Otázky a odpovědi úroveň hmotná

Hmotné tělo se udržuje při životě potravou a nápoji, tedy organizovanými hmotnými silami, dále dechem (hmotným vzduchem), spánkem, odpočinkem a prací, tedy posilováním svalů (jejich opotřebováním a obnovováním) a jinými překážkami. Hlavní podíl na udržování hmotného těla má věčný duch, který toto tělo vlastně oživuje, ovládá a řídí je pomocí astrálního těla, protože hmotným tělem se projevuje (prezentuje) na hmotné úrovni. Bez účasti ducha by bylo hmotné tělo neživé, fyzicky mrtvé a rozpadlo by se v původní živly, z nichž bylo stvořeno. Hrubohmotné tělo si z látek, které přijímá, automaticky vybírá nejjemnější živlové substance všech čtyř živlů, jež tyto látky obsahují.

Hmota, astrál a mentál se udržují pohromadě čtyřpólovým magnetem, mentální a astrální matricí 

O tom, že ve hmotném těle působí také čtyřpólový magnet, tedy všechny univerzální živly (včetně ákášického principu), nás jasně poučují teplo (oheň), zima (voda), hlad (vzduch), a únava (země). Pátý, nejvyšší, ákášický živel, se na hmotné úrovni projevuje plozením při pohlavním aktu, při němž dochází ke spojení principu tvůrčího, ohnivého, mužského s principem rodivým, vodním, ženským: ákášický princip se vtělil až do hmotné úrovně do formy lidského spermatu.

Elektrický vliv se projevuje u člověka s rozhodnou samostatnou povahou: tvůrčí činností, také v nadšení, v jeho elánu při práci a při veškeré jeho činnosti, tedy ve všech jeho silně pozitivních ohnivých vlastnostech, které se projevují jako následky v jeho hmotné činnosti ve hmotné úrovni. Mohou to být i činy způsobené silně vyvinutými vášněmi, jako ublížení na těle druhému ze žárlivosti, pomstychtivosti, ve zlosti či nenávisti. To jsou tedy již následky příčin, které v sobě člověk po určitou dobu živil ve formě silně vyvinutých a stále zvyšovaných negativních vlastností živlu oheň. 

Také některé nemoci, například nervové bolesti, záněty, záchvaty a podobně, jsou v příčinné souvislosti s vychýlenými negativními vlastnostmi univerzálního živlu oheň. Horečka je rovněž projev elektrického živlu oheň a jeho vlivu v člověku. V souloži se zřetelně projevuje elektrický vliv u muže  a magnetický u ženy.

Všechny orgány a údy v lidském těle jsou přesně a účelně rozděleny na elektrické a magnetické části, jako například hlava, jejíž přední část je elektrická, zadní magnetická. Pravá strana je magnetická, levá elektrická, vnitřek je elektrický. 

To všechno způsobuje elektrické a magnetické fluidum, tedy čtyřpólový magnet také v hmotném těle (ve hmotné úrovni).

Podle zevních projevů vlastností můžeme soudit na vliv elektrický nebo magnetický (tedy na vliv univerzálního živlu oheň nebo voda), podle toho, který univerzální živel v člověku převládá.

Mrazivé, ledové a chladné řeči (projevy) zřetelně ukazují na magnetický vliv povahy. Také lítost, žal, smutek a melancholie jsou zřejmým projevem magnetického vlivu. Náměsíčnost projevená až do hmotné úrovně je vlastnost vytvořená magnetickým vlivem Měsíce (jeho přitažlivostí) při živlové negativní vlastnosti živlu voda.

Elektrický vliv v těle zřetelně vyvolává elán, nadšení, tělo se přímo elektrizuje, elektrické fluidum fascinuje, vytváří v těle napětí, sílu a odvahu, které se mění v odpovídající činy (jednání). 

Naproti tomu magnetický vliv brzdí všechno ohnivé, utišuje rozpálené hlavy, tvoří protiklady, tedy negativní závěry, způsobuje přitažlivost všech negativních i pozitivních vlastností univerzálního živlu voda a svým vlivem způsobuje a urychluje jejich realizaci ve hmotné úrovni.

