá jeho citová stránka v hlavním orgánu (středisku) přislušného živlu, ať už v těle hmotném, astrálním nebo mentálním.

b) Život je jedním z hlavních aspektů univerzálního živlu voda. Je všudypřítomný a věčný, ale v různých obměnách a formách. Život člověka je udržován zářením, vibracemi elektromagnetického fluida, tedy čtyřpólovým magnetem, a to ve všech živlech a úrovních. Projevuje se tedy ve všech funkcích mentálního, astrálního a hmotného těla.

V mentální úrovní je Život udržován všemi vjemy všech zevních i vnitřních smyslů, v astrální úrovní dýcháním univerzálního světla (prány), které vdechujeme současně s hmotným vzduchem, a ve hmotné úrovní se naše tělo vyživuje jídlem, pitím, dýcháním obyčejného vzduchu, odpočinkem a spánkem. Při udržování života hrají prakticky hlavní úlohu mentální a astrální matrice, které spojují a udržují srůst mentálního těla s tělem astrálním a astrálního těla s tělem hmotným a jsou hlavními činiteli při přijímání, zpracování a vysílání všech vjemů.

Život člověka se celkově projevuje ve všech živlech a úrovních, zvláště pak v našem charakteru astrální úrovně, spojeném s činností věčného ducha, který řídí veškerou činnost svých dvou obalů, tedy astrálního a hmotného těla. Těmito obaly se věčný duch projevuje na hmotné úrovní a udržuje v nich život po tak dlouhou dobu, jak to vyžaduje jeho vývoj, který je řízen karmickými zákony (zákony o příčinách a následcích).

Život člověka je zaměřen k jedinému cíli, k sebepoznání, a opakuje se tak dlouho, až je tento nejvyšší cíl dosažen. Nezasvěcený člověk žije povrchním, neuvědomělým životem a jeho cíle se vztahují, omezují a udržují jen na hmotné úrovni. Život probuzeného člověka naopak směruje k nejvyššímu cíli, tedy ke splynutí se samotným Bohem, k jehož obrazu je takový člověk stvořen. Jeho život tím také směřuje k životu věčnému, aby mohl na hmotné úrovni splnit určité úkoly či mise.

c) Láska je aspekt živlu voda. Všeobecně, pravá láska se projevuje ve všem ušlechtilém jednání každého člověka a je při tom naprosto nezištná. Rozeznáváme několik druhů lásky.

1. Je to zejména pohlavní láska, která jako silný magnet přitahuje dohromady muže a ženu, aby udržovala lidské pokolení. Vpravdě je tato mocná touha po spojení pozitivního plodícího mužského principu s rodícím (negativním) ženským principem - ákáša - zhuštěna ve formě lidského semene.

2. Láska dětí k rodičům (po dobu výchovy dětí než dorostou) a naopak láska rodičů k dětem. 

3. Láska k bližním a přátelům.

4. Sebeláska.

5. Láska ke zvířatům.

6. Láska k penězům, k majetku a ke vzácným předmětům.

7. Nejvýznamnější a nejušlechtilejší je láska k Bohu a láska Boha ke všemu, co stvořil. A nyní se vraťme k jednotlivým naznačeným druhům lásky. 

Ad 1. Pohlavní láska trvá zpravidla do té doby, dokud je člověk schoPen aktu plození; poté se člověk staví k druhému pohlaví zcela lhostejně a pohlavní lásku nahrazuje láska k bližnímu. Znamenitým doplňkem pohlavní lásky je smyslná krása, která však brzy vadne a odumírá.

pud sebezáchovy je univerzální vlastnost všeho stvořeného, počínaje od zrnka písku až po člověka. Je to touha co nejdéle žít a vyžít se, stejně jako největší touha po rozmnožování a udržování potomstva. Pud sebezáchovy je úzce spojen se sobectvím. Obě tyto vlastnosti jsou společné každému a všemu stvořenému. Jediný Bůh Stvořitel je absolutně nesobecký a existuje bez pudu (i bez pudu sebezáchovy). pud sebezáchovy platí ve všech univerzálních živlech a úrovních, ve světe viditelném i neviditelném.

Sebevědomí je stav normálního vědomí, ve kterém si člověk čtyřživlově, tedy rozumově, volně, citově a vědomě, jasně uvědomuje, že všechno, co činí, na co myslí, co prožívá a co prociťuje, to všechno řídí svou vůlí, a přitom si tvoří určitou příčinu pro ten, který účel. Jinými slovy: člověk myslí, cítí, činí a prožívá všechno vědomě (sebevědomě). 

podvědomí je součást (aspekt) našeho intelektu, vlastnosti univerzálního živlu vzduch v mentální úrovni. Působí bez času a prostoru, a to zpravidla po dobu nečinnosti našeho normálního vědomí.

Neovládané podvědomí je naším největším nepřítelem, neboť dělá obráceně všechno, co si přejeme (žádáme). Podvědomí pracuje také v době našeho pracovního vypětí, kdy je naše normální vědomí (rozum) vyčerpáno přílišnou prací. A tu se nám stává, že učiníme něco obráceně,  nebo myslíme dobře na určitou věc, slovo, větu, ale vyřkneme to jinak, aniž si to uvědomujeme. Podvědomí pracuje také v astrální úrovni: v době usínání se nám třeba představují různe obrazy nebo bytosti, aniž bychom si to přáli, tedy bez našeho normálního vědomí a bez naší vůle.

Podvědomí je stav ve věčnosti, během něhož náš duch horečně pracuje (zejména v noci, kdy naše normální vědomí a hmotné tělo odpočívají) bez času a prostoru. Této vzácné příležitosti pak využíváme v prvé řadě k tomu, abychom své podvědomí dokonale ovládali.

K tomuto účelu používáme krátce před spaním autosugesci. Pronášíme až do usnutí příslušnou krátkou větu v rozkazovacím způsobu v čase přítomném a čtyřživlově ji prožíváme. Tímto způsobem trojnásobně urychlíme výsledek autosugesce. Ovládnuté podvědomí nám již pak nebude dělat žádné překážky a stane se našim služebníkem.

Naše podvědomí je umístěno v zadní části hlavy (v malém mozku), a tvoří negativní obraz všech našich pozitivních vlastností (projevuje se jako zrcadlo našich negativních vlastností). Působení negativních vlastností tedy náleží k činnosti našeho podvědomí. 

Naše Introspekce se snaží všechny živlové nevyrovnanosti, které se projevují v podvědomí, naprosto vyrovnat opačnými (pozitivními) vlastnostmi, tak aby se obraz pozitivních vlastností přesně vyrovnal s obrazem vlastností negativních.

Univerzální živly oheň, voda, vzduch a země vznikly postupně z nejvyššího pátého univerzálního živlu, ákáši, éterického principu, éterického fluida kvintesence, světa příčin, osudu. 