Hmotné tělo a jeho jednotlivé smysly lze ovlivňovat různými prostředky. Například čistou vodou před umytím impregnujeme univerzálním světlem s určitou vlastností, kterou do sebe přijímáme, když se touto vodou umýváme.

Také pokrmy můžeme impregnovat přáním, abychom při jejich používání získali jasnovidnost, jasnosluch, jasnocit a jiné podobné vlastnosti. 

Do celého těla ,můžeme vdechováním univerzálního světla denně přijímat univerzální zdraví a univerzální životní sílu nebo jiné dobré vlastnosti.

Z hermetického stanoviska je u mužů rozum pasivní a přirození aktivní, kdežto u žen je tomu naopak. Jejich rozum je aktivní a přirození (vaječníky) pasivní. Proto je při sexuálním styku muž aktivní (dávající) a žena přijímající (pasivní). Také v povaze mužů je více aktivity, samostatnosti, rozhodnosti, moci , síly a odvahy než u žen, které se více podrobují přáním a žádostem svých mužů. 

U žen je zpravidla mnohem více vyvinut cit, jemnost a ostýchavost, tedy vlastnosti univerzálního živlu voda, kdežto u mužů převládají zpravidla vlastnosti univerzální živlu oheň, jako jsou vůle, síla, hrubost, rozpínavost, udatnost (např. voják), a jiné podobné vlastnosti. 

Podle zkušeností však není vyloučeno, že některé ženy jsou mnohem energičtější, smělejší a ráznější než muži. To všechno závisí na povaze každého jednotlivce a ne jeho výchově, na vývoji charakteru.

Z hermetického hlediska je sexuální spojení mezi mužem a ženou naprosto čistý a plodící akt, při kterém se slučuje aktivní (plodící) princip univerzálního živlu oheň s pasívním (rodícím) principem univerzálního živlu voda, a to na hmotné úrovni. Sperma je v hrubohmotné úrovni projevem zhuštěného univerzálního světla spojeného s ákášickým principem, který je u mužů aktívním a plodícím, u ženy pasivním a přijímajícím (rodícím). 

Kvůli zachování lidského pokolení je sexuální akt vždy doprovázen obapolnou (dvojpolární) mocnou touhou po spojení, a to jak u muže, tak u ženy (pud sebezáchovy). K tomuto velmi důležitému úkolu je stvořena i smyslnost a smyslná krása, kteréžto vlastnosti jsou nejmocnější zejména u mladých lidí v době jejich puberty, kdy působí nejmocněji. 

Plození je nejčistější a nejdokonalejší plodící a rodící akt kvůli zrození nového dítěte (člověka) uskutečňuje, je univerzální látkou: je naplněna nejvyšším ákášickým principem se všemi jeho univerzálními silami, tedy vlastnostmi universálních živlů (čtyřpólový magnet). 

Je v ní zárodek a princip věčného života, který si v sobě musí každý zrozený člověk jasně uvědomit  a rozvinout. K sexuálnímu spojení proto přistupujeme vždy s čistou myslí.

Smyslnost a smyslná krása působí na člověka jako silný magnet, který k sobě dovede obě pohlaví, které dokáže velmi silně přitahovat (vábit). Proto je také třeba, abychom tyto dvě významné negativní vlastnosti zcela ovládali. 

Základní zákony hrubé hmoty jsou: prostor, čas, míra, tíha, užitečnost, hodnota, příčina proč hmota existuje a k čemu je stvořena. Všechno stvořené v hrubohmotné úrovni má osudově vymezenou dobu svého dočasného života, který se dělí na zrození, vzrůst, kulminaci, stárnutí a fyzický konec. Všechno stvořené prostupují živlové vibrace čtyř univerzálních živlů, které jsou osudově řízeny ákášickým principem. Všechna hmota, počítaje v to i hmotné tělo člověka, je stvořena z ákášického principu, z jeho aspektu, stvořeného univerzálního světla ve všech živlech, až do hmotné úrovně. Všude existuje čtyřpólový magnet.

Dráždidla působí na hmotné tělo velmi škodlivě, neboť podlamují hlavně nervovou soustavu a ničí hlavní životní orgán, srdce. Dráždidla mají za účel způsobit v těle stav bezvědomí nebo polovědomí, dále roznítit živlové síly, vlastnosti a schopnosti univerzálního živlu oheň až do té míry, aby byl člověk schopen pochytit něco z neviditelného světa. Jsou to však většinou stavy naprosto zvrácené, při kterých nejsme pány situace, a proto podléháme všem škodlivým vlivům a následkům takovýchto okultních výstředností. Naše citlivost, astrální tělo a hmotné tělo se tím velice znehodnocují (otupují).

Harmonie je soulad a krása všech věcí působících univerzálních živlů v lidském těle. Největší podíl na tomto stavu má univerzální živlová vyrovnanost ve všech živlech a úrovních, která se automaticky přenáší i do hmotného těla jehož funkce jsou naprosto shodné s funkcemi těla astrálního. Tento stav je proto naprosto závislý na harmonických projevech čtyřpólového magnetu v astrálním těla, kde je centrum a těžiště všech vlastností a kde se tvoří příčiny. Čím se naše duše stává ušlechtilejší, tím jemnější, citlivější a čistější jsou všechny hmotné a astrální smysly pro ty nejkrásnější a nejušlechtilejší vjemy (vnitřní i vnější), které duch vnímá a zpracovává pomocí svého nástroje, astrálního těla (duše), aby se pak tyto vjemy projevily jako následky v harmonickém souladu a kráse na hmotné úrovni.

Tentýž postup platí i pro disharmonii, ale v opačném smyslu. Čtyřpólový magnet následkem nevyrovnaných živlových vlastností vykonává své živlové funkce nepravidelně, nesprávně a jednostranně, a to ve všech úrovních, takže člověk se nakonec ocitá v disharmonii, ošklivosti, nesouladu, drsnosti, příkrosti, v nepřípustnosti ke všemu přirozenému, zdravému, krásnému a ušlechtilému a hledá a naplňuje jen to, k čemu jej vede jeho disharmonická povaha. Takovou povahu lze již těžko napravovat. Ta se může vyléčit snad jen drastickými účinnými prostředky, popřípadě i dobrými příklady, povzbuzením a moudrou radou, je-li tomu ovšem takto postižený člověk přístupný.

Podle toho, co představuje zatížení charakteru člověka (která příčina vzešla z kterého živlu), podle toho musí nést následky i hrubohmotné tělo. Jedná se o karmu na hrubohmotné úrovni. Příklad: Jestliže někdo někomu ukrade něco cenného ze zištných důvodů, odnese to zpravidla zvýšenou újmou na životní úrovni nebo je potrestán jako zloděj. Zavraždí-li někdo někoho z nenávisti, ze zášti, pro peníze a z podobných sobeckých důvodů, bude přirozeným následkem této příčiny v hrubohmotné úrovni třeba desateronásobná vražda jeho vlastní osoby (nebo sebevražda) v budoucích vtěleních. Tato příčina potrvá přesně tak dlouho, dokud ji dotyčný člověk neodčiní.  

Mládí je stav a doba vzrůstu člověka jako dítěte od kolébky až do jeho zralosti, tedy do jeho puberty. V této době nejsou děti, dokud chodí do školy (do 15ti let), zodpovědné za své činy.

Až do této doby si svými činy (svým chováním) nezatěžují svůj osud. Ze jejich činy v této době odpovídají rodiče a učitelé, kterým jsou svěřeny k vychování. Toto období je čistě výchovné: děti se učí od rodičů a hlavně ve škole všemu, co budou prakticky potřebovat v dalším životě, až dospějí. Ve škole nabývají hlavně vědomosti, přiměřené vzdělání a mravní výchovu jim poskytují v největší míře jejich rodiče. Výchova dětí je vždy přizpůsobena jejich budoucímu životu a hlavně osudu. 

Nakonec dostanou vysvědčení ze školy, od rodičů pak ponaučení a eventuální podporu a potom se již živí zcela samostatně. Od této chvíle také podléhají karmickým zákonům. Osud jim říká: "Zde máš základy na cestu a nyní běž a ukaž, co umíš". Čím tvrději prožívají život, tím lépe pro ně! 