Oheň a voda jsou základními živly, z nichž vznikl čtyřpólový magnet se dvěma póly, pozitivním (oheň) a negativním (voda). Tyto póly mají opačné vlastnosti.

Mentální askeze je kontrola, kázeň a ovládání myšlenek a všech vjemů. Slouží nám jako prostředek k odčinění karmy. Takovými prostředky jsou například naše každodenní introspekce a magická koncentrační cvičení, kterými postupně odstraňujeme nerovnováhu v našich negativních živlových vlastnostech. Také překonání všech překážek v mentální úrovni patří k mentální askezi. Náš stálý boj s negativními vlastnostmi až do jejich zvládnutí je ve skutečnosti vlastně mentální askeze. Askeze je boj, stav, tedy něco, k čemu se sami dobrovolně nutíme, nebo se vědomě naladíme do stavu extáze, abychom tím získali zušlechtění svého ducha, duše a těla. Mentální askezí si zkracujeme magickou cestu.

Mysl je výkonný orgán intelektu, vlastnosti univerzálního živlu vzduch v mentální úrovni, a má své sídlo v mozku. Mysl přijímá, odmítá nebo zpracovává všechny došlé vjemy z mentální matrice a správně má být vždy pod kontrolou naší vůle. Mysl, která není kontrolována, je jako plachý zajíc. Pobíhá z jedné věci, záležitosti či myšlenky na druhou, je neukázněná, má ráda stálou změnu, je tudíž nestálá, a proto se dá velmi těžce udržet a ovládat při jedné a téže myšlence, představě. 

Mysl (rozum) nám slouží k přemýšlení a k uvažování o různých problémech, věcech, bytostech, vlastnostech a vůbec o všem, s čím se každodenně setkáváme. Je to velmi důležitý orgán, jejž používáme při cvičení, koncentraci, představivosti, meditaci a introspekci, avšak pokud není dostatečně ovládána vůlí, způsobuje nám mnohé trpké chvíle, když se stává nástrojem působení negativních vlastností, podvědomí.

Mysl úzce souvisí s myšlenkami a představami, které rozebírá, zpracovává, odmítá, přijímá, překrucuje a podobně, a to podle stupně naší zralosti. Záleží jedině na nás samých, jak si mysl vycvičíme, přizpůsobíme a hlavně ovládneme. Ovládaná mysl nás automaticky upozorňuje na myšlenky a představy, které nám škodí. Také je ihned odmítá a podle naší [vůle] je ničí nebo místo nich přijímá myšlenky a představy opačného významu.

Mysl hraje velmi důležitou úlohu při introspekci, neboť čím čistější je mysl, tím lepší a dokonalejší je naše živlová rovnováha. Tím lépe také dovedeme chápat vyšší pravdy (poznatky) a otevíráme si cestu k vševědoucnosti.

Mysl má dvě základní vlastnosti, které převzala z univerzálního živlu vzduch: lehkost a čistotu vždy, všude a ve všem. Proto se nám daleko lépe pracuje s čistou a lehkou myslí než s myslí těžkopádnou, zatíženou negativními vlastnostmi univerzálního živlu země. 

Vědomí je vlastnost (stav) univerzálního živlu země v mentální úrovni. Obsahuje všechny vlastnosti ostatních tří živlů (ohně, vody a vzduchu) a je jejich jasným zrcadlem. Vědomí je dále vlastnost věčného ducha; obsahuje vůli (oheň), intelekt (vzduch) a cit, respektive život (voda).
Vědomí lze přenášet bez času a prostoru do absolutního středu všeho stvořeného, tedy do všech hmotných věcí, do všech bytostí, do všech myšlenek, pocitů, stavů, idejí a principů. S těmito stvořenými věcmi, bytostmi či abstraktními pojmy se může ztotožnit ve všech živlech a úrovních, ve světě viditelném i neviditelném, a to podle stupně naší zralosti.
Vědomí je velký poklad, který si zde v dočasném životě tvoříme a zdokonalujeme věděním, moudrostí, zkušenostmi a chybami, z nichž se učíme. Vědomí dále podporujeme poznáváním a zušlechťováním ducha a duše, tedy hodnotami, které mají trvalou platnost pro věčný život (věčnost). Vědomí je tedy správně fungující čtyřpólový magnet v mentální úrovní, Se všemi svými aspekty. A toto vědomí, vybavené trvalými hodnotami, zkušenostmi, vědomostmi a poznáním, si po odložení hmotného těla bereme s sebou do neviditelného světa. Takové vědomí nikdy neztratíme a při znovuvtělení v něm budeme dále pokračovat. 

Moudrost je významná univerzální vlastnost absolutně živlově vyrovnaného člověka, oplývajícího mnohými životními zkušenostmi a vědomostmi, které spadají také do rámce moudrosti. Moudrost se projevuje intuičně a není závislá na paměti nebo na rozumu. Takový moudrostí nadaný člověk v každém případě okamžitě ví, co má vykonat, aby to či ono přesně odpovídalo analogii univerzálních zákonů a aby věc, záležitost či problém byly moudře vyřešeny.

Moudrost je univerzální vlastnost živlu vzduch, a protože se projevuje intuičně, je také aspektem ákášického principu. Čím výše člověk postupuje ve svém vývoji a čím je dokonalejší (čistější) vždy, všude a ve všem, tím moudřejším se stává. Moudrost tedy nezávisí na rozumu ani na paměti, ale na zralosti, čistotě a dokonalosti každého člověka. 

Manifestační stav víry je opačný pól všemohoucí vůle. Má rodící (vytvářející) emanační schopnost. Víra je v poměru k vůli magnetická, vůle je elektrická. Všechno, co se děje a tvoří, vzniká vůlí a manifestační vírou, která hory přenáší. Víra nám současně dává vlastnost přesvědčení, zákonitosti, pravdy, analogie a podobně. V tomto principu je třeba hledat tajemství víry a moci. Proto kolik víry dovedeme vložit do tvůrčí moci (vůle), tolik můžeme očekávat úspěchů, neboť naše víra denně narůstá stálým cvičením, introspekcí, přesvědčením, úspěchy a sílí, roste a mohutní až do manifestačního stavu víry, která hory přenáší.
Abychom tohoto stavu mohli dosáhnout co nejdříve, musíme se před cvičením a před všemi magickými úkoly dobře naladit, tedy prožívat čtyřživlovou tvůrčí moc (sílu) a manifestační víru svého věčného ducha, zapojeného do ákášického principu (poloviční trans). 