Stárnutí je příznak blížícího se přechodu z hmotné úrovně do neviditelného světa. Stárnutí je jasným důkazem, že hmotné tělo je pouhým obalem věčného ducha, který se jím spolu s astrálním tělem (duší) projevuje na hrubohmotné úrovni. Stárnutí je jasné uvědomění, že všechno to, co jsme prožili, patří nenávratně minulosti: připadá nám to jako prožitá neskutečnost, ale přitom jasně pociťujeme, že jsme během svého dočasného života ve svém vývoji učinili buď pokrok, nebo jsme šli zpět, anebo jsme zůstali na stejné úrovni. Je to také dlouhodobá zkušenost a nakonec i moudrost, která se v nás ve stáří projevuje, abychom si o svém charakterovém vývoji učinili jasný obraz: abychom postřehli, v čem jsme pochybili, co jsme vykonali dobrého a jaké jsou naše vlastnosti (schopnosti), jichž jsme dosáhli během našeho dočasného života.

Jasně cítíme a prožíváme, že zde zanecháme všechno hrubohmotné, nevezmeme si s sebou ani vlásek na hlavě, zato nám však trvale zůstanou všechny naše vlastnosti, duchovní a duševní schopnosti, neboť jedině ty si vezmeme s sebou do neviditelného světa. Všechno ostatní navždy zapomeneme, neboť  to v příštím (věčném) životě již nebudeme potřebovat.

Stárnutí je tedy duchovní a duševní zrání každého člověka, kdy mu jeho osud ukončuje (uzavírá) cestu, kterou splnil v jednom dočasném životě, ale ve které bude muset po náležitém zapomenutí v přechodné době dále pokračovat v neviditelném světě (astrálu), aby se potom znovu vtělil do hmotné úrovně a nadále bojoval o zušlechtění svého ducha a duše až k dosažení absolutní živlové rovnováhy za zcela jiných životních podmínek a v jiném prostředí, které mu připraví jeho osud.

Krásně tělo je projev krásy a harmonie univerzální Prozřetelnosti ve hmotném obalu věčného ducha. V krásném těle se prezentuje také krásná duše a krásný věčný duch, živlově vyrovnaný ve čtyřpólovém magnetu, ve všech živlech a úrovních. 

Krásné tělo tedy neznamená jen smyslnou krásu u žen, která také patří k vlastnostem krásného těla, ale všeobecně vyjadřuje ztělesněné univerzální šlechetnosti astrálního a mentálního těla v kráse a harmonii (souladu)

Hmotné tělo lze podle našeho přání impregnovat různými vlastnostmi, schopnostmi, univerzálním zdravím, nedotknutelností a podobnými vlastnostmi. Tato impregnace však musí vždy odpovídat univerzálním zákonům a musí být náležitě odůvodněna. 

Univerzální zdraví získáváme impregnací hmotného těla univerzálním světlem (sluncem, ohněm), nedotknutelnost čerpáme určitým způsobem z ákášického principu, který stahujeme až do hmotné úrovně.

Tak jako impregnujeme (nasycujeme, preparujeme), vodu, potraviny, nápoje či různé kondenzátory určitými univerzálními živly a jejich vlastnostmi, tím, že je stahujeme vdechováním přímo z univerza s přáním, aby trvale zůstaly v našem těle, jak je budeme potřebovat, ovšem jen k těm nešlechetnějším účelům a skutkům. Bylo by škodlivé trvale impregnovat tělo univerzálními živly, neboť naše tělo by to nesneslo. Jen postupně pomalu, ale jistě můžeme impregnací získat různé vlastnosti (schopnosti) pomocí příslušných univerzálních živlů, světla a ákášického principu, tak aby náš vývoj přesně odpovídal živlové činnosti čtyřpólového magnetu.

Elektromagnetická dynamida v lidském těle je napětí (rozpětí) mezi schopnostmi elektrického fluida a schopnostmi magnetického fluida, jež cirkuluji v celém lidském těle. Některý organismus je více elektrický, více nabitý elektrickým fluidem a méně fluidem magnetickým. To pozorujeme na některých lidech při jejich výbojných pohybech, horkokrevném postoji hmotného těla, nebo nám naopak jejich chladné odměřené chování, doprovázené ledovou řečí, prozrazuje magnetickou dynamidu (staživost) v lidském těle.
Prakticky bychom si to mohli dokázat tím, že například hlava je sídlem univerzálního živlu oheň, a je tudíž elektrická, kdežto břicho je sídlem univerzálního živlu voda, a je proto magnetické. Obě tyto části těla působí svými živly protikladně a vyvolávají určité napětí, které vyrovnává univerzální živel vzduch. [Elektrické] napětí se ve hmotném těle projevuje, například když trpíme žízní, neboť elektrické napětí musíme vyrovnat vodou, opačnou vlastností živlu voda. Pokud pociťujeme stálou zimu, odstraňujeme tento pocit mrazení teplem, aspektem živlu oheň. 

Univerzální živel vzduch způsobuje v lidském organismu například hlad a pilnost ve hmotné úrovni, práci, radostný zpěv provázený dobrou náladou, veselé projevy, jako jsou vtipy, anekdoty a všeobecně pohyb celého těla. 

Živel oheň zapříčiňuje žízeň, horko, ohnivé, prchlivé a prudké chování v řeči, v pohybech, v gestech a v grimasách. 

Živel voda způsobuje v lidském těle všeobecně pocit chladu a staživosti, dále pláč, naříkání, smutné a náladové chování, chladné vzezření a odměřené jednání bez citu. 

Živel země způsobuje vážné vzezření a těžkopádné pomalé pohyby lidských údů, zvláště nohou, nebo pracovitost, pomalost (lenost), důslednost, neústupnost a tvrdohlavost při různých jednáních a podobně.

Konečně: všechny projevy univerzálních živlů ve hmotném těle coby následky přesně odpovídají všem příčinám utvořeným v astrálním těle (situacím a předpokladům v astrální matrici).
Také nemoci různého druhu jsou výsledkem nevyrovnaného působení živlů ve čtyřpólovém magnetu. 

Zlatý střed je hloubkový bod, střed věčnosti vesmíru v našem mikrokosmu (ve hmotném těle, ve hmotně úrovni). Je to solární plexus, sídlo ákášického principu; nalézá se přesně pod srdeční jamkou. 

Vzrůst těla podmiňuje požívání různých dobře upravených pokrmů a nápojů, které v sobě obsahuji nejjemnější živlové látky všech univerzálních živlů v rozmanitých poměrech a kvantech. Kdybychom přijímali pouze potravu jednoho druhu, naše tělo by určitě onemocnělo, neboť by mu chyběly ony potřebné živlové látky, které jsou obsaženy v ostatních výživných produktech.
Vzrůstu těla dále napomáhají ty živlové sily a vlastnosti, které lidský organismus přijímá přímo z jejich zdrojů, jako jsou oheň (slunce), voda, vzduch a země v různých formách.
Spalovací proces v lidském organismu provádí oheň, vzduch jej při dýchání vydatně podporuje (očišťování krve). Země dodává produkty, pevnost, stálost, tíži (gravitaci) a voda udržuje život ve všech formách.
Ovšemže hlavní podmínkou vzrůstu těla je přítomnost věčného ducha v těle samotném. Ten v něm všechno řídí a oživuje v základní formě čtyřpólového magnetu za pomoci astrálního obalu (astrálního těla). 

Nemoci jsou v zásadě následky příčin, které vznikly poruchami ve čtyřpólovém magnetu. To znamená, že některé naše negativní vlastnosti určitých univerzálních živlů jsou tak mocně vypěstovány (vyvinuty), že porušují činnost některých orgánů lidského organismu.
Nemoci můžeme odstranit tak, že tělu v mnohem větším měřítku dodáváme ty síly živlů, které se mu nedostávají, a to v různých formách: v lécích, v potravě nebo stahováním těchto sil známým způsobem do hmotného těl přímo z vesmíru. Vyléčit se můžeme také pomocí bytostí z neviditelného světa. 