Všemi svými (zevními a vnitřními) smysly poznáváme za účasti rozumu všechno stvořené, s čím se v životě setkáváme, ať to jsou věci, bytosti, myšlenky, abstraktní pojmy, dojmy, pocity, vjemy, ideály či principy, ve všech živlech a úrovních, ve světě viditelném i neviditelném, a to podle jména, tvaru, velikosti, míry, váhy, prostoru a času, nebo i bez prostoru a času.
Abychom si však ověřili, že se toto poznání zakládá na skutečnosti (pravdě), musíme se o tom přesvědčit. To znamená, že to nejen víme, ale také současně určitými způsoby dokazujeme, že toto poznání odpovídá absolutní pravdě. Například poznáváme a víme, že jsme v některém živlu nevyrovnání, ale nepřesvědčili jsem se o tom, v jakých vlastnostech se v nás tato nevyrovnanost projevuje a do jaké míry. Proto se o tom musíme určitým způsobem prakticky přesvědčit.

Rozdíl mezi poznáváním a přesvědčením je tedy ten, že poznáváme všechno stvořené, všechno, co je dosažitelné, podle stupně naší zralosti a podle určitých znaků, kdežto přesvědčením dokazujeme absolutní pravdu, zákonitost, jsoucnost, analogii a bytí všeho stvořeného. 

Chaos (disharmonie) je neuspořádaná, rozvrácená, nesouvislá a nezákonitá vibrace určitých živlů v oblastech stvořených věcí či bytostí - v přírodě nebo v myšlenkách, silách, stavech a vjemech v mentální úrovni. V nevyrovnaném člověku je chaos (disharmonie) přímo zřejmý. Tento stav zřejmě a přesně odpovídá dosud nevyvinutému řídícímu principu, který za jiných okolností všechny tyto věci řídí. 

Harmonie je vzorně působící vibrace všech univerzálních živlů ve čtyřpólovém magnetu. Je závislá na řídícím principu v mentální úrovni. Dokonale vyvinutý čtyřpólový magnet v člověku představuje univerzální harmonii, tedy zákonitou činnost všech živlů se všemi jejich aspekty.

a) Larva je elementální bytost stvořená bezděčně z mentální hmoty následkem silného, často opakovaného psychického rozrušení. Čím častěji a pravidelněji se psychické rozrušení opakuje, tím více taková larva sílí a roste na úkor úbytku mentální látky svého stvořitele. Podle povahy vlastnosti vzrušující určitou osobu na sebe larva bere odpovídající tvar, tedy obal této vlastnosti. Larva má silný pud sebezáchovy, a je-li silně vyvinuta, dá se jen těžko vykořenit. Larvu odstraníme (usmrtíme) tím, že bojujeme proti působení příslušných negativních vlastností až do jejich úplného zániku (zničení). Tvary takových silně vyvinutých larev můžeme dokonce vidět dobře vyvinutým hmotným a astrálním zrakem. Následkem silných larev a jejich působením vznikají u takových postižených lidí duchovní poruchy.

b) Elementál je jednoduchá mentální bytost vědomě stvořená mágem z mentální látky. Má určité jméno, tvar a velikost odpovídající mágovu přání. Dále má důležitou vlastnost, kterou mág v mentální úrovni vkládá do bytosti (Elementálu) s určitým úkolem v omezeném čase a současně této bytosti stanoví dobu její smrti, tedy zpravidla její automatické rozpuštění do původní látky po splnění jejího úkolu. Po bezprostředním stvoření, stanovení úkoly a po jejím vyslání přetne mág se stvořeným elementálem mentální spojení a více na něho nemyslí, aby nerušil jeho práci.

c) Elementár je živlová bytost stvořená mágem obdobným způsobem jako elementál, ale s tím rozdílem, že je stvořena ze dvou nebo z několika živlů. Má však také kus vědomí a inteligence od svého stvořitele. Má například několik vlastností podle toho, co chce mág touto bytostí dosáhnout. Mág také pro svého elementára utvoří hmotnou formu, a to pro jednoduché úkoly jednoduchou (kouli), pro vyšší úkoly dokonalejší (malou figurku v podobě člověka). Čím je elementár dokonalejší pro vyšší úkoly, s tím větší pečlivostí a důkladností musí být postupováno při aktu stvoření takovéto figurky (elementára).

Elementárovi musí být již při jeho zrození (kreačním aktu) určena doba jeho životnosti, právě tak jako tomu je u každé lidské bytosti. Elementár musí být poslušným sluhou svého stvořitele a musí přesně vykonat úkoly, jež mu byly svěřeny. Mág jej musí mít vždy pod svou vůlí a kontrolou; elementár mu nikdy nesmí přerůst přes hlavu, jinak by se osamostatnil, mágovi by škodil a nakonec by se mu stal nebezpečným.

Když je elementár vyslán na práci, přetrhne mág mentální pásku, která jej s ním spojuje, a docela na něj zapomene, tak aby jeho sluha mohl něrušeně plnit své úkoly. Po splnění úkolu se musí elementár vrátit do svého hmotného obalu (těla); mág má možnost siderickým kyvadlem či jinak zjistit, jestli se elementár již vrátil zpět.

Po splnění úkolů se elementár opět rozloží na živly, z nichž byl stvořen. To mág učiní buď spálením jeho jména, nebo čtením jeho jména pozpátku, případně jinými známými způsoby.

a) Vůle je aspektem univerzálního živlu oheň. Jestliže máme slabou nebo střední vůli, která neodpovídá vyrovnanému stavu v našem vývoji, je nám třeba, abychom v sobě sílu univerzálního živlu oheň zvyšovali příslušnými koncentračními cvičeními a dále abychom si podle výsledků introspekce přesně zjistili, které negativní živlové vlastnosti nás ještě brzdí v našem vývoji. Zvláště potřebujeme znát ty vlastnosti, které jsou nejsilnější, abychom proti nim tím intenzivněji bojovali až do jejich úplného ovládnutí.

Důležitým prostředkem jak zvýšit vůli je také správná mentální askeze (kontrola či kázeň myšlenek), kterou provádíme automaticky po celý život od doby, kdy jsme vstoupili na magickou cestu.

Jiná dobrá metoda je učinit vždy pravý opak toho, co od nás negativní vlastnosti žádají.

Protože vědomí je aspektem univerzálního živlu země v mentální úrovní a obsahuje všechny vlastnosti živlů ohně (vůle), vzduchu (intelekt) a vody (cit, život), rozšiřujeme vědomí (zvyšujeme jas vědomí) stejně intenzivními cvičeními pro všechny živly. Na rozšíření vědomí tedy pracujeme cvičeními koncentračními, optickými, akustickými, pocitovými a meditačními (rozšiřujícími vědomí), takže meditujeme atd. o všech vlastnostech a problémech ostatních živlů a všechno prožíváme čtyřživlově. Protože vědomí je jednou z nejdůležitějších vlastností věčného ducha v mentální úrovni, úzce souvisí s ákášickým principem. Proto si své vědomí velmi posilujeme zapojením našeho vědomí do ákášického principu. 

Vůle (vlastnost živlu oheň) ovládá a řídí vlastnosti ostatních živlů, tedy intelekt (rozum) živle vzduchu a cit (život) živlu voda. Všechny tyto působnosti živlů ohně, vzduchu a vody jsou včleněny do čtvrtého nejhrubšího živlu, země, který jim vymezuje jejich působnost ve vlastnosti vědomí. Působnost živlu vzduch v mentální úrovni se projevuje intelektem, tedy věděním, poznáváním, pamětí, bystrostí, chápavostí, lehkostí a čistotou, což se všechno zrcadlí ve vědění - na rozdíl od vědomí, které obsahuje nejen vědění, ale i moudrost, pocitovou stránku živlu voda a tvůrčí, řídicí a ovládající princip živlu oheň (vůli) a udržující a usměrňující schopnost vlastního principu živlu země. Rozdíl mezi působením živlu ohně a živlu voda spatřujeme v tom, že živel oheň zabarvuje (naplňuje) určité vjemy (například myšlenky a pocity) elektricky, zatímco živel voda magneticky. Živel vzduchu všechny vjemy poznává, živel ohně je řídí, živel vody je zabarvuje citovostí a živel země je souhrnně udržuje ve vědomí.

Elektrické fluidum způsobuje ve všech vjemech v mentální úrovni napětí, dynamičnost, sílu, výbušnost, horkost a električnost, zatímco magnetické fluidum všechny vjemy stahuje, ochlazuje a uklidňuje. Podle toho také rozeznáváme myšlenky elektrické a magnetické.

Představa je výsledek naší imaginace (představivosti), která působí spolu s tvůrčí vlastnosti koncentrace v mentální úrovní. Tyto vlastnosti patří do působnosti univerzálního živlu oheň.
Představa je konkrétní věc, abstraktní pojem, pocit, idea atd. stvořená podle naší vůle, přání a rozhodnutí v mentální úrovní z mentální látky, tedy z elektromagnetického fluida živlu země a z elektrického fluida živlu oheň, z magnetického fluida živlu voda a z elektromagneticky vyrovnaného fluida živlu vzduch. Tyto představy však tvoříme čtyřživlově, aby odpovídaly čtyřpólovému magnetu a abychom tímto postupem přesně napodobovali tvůrčí činnost samotné ákáši (Prozřetelnosti).

Představa je buď bezděčně, nebo úmyslně čtyřživlově stvořená věc, abstraktní pojem, útvar, pocit, idea atd. vzniklá podle naší vůle a přání, která je však pouhou představou bez konkrétních účelových vlastností, jež mají bytosti.

Elementál je elementální bytost stvořená mágem, opatřená určitými vlastnostmi a úkoly, které do ní mág vkládá. 

Mentální tělo (mentální matrice, duch) se vyživuje a sílí všemi vjemy, které přijímá prostřednictvím všech našich smyslů.

Duch se projevuje v astrálu svým charakterem (duší, astrálním tělem, astrálním obalem). - Ve hmotě se duch projevuje hmotným tělem, které má stejné funkce jako astrální tělo, a projevy těchto funkcí se dějí přímo ve fyzickém (viditelném) těle, ve fyzickém světě.

a) koncentrace je tvůrčí vlastnost univerzálního živlu oheň v mentální úrovni. Koncentrace je nepřetržité soustředění se na jeden bod, věc, představu, ideu, abstraktní pojem, myšlenku, stav, pocit a podobně, a to čtyřživlově, za pomocí imaginace a víry v mentální úrovni. Správnou koncentrací naše představa co nejvíce zesiluje, zahušťuje se a konkretizuje se. Podle časového rozpětí rozeznáváme tři stupně koncentrace:

II. dhjána [meditace], dovedeme-li nepřetržitě udržet určitou představu 12 x 12 vteřin; 

III. samádhi [extáze], dovedeme-li nepřetržitě udržet určitou před stavu 12 x 12 x 12 vteřin; v tomto případě nastává extáze (splynutí s Bohem).

Při koncentraci prvního stupně jsou překážky zevního rázu, při koncentraci druhého stupně jsou překážky vnitřního rázu, při třetím stupni již žádné překážky nejsou.

Cvičení můžeme nahradit autosugescí, jestliže chceme co nejdříve získat některou vlastnost, věc atd., Dále můžeme místo cvičení používat meditace džapa jógy", tedy stálého opa kování našeho přání či vlastnosti, až se nám uskuteční. Samozřejmě používáme introspekce pro nabývání živlové rovnováhy, která je základem našeho dalšího postupu v magickém vývoji. 

Tyto prostředky používáme místo cvičení (zejména místo koncentračních cvičení) jsou slabší a k dosažení určitých magických sil a schopností potřebuji delší časové rozpětí než praktická koncentrační cvičení, která jsou velmi důležitá a účinná

Cvičením zušlechťujeme v prvé řadě našeho ducha, duši a hmotné tělo, upevňujeme své zdraví a současně v sobě probouzíme všechny univerzální moci a síly, vlastnosti a schopnosti, co nejdříve získáváme živlovou rovnováhu a dospíváme k sebepoznání. Tím vším si zlepšujeme svůj soud tak dalece, abychom jej nakonec sami řídili. Cvičení je také askeze, kterou si budujeme svůj chrám Šalamounův pro život věčný.

Ákášický princip se v mentální úrovni projevuje jako svědomí, u člověka živlově vyrovnaného jako intuice a jako uvědomování si všeho v přítomnosti, tedy ve věčnosti.

Účelem osudovosti v mentálu je, aby se věčný duch zbavil všeho, co jej váže na hmotné a astrální úrovni, aby sám převzal do svých rukou svůj osud, aby si jej sám utvářel a řídil.

Základem zralosti a vyspělosti ducha je jeho absolutní živlová rovnováha, ze které se stále výše a výše zdokonaluje až k samotné božské úrovni, tedy všemohoucnosti, vševědoucnosti, všudypřítomnosti a nesmrtelnosti - tedy ke kosmickému vědomí.

Smyslovým vnímáním různých vjemů, jako jsou myšlenky, pocity, dojmy, stavy, vůně, chutě atd., se vytváří charakter a stupeň zralosti ducha a duše. Všechno se odráží v působení čtyřpólového magnetu a výsledek činnosti takovéto neustálé práce (vědomé či bezděčné) se projevuje v záření mentální a astrální hmoty coby aury, která svým zbarvením jasně ukazuje, do jaké míry je astrální a mentální hmota (mentální a astrální matrice) zušlechtěna nebo zpracována.     

Mentální matrice je páska stvořená z nejjemnější mentální látky (elektromagnetického fluida), spojující mentální tělo s tělem astrálním. Vnímá všechny vjemy všech našich smyslů, vyživuje jimi ducha a přenáší tyto vjemy do astrální úrovně k utváření situací.