Nemoci v sobě a nemoci jiných osob můžeme odstraňovat také pomocí autosugesce a sugesce.

Nemoci různých druhů svou formou přesně odpovídají příčinám, z nichž vznikly. Odstraníme-li kořen (příčinu) vzniku nemoci, nemoc ihned zmizí. Nemoci tedy ovlivňujeme těmi příčinami, z nichž vznikly.

Například ze stále pěstované a živené žárlivosti, zlosti či pomstychtivosti může dojít i k sebevraždě, nebo ze stále opakované melancholie a ze strachu z nemoci, zvláště z nevyléčitelné nemoci, jakož i z jiných přičleněných negativních vlastností zaviňujících rozvrat v rodině, může dojít k propuknutí rakoviny. Pokud jsou tyto a jiné podobné silné živlové nevyrovnanosti stále pěstovány a živeny, vytvářejí v astrální matrici předpoklady a situace vedoucí až k propuknutí jejich následků v různých jim odpovídajících formách (nemocích).

Krev a sperma je ákáša (ákášický princip), zhuštěná až do hmotné úrovně. 

Hmotné činy se v ákáše registrují ve svědomí a ve vědomí. Neboť kdo má své svědomí jen trochu otevřené, jasně podle něho poznává, co činí špatně, protizákonně, a co činí dobře.
Příklad: Někdo někomu ukradne peníze, při tom však cítí, že jednal nesprávně, a navíc již byl v době spáchání zamýšleného činu varován svědomím. Jestliže peníze přesto ukradl, zapsal si svou hmotnou příčinu skutkem (krádeží) do ákáši ve hmotné úrovni. Tato příčina mu jistě přinese i následek ve hmotné úrovni, takže se jeho čin nějakým způsobem prozradí. Dotčený je pak jako zloděj pohnán před soud, usvědčen a přiměřeně odsouzen. 

V tomto případě přeneseme své vědomí do absolutního středu věci, bytosti, děje, myšlenky, ideje atd., tedy do ákášického principu stvořených věcí, bytostí či abstraktních pojmů, které chceme poznat; ztotožníme se v nich s jejich ákášickým principem a pak v nich čteme jako v knize - přítomnost, minulost a budoucnost - a to rozumově, představou, citově a vědomě. Předpokladem je, že jsme pro tuto věc zralí, živlově naprosto vyrovnaní a že nikdy nikde a za žádných okolností nikoho neodsuzujeme, nepomlouváme a nediskreditujeme ani v tom nejmenším měřítku. Každá osoba je nám po této stránce absolutně nedotknutelná!

Zapojíme se do vesmíru a vdechujeme do sebe čtyřživlově zvolenou sílu, moc, schopnost, látku či univerzální živel; zhustíme ji ve hmotném těle natolik, že budeme mít naprostou jistotu, že to pro náš magický výkon postačí. Při tomto postupu provádíme všechno čtyřživlově, tedy rozumově, volně (koncentračně, imaginačně), citově a vědomě. Současně se automaticky ztotožňujeme s ákášickým principem, bez něhož bychom vůbec nic nesvedli.
Takto impregnovaným hmotným tělem můžeme působit zase jen na věci či bytosti ve hmotné úrovni. 

V takovém případě musíme ve svém hmotném těle vytvořit analogické prostředí a podmínky, jaké jsou v astrálním světě, aby náš styk s astrálním světem byl dokonalý. Musíme zcela zastavit hmotné vnímání všech smyslů; hmotné tělo uvedeme do polovědomí a zcela se zapojíme do astrální úrovně.
S astrálním tělem také můžeme vystoupit z hmotného těla a prožívat určitou dobu v astrálním světě. K tomuto výkonu však musíme být zralí. Naše hmotné tělo při tom přestane dýchat a srdce tlouci; nastává zdánlivá fyzická smrt 

Hmotné tělo můžeme omladit vstřebáváním kvintesence, tedy pěti živlového univerzálního kamene mudrců nebo živé vody, které v sobě obsahují tak mocné univerzální životní síly, že způsobují velmi rychlý omlazování celého lidského organismu. Má to však také osudové pozadí
- Omlazováním současně ztrácíme duševní a duchovní vyspělost (zralost), kterou jsme dosud získali, a vývojově se vracíme přesně do toho vývojového stupně, nakolik nás univerzální lék přivedl nazpět. Tělo můžeme omladit také sexuální magií.