Mentální matrice je také nejsubtilnější formou ákáši, která řídí činnost ducha, duše a hmotného těla. Působí stejně jako rádiový přijímač a vysílač, ale bez času a prostoru.   

Fantazie je v jádru krása každé věci, aplikovaná a přizpůsobená našim smyslům, vystupňovaná různými ladiči, respektive dráždidly.
Fantazie má vždy osobní, subjektivní (individuální) zabarvení a směr, podle nálady (hudba, poezie, malířství, výtvarné umění a podobně) a může být úzce spjata s inspirací nebo s intuicí. Protože je prolnuta subjektivním zabarvením, nemá trvalý ráz.
Fantazií, je-li zaměřena ke šlechetným účelům (svou krásou, úchvatností a podobně), zušlechťujeme svého ducha, duši a tělo po estetické stránce.
Fantazie může také sloužit k realizaci určitých velkorysých plánů, jestliže z ní odstraníme vše, co je v ni subjektivního (individuálního).

Mentální matrice má vlastnosti ákášického principu (řídícího principu) a vlastnosti vzniklé působením univerzálních živlů ve čtyřpólovém magnetu, tedy vůli, intelekt, cit (život) a vědomí. Proto zachycuje, vnímá, zpracovává a vysílá všechny vjemy pro výživu ducha a obou jeho obalů (astrálního a hmotného těla). Spojuje mentální tělo s tělem astrálním a po odložení hmotného těla odchází do astrální úrovně spolu s astrálním tělem, kde se od něho také posléze (po jeho rozkladu) oddělí a zůstává v mentální úrovni až do znovuvtělení na hmotnou úroveň.

Mentální matrice je nejvyšším tvůrčím, řídícím a vyživujícím orgánem ducha a obou jeho obalů (astrálního a hmotného těla). Současně tvoří spojovací pásku mezi mentálním a astrálním tělem, vnímá všechny vjemy, které zpracovává prostřednictvím všech svých orgánů v mentálním, astrálním a hmotném těle. Odehrávají se v ní všechna naše cvičení, myšlení, cítění, uvědomování, tvůrčí činnost a vůbec vše, co souvisí s naším životem ve všech úrovních. Je to také vysílací a přijímací stanice všech vjemů, myšlenek a podobně.

Myšlenka je útvar již stvořený z ákášického principu v mentální úrovni, kdežto ideu si může bytost tvořit podle svého osobního či objektivního přání, názoru a podle stupně své zralosti.
Myšlenka je věčný útvar, který má trvalou platnost; působí tudiž věčně, kdežto idea stvořená bytostmi a používaná jednotlivci nebo organizacemi (skupinami lidí, kteří tuto ideu přijímají za svou vlastní a realizují ji), je zpravidla osobní, subjektivní, a tudíž dočasná, neboť je časově omezena.

Duch přijímá myšlenky jako vjemy z mentální úrovně prostřednictvím mentální matrice. Mentální matrice je vpravdě elektromagnetickým fluidem, přijímačem a vysílačem všech myšlenek, které přijímá nebo vysílá. 

Každá myšlenka vysílaná z mentální matrice (vysílače) vydává určitou elektrickou, magnetickou [nebo elektromagnetickou] vibraci, napojí se na vlny ákášického éteru a ten ji přenáší bez času a prostoru do vesmíru v mentální úrovni, kde každou myšlenku zachycují všechny přijímací mentální matrice, jsou-li na ni naladěny s ohledem na působení živlových vlastností ve čtyřpólovém magnetu. Protože každá myšlenka má svůj tvar, určitou délku živlové vibrace a zabarvení, je tudíž elektrická, magnetická, elektromagnetická, [elektromagneticky] vyrovnaná nebo indiferentní.

Myšlenky vysílané z mentálu jsou zachycovány na naladěné mentální matrice jako na přijímačích, které je dále zpracovávají, takže je přenášejí do astrální úrovně, do astrální matrice, kde se z myšlenek utvářejí situace přesně odpovídající vnitřní hodnotě myšlenky, a odtud se pak tyto situace přenosem do hmotné úrovně realizují. O podrobnostech tohoto postupu rozhoduje naše vůle a zralost. Tento pochod je tím dokonalejší, čím intenzivněji při něm používáme působení všech čtyř živlů v jejich vlastnostech (čtyřpólový magnet). 

Mentální matrice je také tvůrčí princip ákáši, v níž se odehrává naše tvůrčí činnost pomocí koncentrace, imaginace, vůle a víry. Představu, na niž se koncentrujeme, soustřeďujeme (zhušťujeme) zvýšeným zapojením se do ákášického principu, dále stupňující se koncentrací a vzrůstající vírou. Naše vůle, víra, koncentrace a imaginace se zvyšují překážkami, čímž také automaticky zhušťujeme představu, kterou tvoříme. Zhušťování tvořeného předmětu, věci atd. se uskutečňuje vzrůstající vírou, respektive manifestační vírou, která hory přenáší! 

Telepatie je vysílání a přijímání (přenášení) myšlenek, které vysíláme z mentální matrice jako z vysílací rádiové stanice, a které naopak přijímáme jako rádiové vlny na našem přijímači (v mentální matrici). Chceme-li přesně zjistit myšlenky druhé osoby pomocí telepatie, naladíme se (uvedeme se) do polovičního transu, napojíme se na druhou osobu v mentální úrovni překlenutím času a prostoru jako A + B a pak můžeme myšlenky druhé osoby jasně číst (intuičně a inspiračně).

Mentální aura je výsledek práce se živly v mentální úrovni, který se projevuje zářením. Podle něho jasnovidec (mág) poznává, na jakém stupni vývoje je duch té či oné zářící mentální aury. 

Bezprostorovost a bezčasovost se z lidského stanoviska v mentální úrovní projevuje jako bezvědomí, zdánlivá smrt, duševní choroba, naprostá pomatenost mysli, bláznovství či náměsíčnost, v nichž pracuje pouze podvědomí (bez času a prostoru), které není ovládáno vůlí. 
Například jasnovidnost, jasnosluch a jiné magické výkony bez času a prostoru v mentální úrovní připadají obyčejnému nezasvěcenému člověku jako zázraky, protože tyto jevy nemůže pochopit. 

Električnost se v myšlence projevuje nadšením, ohnivým elánem, uchvacujícím dojmem, tedy způsobem všeobecně pozitivním, což jsou vlastnosti univerzálního živlu oheň.
Magnetičnost se projevuje reálnosti, vážností, přitažlivostí, chladem, klidem, flegmatičností, stažlivostí, smutkem a podobnými negativními a pozitivními projevy živlu voda.