- Omlazení celého našeho organismu docilujeme rovněž stálým vdechováním a vstřebáváním univerzálního světla, které je nositelem univerzálního zdraví a životní síly, tedy i věčné mladosti. Při tomto postupu vkládáme do univerzálního světla naše přáni.
- Své tělo můžeme posilovat také silnou životní vibrací bezděčně vypouštěnou mladými lidmi (i dětmi), například v divadlech, v kinech a při jiných různých dramaticky upoutávajících a napjatých příležitostech, jako jsou dostihy, zápasy a jiné napínavé zábavy. Takto vypuštěnou životní sílu do sebe vědomě vstřebáváme a velice se ji posilňujeme, ba omlazujeme.
- Pozoruhodných výsledků v tomto směru můžeme docílit také autosugescí.
- Je samozřejmé, že takovéto počínání musíme napřed náležitě odůvodnit. Ze sobeckých důvodů, tedy jen abychom se stali mladými, nesvedeme nic.

Luna periodicky působí svou živlovou podstatou a přitažlivostí na celou naši planetu Zemi. Vliv univerzálního živlu voda (magnetického fluida) zesiluje v době přibývání Měsíce do úplňku a nabývá největší síly právě v době úplňku. Je to univerzální rytmus plusu a minusu, při kterém se krev ženy v době přílivu (přibývání Měsíce) automaticky čistí a omlazuje, zvyšuje svou životnost a v době ubývání Měsíce ze sebe vylučuje všechno spotřebované (opotřebované) právě díky planetárnímu vlivu Luny.
Jak víme, krev je zhmotněný ákášický živel (princip), který hraje velmi důležitou úlohu při stavbě a udržování hmotného těla, a proto se jeho opotřebované látky (síly) musí automaticky nahrazovat novými životními silami, což se děje automatickým přijímáním nových sil a vypouštěním opotřebovaných sil a látek. (Krev dýchá, vstřebává a vylučuje se.) 

Plodivost je tvůrčí akt ákášického principu pro zachování věčného života v jeho rozmanitých formách a obměnách. Při tomto aktu jsou zúčastněny všechny čtyři univerzální živly, tedy čtyřpólový magnet. Je to spojení aktivního plodícího mužského ohnivého principu s ženským pasivním principem, tedy s přijímacím a rodícím univerzálním živlem voda. Všechno je stvořeno z těchto dvou základních živlů. Plodivostí vzniká a rodí se vždy nový život, který však navazuje na život prožitý v minulém vtělení. Je to život věčný, protože jej prožívá sám věčný duch. Plodivost je tedy vlastně jen prostředkem k přechodu věčného ducha z neviditelného světa do hmotné úrovně, kde na sebe tímto zrozením bere astrální a hmotné tělo, jimiž se prezentuje na hmotném světě, v hmotné úrovní.

Život je věčný. Člověk přichází na svět, aby poznal sám sebe, tedy aby v prvé řadě zušlechtil svou duši a svého ducha, neboť na hmotné úrovní má pro tento nejvyšší Cíl jedinečné podmínky. Jedině ve hmotném světě může prostřednictvím všech nejrůznějších překážek, které mu připravil jeho osud, dosáhnout živlové rovnováhy, tak aby se již nemusel vracet na hmotný svět a prožívat zde mnohá utrpení ve formě různých překážek. Život je tedy věčný, jen jeho forma, prostředí a podmínky se mění ve třech úrovních, ve čtvrté dimenzi. Věčně žije pouze věčný duch, zatímco jeho nástroje (astrální a hmotné tělo) se čas od času mění.
Smrt je pouhým přechodem z hmotné úrovně do úrovně astrální je to vlastně přetnutí astrální pásky (astrální matrice) mezi hmotným a astrálním tělem. Duch a astrální tělo nerušeně přejdou do astrální úrovně (do neviditelného světa). Hmotné tělo se rozpustí v původní živlové látky z nichž bylo stvořeno. 