Mentální harmonie se projevuje jako myšlenky pozitivního nebo negativního rázu jednotlivých čistých univerzálních živlů, které v mentální úrovni vyjadřují vzájemný soulad nebo jasný protiklad, krásu a šlechetnost. Nejsou zkreslené, odpovídají naprosté pravdě a na mentální matrici, která je přijímá, působí ladně, příjemně, přesvědčivě a absolutně vyrovnaně.
Mentální harmonie se může dále projevovat v ušlechtilých a náladových vjemech zrakových, sluchových, citových, čichových, chuťových, intuičních a inspiračních, které zpracovává mentální matrice.

Harmonie je spojena s vnitřní krásou dojmů, všech vjemů a jejich souladem, jež tyto vjemy obsahují. Harmonie a vnitřní mentální krása přispívají k zušlechtění ducha. Celkově můžeme také říci, že mentální harmonie je v podstatě absolutní živlová vyrovnanost, čistota, krása a ušlechtilost vždy, všude a ve Všem.

Disharmonie je opak harmonie a v mentální úrovni vyjadřuje nesoulad, nelogičnost, nepřesnost, diferencovanost, odpor a skřípavost všech Myšlenek a vjemů, které se násilím nebo bezděčně vtírají do naší mysli v mentální matrici. Působí na nás rozkladně, staví nás do špatné nálady, rozrušují naše nervy neklidem a rozervaností a nutí nás, abychom se s těmito stavy vypořádali. Buďto jím ve slabosti podlehneme, nebo proti nim bojujeme klidem a opačnou vlastností, harmonií. Disharmonie je náznak živlové nevyrovnanosti, při níž náš čtyřpólový magnet v mentální úrovní špatně funguje, skřípe, tvoří značné neovladatelné výkyvy a tímto způsobem nás upozorňuje na vážné nebezpečí, poruchy v našich živlových vlastnostech. 

Každá pozitivní myšlenka nás naplňuje jistotou, že to, co vyjadřuje, je správné, neboť to odpovídá pravdě a našemu vývoji. Její vnitřní hodnotu (jádro) poznáváme rozborem (analýzou) rozumově, volně, citově a vědomě a tím si doplňujeme své vědomosti a poznání. Výsledek našeho rozboru a praktického používání každé myšlenky se registruje v samotné ákáše (ve světě příčin) a naše svědomí a intuice nás o tomto postupu jasně přesvědčují.

Myšlenky jsou již stvořené (hotové) útvary v mentální úrovni a jako takové působí (přímo nebo pomocí určitých smyslových vjemů) na naši mentální matrici. Tato matrice je jako rádiový přijímač, který musí být naladěn na určitou délku éterických vln (bez času a prostoru), aby mohl tu kterou myšlenku přijmout. A zde jsme u jádra věci. Je-li člověk živlově vyrovnán, je také dobře naladěn, aby přijímal právě ty myšlenky, které přesně odpovídají délkám vibrací, elektrickému, magnetickému [či elektromagnetickému] záření mentální matrice. Takové myšlenky jsou proto aktivní, v zásadě vyrovnané a projevují se pozitivně.

V opačném případě se však u nevyrovnaného člověka dostavují myšlenky, které svou vibrací a délkou vlny rovněž odpovídají naladění přijímače, antény (mentální matrice) dotčené osoby. Působí-li takové myšlenky negativně, záleží na vůli, poznání a zralosti dotčeného člověka, jak s takovou myšlenkou naloží.

Přijme-li tyto myšlenky bezděčně, v tom smyslu, jak na něho působí, utváří si stálým opakováním téže negativní myšlenky, doplňované často pocity, v astrální úrovní jisté situace, jež jsou už předpokladem k realizování původní myšlenky do hmotné úrovně a celkový výsledek se pak registruje jako příčina v ákášickém principu (ve světě Příčin).

Následek této příčiny se projeví v silném a opětovném působení určité negativní vlastnosti skryté v takové myšlence a tato vlastnost se pak stálým opakováním téže myšlenky vtělí do přesně odpovídající formy (larvy) v mentální úrovni. To jsou projevy negativních myšlenek a jejich následky.

Myšlenka, třeba i negativní, zpracovávaná již v zárodku (v mentální matrici) čtyřživlově, tedy rozumově, volně, citově a vědomě, mění svůj ráz (účel) v působení pozitivní, vědomé, posilující vůli a živlovou rovnováhu, jakmile jasně poznáme její výchovný účel a změníme-li jádro jejího působení v opačný směr, tedy v pozitivní vlastnost. Takové myšlenky nás poučují (vychovávají) tak dlouho, dokud se díky nim nevyrovnáme v onom univerzálním živlu, z něhož tyto myšlenky působí. To jsou pozitivní projevy všech myšlenek, v prvé řadě projevy myšlenek negativních.

a) Máme-li silnou a pevnou vůli, bojujeme proti působení negativních vlastností tím, že je přímo ničíme, spalujeme nebo je měníme ve vlastnosti opačného významu. Postupujeme tedy aktivním způsobem, při němž současně velmi posilujeme svou vůli.

b) Vše, co nám škodí, můžeme transmutací (přeměnou) zneškodnit, tedy proměnit v to, co nám prospívá. Jsou to zejména negativní myšlenky, stavy, vjemy, pocity atd., které můžeme podle své vůle a přání transmutací přeměnit v myšlenky, stavy, vjemy, dojmy a pocity opačného významu a působení. 

V mentální úrovní se můžeme svým mentálním tělem transmutací přeměnit v nejmenší pomyslný bod nebo v jakoukoli jinou, třeba v neuvěřitelně velkou formu. Mohutnou transmutací můžeme nazvat také introspekci, kterou přeměňujeme svůj charakter.

c) Autosugesci používáme, chceme-li co nejdříve zdolat a ovládnout některou negativní vlastnost, vášeň, zlozvyk, který je v nás tak hluboce zakořeněn, že jej nemůžeme zvládnout normálními silami své vůle. Pomocí autosugesce můžeme získávat a posilovat také některé krásné a ušlechtilé pozitivní vlastnosti. Autosugescí můžeme ovládnout také své podvědomí, tím že mu odebereme čas a prostor, tak aby nám pomáhalo, jestliže to ještě potřebujeme. Autosugescí můžeme konat i šlechetné skutky, podle našeho přání a vůle. Autosugesce je naším dobrým pomocníkem při všem, co nemůžeme zvládnout našimi normálními silami. Je samozřejmé, že tato pomoc se týká jen šlechetných a nezištných věcí (záležitostí).

d) Izolaci můžeme používat, pokud nechceme být ničím rušeni při zvláštních magických úkolech, které vyžadují naprostou soustředěnost a ztotožňování se s objektem. Není však dobře používat izolaci proti působení negativních vlastností. Izolace nás sice na určitou dobu ochrání před jejich vlivem a působením, ale po ukončení izolace nás negativní vlastnosti tím více napadnou a my jim budeme moci podlehnout snáze, než kdybychom proti nim normálně bojovali. Izolace nás tedy neposiluje, ale pouze nás na určitou dobu chrání před působením všeho, co si nepřejeme.

Osobní Bůh působí v mentální úrovni tak, jak si jej jeho tvůrce vytvořil a kolik čistoty, moci, síly a působnosti do něho vložil a vkládá. Jeho působnost jej přímo závislá od jeho tvůrce, tedy na tom, jak si jej kdo představuje a co do něho vkládá. Čím více jej staví nad sebe, tím hlubší je osobnost osobního boha: čím více poznání, moci a síly od něho získává, tím více také stoupá jeho úroveň. 

Univerzální Bůh (ákášický princip) se v absolutně živlově vyrovnaném člověku projevuje a působí svými univerzálními vlastnostmi, odpovídajícím čtyřem univerzálním živlům, tedy ve všemohoucnosti, vševědoucnosti, všudypřítomnosti a nesmrtelnosti. Univerzální Bůh se v mentální úrovni projevuje a působí podle výsledků působení všech univerzálních živlů ve vlastnostech, které těmto čtyřem živlům odpovídají, tedy ve vůli, rozumu (intelektu), pocitu a vědomí, souhrnně tedy ve svědomí (intuici). V univerzálním bohu se dále zrcadlí všechny příčiny a následky vzniklé ze vzájemného působení všech univerzálních živlů v jejich univerzálních vlastnostech (čtyřpólový magnet).

Abychom navázali styk (kontakt) s ákášickým principem, musíme se k tomuto spojení náležitě připravit v mentální úrovni. K tomu je třeba určité nálady, vychýlení se z normálního vědomí a uvedení se do stavu podvědomí, které působí v mentálu bez času a prostoru. Této schopnosti nejlépe dosahujeme normální vývojovou cestou, pomalu, ale jistě. To nám nikdy neuškodí, naopak nás to jen posiluje.

Jinak je tomu, chceme-li se do ákášického principu zapojit násilnou cestou, která je vždy nezdravá. Dělá se to například pomocí alkoholu, narkotik či jiných dráždidel. Tyto prostředky v prvé řadě podlamují naše nervy a zdraví; přivádějí nás násilím do podvědomého stavu, ve kterém nejsme pány situace. Výsledky naší operace a spolu s nimi i újmy na našem vývoji či zdraví se projevují podle toho, čeho chceme tímto způsobem dosáhnout. Jsou-li to čistě sobecké, osobní zájmy, zhorší se tím náš charakter, takže se nám nikdy nepodaří dosáhnout toho, po čem toužíme. Jinak řečeno, jaké jsou úmysly, příčiny, takové jsou i následky. A tyto příčiny a následky se v podstatě projevují analogicky v mentální, astrální i ve hmotné úrovni (přírodě).

V mentálním těle působí čtyřpólový magnet spolu s vlastnostmi všech živlů: oheň je vůle, vzduch je intelekt (rozum), voda je cit (život) a země je vědomí. To jsou živlové skupiny.
Indukční funkce zastávají kladné póly působících živlů při kladném (pozitivním) budování inteligence v mentální úrovní. 

Deduktivně pak působí záporné, negativní, póly živlů bez ohledu na skutečnost

V mentální úrovni se myšlenky registrují v paměti. Čím více pozornosti věnuje člověk myšlenkám a sleduje jejich účelnost, zejména jejich výchovný účel, tím větší zralosti a vyspělosti dosahuje. 

Myšlenky podle svého pravého vnitřního obsahu tvoří v ákášickém principu příčiny, které se dále projevují jako následky v osudovém dění každého člověka.
Svět příčin představuje absolutně čisté zrcadlo podle absolutní pravdy, ve které jsou jasně a zřetelně zaregistrovány všechny myšlenky, přímo jako by byly vyfotografovány.

Mentální evoluce je obrození, rozvoj a vývoj ducha, a to volně, rozumově, citově a vědomě, tedy následkem působení čtyřpólového magnetu

Duchovní touha (touha po nejvyšším Cíli) je pozitivní vlastnost ducha stále toužícího dosáhnout vyššího stupně zralosti ve svém vývoji; směřuje až k nejvyšší dokonalosti.
Je to projev univerzálního živlu voda, neboť do něho je vkládán pocit čisté touhy ducha, aby dospěl tam, kam si přeje, nebo aby získal určité dobré vlastnosti, aby se stále zdokonaloval a nabýval vyšších vědomostí a moudrostí, šlechetnosti, živlové vyrovnanosti a čistoty vždy, všude a ve všem.

Polarita se v mentálu projevuje v působení myšlenek s elektrickým fluidem a v působení myšlenek s magnetickým fluidem, a to jak při jejich přijímání, tak při jejich vysílání prostřednictvím mentální matrice

Harmonicky myšlená morálka v mentálu je kontrola, kázeň a ovládání myšlenek. Dále je to ovládání astrálního a hmotného těla ve všech univerzálních živlech a v jejich vlastnostech. Je to uvědomování si pravého Já ve věčnosti, v přítomnosti.

Zapojí se (ztotožní se) s akášickým principem, rozštěpí se v něm a zjišťuje osudovost všeho, co si přeje, a to vizuálně, intuičně a inspiračně. Jestliže mu všechny tyto tři případy zjišťování souhlasí, poznává jasně a podle pravdy osudovost bytosti, věcí a všeho stvořeného.
Nebo se svým vědomím přenese do absolutního středu zvolené bytosti, ztotožní se s ní v ákášickém principu a tam jasně čte jako v otevřené knize všechno, co si přeje vědět o osudovosti té či oné bytosti, věci atd.

Po odpoutání se od astrálního těla v neviditelném světě (v astrálním světě), přechází duch (mentální tělo) podle stupně své zralosti do mentální úrovně. V mentálním světě setrvává do té doby, než se znovu vtělí do hmotné úrovně. Existence mentálního těla (ducha) je věčná, tedy bez času a prostoru a projevuje se výhradně v mentální úrovni. I tam působí elektromagnetické fluidum, čtyřpólový magnet ve vůli, intelektu, citu a vědomí. Svět příčin, který obsahuje všechny příčiny, jež si duch svým charakterem zapsal do ákáši, je s duchem nerozlučně spojen a čeká na okamžik znovuvtělení tohoto ducha do hmotné úrovně, aby se duch zdokonaloval a odčinil všechny příčiny v následcích.

a) Trans, pomocí transu se můžeme podle stupně našeho vývoje vědomě uvést do čtvrté dimenze, tedy do ákášického principu. Prakticky to provedeme tak, že své vědomí přeneseme do solárního plexu (do ákáši), s nímž se ztotožníme. Odtud pak řídíme a tvoříme vše, co si přejeme.

b) Medijnost je stav v ákášickém principu, který prožíváme v lepším případě vědomě, tedy podle naší vůle a přání (jsme pány situace), přičemž se náš duch vzdálí z astrálního a z hmotného těla, aby místo něho zaujal prostor v našich obalech jiný duch (bytost) z astrální úrovně. Prožíváme-i medijnost bezděčně, aniž bychom tento stav dovedli vědomě řídit svou vůlí podle našeho přání, vydáváme se v nebezpečí ovládnutí naší bytosti jinou astrální bytostí, kterou třeba vůbec neznáme.

Všeobecně: Medijnost je bezděčné podléhání působení jiných bytostí na náš charakter, zatímco my se stáváme otroky (médii) takových bytostí nebo různých vychýlených negativních a pozitivních povahových vlastností. Je to příznak nevyrovnaného univerzálního živlu voda, vychýleného v jeho vlastnostech.

c) Jasnovidnost je vševidoucí a všepronikající schopnost bez astrálních a hmotných očí, bez času a prostoru. Jasnovidnost získáváme zvláštními cvičeními a nabýváním živlové rovnováhy. Jasnovidností pronikáme všechno stvořené: od nejmenšího zrnka písku až do nejvyšších principů kdy své vědomí přeneseme do absolutního středu objektů, odkud všechno jasně poznáváme bez času a prostoru. Nositelem jasnovidnosti je univerzální světlo, které je aspektem univerzálního živlu oheň.

Jasnovidnost může být vrozená nebo uměle vyvolaná různými narkotickými prostředky, kterými se uvádíme do transu - tento způsob je velmi škodlivý, podlamuje člověku zdraví a prohlubuje jeho živlovou nerovnováhu. Do transu, v němž se stáváme jasnovidnými, můžeme být uvedeni také posedlostí (obsesí), ale tím si rovněž velmi škodíme.

d) Spiritismus je vlastně styk se zemřelými osobami (nekromancie). Jsou to nežádoucí stavy živlové nerovnováhy vyvolávané medijností určitých osob, které při tom zpravidla nevědomky živí stíny, fantomy a larvy. Tyto nežádoucí bytosti jsou vytvářeny buď myšlenkami a pocity médií, které se stále mocně opakují, nebo jsou dílem odpovídajících bytostí v astrální úrovni, v jejichž vleku média žijí. Podléhají jejich lžím, klamům a podvodům. Tím se spiritismus vlastně zprofanoval.

e) Náměsíčnost (somnambulismus) je abnormální chorobný duchovní a duševní stav člověka, při němž se projevuje zvýšená přitažlivost planetárních vlivů Měsíce (Luny).  Z přírodních úkazů víme, že v hrubohmotném světě je přitažlivost Měsíce tak velká, že přitahuje celé masy vod v oceánech, čímž nastává příliv, a když tato síla přitažlivosti ustává, vrací se voda do své normální Polohy (nastává odliv).

U náměsíčného člověka je to obdobná značná porucha živlů voda a vzduch, kvůli které se postižený člověk bezděčně dostává do čtvrté dimenze a zcela podléhá působení uvedených živlů, zejména jejich mocným vlastnostem přitažlivosti a odpoutanosti od hmotné úrovně, a to za působení velmi mocné živlové přitažlivosti (síly magnetismu) Měsíce (Luny). Tuto chorobu můžeme s úspěchem léčit jedině zvyšováním působnosti (síly) opačných univerzálních živlů, ohně a země.

a) Posedlost (obsese) je stálé mocné stupňování a živení určité myšlenky na nějakou vášeň, hru, smyslnost, pijáctví, na zamilovaný předmět, zvíře, přehnanou lásku, nenávist, strach z nemoci (že je nevyléčitelná) a podobně, až do té míry, že již tuto myšlenku v jejím působení neovládáme.

Chceme-li se co nejrychleji a nejúčinněji zapojit do stavu čtvrté dimenze, používáme určitých vhodných prostředků, tedy ladičů, jako jsou vykuřovadla, chrámová hudba a modlitby. Těmito ladiči naladíme svého ducha do nejjemnějších fluidických vibrací všech univerzálních živlů, které přecházejí až do čtvrté dimenze, tedy do ákášického principu, odkud teprve můžeme s velkou účinností své vůle, rozumu, citu a vědomí něco tvořit, ovládat, poznávat, prožívat, ničit atd. Tyto prostředky jsou pouze našimi pomocníky a mají velký vliv na naši náladu, tedy na citovou stránku našeho ducha a duše.

Při působení ákášického principu naváže duch s druhým duchem spojení (kontakt) v mentální úrovni a ákášický princip mu (nám) jasnovidností a jasnosluchem umožní mluvit, slyšet a porozumět řeči jednoho ducha s druhým. Je to univerzální řeč, kterou mluví, slyší, rozumí a cítí celá příroda, tedy i školený mág. Toto dorozumívání se děje v neviditelném světě při zapojení se do čtvrté dimenze a prostřednictvím školených astrálních a hrubohmotných smyslů (zrakem, sluchem a citem) pak přechází až do hmotné úrovně. Spolupůsobí zde ákášický princip, princip univerzálního živlu vzduch, univerzální světlo (oheň) a voda.

Všechny naše zevní smysly přijímají vjemy a přenášejí je do nejjemnější mentální přijímací hmoty, mentální matrice, která je podle své vyspělosti zpracovává, třídí, poznává, přijímá nebo odmítá (ničí). Protože mentální matrice je přímo srostlá s astrálním tělem, tedy s duší či charakterem, přenáší mentální matrice tyto vjemy po zpracování s příslušnými myšlenkami zabarvenými pocity dále do astrální úrovně, kde se z nich tvoří situace. V hrubohmotné úrovni se nejsilněji projevují takové situace, které byly duchem (tedy jeho vůlí) vytvořeny čtyřživlově. Těmito vjemy se duch vyživuje a projevuje v astrální a hrubohmotné úrovni.

Mentální pasivita je proud myšlenek, pocitů a představ procházejících naší mentální matricí a vědomím bez povšimnutí, bez aktivní účasti (činnosti) vůle, která se nemá k tomu tyto vjemy přijímat a zpracovávat.

Mentální negativní stav (pratjahára) je naprosté vypnutí přijímací činnosti v mentální matrici a v jejím intelektu (rozumu). To znamená, že všechny vjemy, myšlenky, pocity, stavy a představy izolujeme, odmítáme. Izolujeme vůči nim svou přijímací mentální matrici s intelektem podle naší vůle a přání. Tím se přibližujeme univerzálnímu negativnímu stavu ákášického principu, kterého se nedotkne ani jediný vjem, který bychom se mohli uvědomit.

Sympatie v mentální úrovni znamená, že nás příjemné myšlenky určitého živlu upoutávají (nalaďují), a sice toho živlu a té polarity, které v nás podle naší povahy dominují. Jiné v nás opět budí odpor (antipatii), protože náleží tomu živlu a polaritě, které nesnášíme. 

Naše sympatie a antipatie závisí na vzájemném působení živlů.