Co se stane po smrti s tělem, které je pohřbeno či zpopelněno? Přemění, rozpadne, rozloží se v původní živlové látky, z nichž bylo stvořeno.

• Oficiální lékařská věda (alopatie). Tato věda hledá a používá ty prostředky, léky a látky, jejichž složení je opačného nebo silnějšího účinku (působení), než je nemoc, kterou chce vyléčit. Až na několik málo případů jsou tyto prostředky dosud slabé, protože v sobě neobsahují speciálně složené (organicky a chemicky upravené) látky, které používá hmotné tělo ve čtyřpólovém magnetu. Oficiální lékařská věda léčí většinou z hmotné úrovně a pouze málo zasahuje do úrovně astrální a mentální.
• Homeopatie sleduje zesílení a zvýšení činnosti opačného živlu, než je živel, který zapříčinil nemoc. Tímto způsobem vyrovnává činnost prvého živlu projeveného v nemoci.
• Elektropatie léčí elektrickým fluidem ty nemoci, které vznikly z poruchy magnetického fluida (živlu vody), anebo nemoci stejného původu, jež léčí zvýšenou intenzitou elektrického fluida. Jako léčebného prostředku používá tekutého, lékařsky upraveného (homeopatického) zlata.
• Elektrohomeopatie je kombinovaná léčba zesílenou životní silou (magnetismem), doplňovaná elektrickým fluidem. (Lékem je kombinovaný fluidický kondenzátor z rostlin a ze zlata nebo s přídavkem trochy krve a spermatu.
• Biochemie sleduje chemické procesy všech nemocí způsobené bakteriemi a snaží se tyto nemoci lokalizovat nebo nemoc zcela zničit různými biochemickými látkami (séry), které byly předem vyzkoušeny na zvířatech. Může se jednat například o bacily opačného působení, tedy o bacily, které se navzájem ničí, čímž se zřejmě odstraňuje příčina nemoci.
• Spagyrie je léčba výtažky z rostlin. Látky z rostlin jsou živlového původu, a proto jsou velmi účinné a cenné, zvláště jsou-li zpracovány čtyřživlově [jako esence], popřípadě pětiživlově jako kvintesence.
• Alchymie sleduje uzdravování a udržování zdraví univerzální životní silou, kterou čerpá z různých kovů svým tajným alchymickým způsobem (proměnami); nejvýznamnější z jejích léků je takzvaný kámen mudrců.
  Tento univerzální lék je tak mocný, že dokáže člověka omladit o mnoho let a zbavit ho jakékoli smrtelné nemoci, není-li však nemocný karmicky zatížen.
• Při každém magickém léčení musíme vždy přihlížet k času a prostoru, chceme-li léčit nemocné hmotné tělo. Magické léčení se vždy děje za působení ákášického principu, který vždy pracuje bez času a prostoru. Proto musíme do přání, aby nemocné hmotné tělo bylo vyléčeno, vložit čas a prostor.

Fluidické kondenzátory mohou být pevné, tekuté a plynné. 

Pevné fluidické kondenzátory se skládají z pryskyřic a z kovů, hlavně ze zlata, které v sobě obsahuje nejvíce sluneční (světelné) síly. 

K tekutým fluidickým kondenzátorům patří v prvé řadě krev a sperma, jež jsou ákášického významu, dále tekuté zlato, které je analogické se Sluncem. Dále jsou to heřmánek, šalvěj, vrbové listí či jahodové listí, ze kterých můžeme zhotovit tekuté fluidické kondenzátory.

Čas vůči hmotnému tělu znamená hmotné tělo. Všechny živlové vlastnosti se soustřeďují v prostoru, tedy v astrálním těle, jež má tytéž funkce jako hmotné tělo. Čas a prostor tedy dohromady tvoří hmotnou úroveň, třetí dimenzi a jen v této dimenzi se mohou čas a prostor společně projevit (uplatnit). Čas a prostor vůči hmotnému tělu znamenají hmotný svět obalující astrál a mentál; čas a prostor jsou pouhým obalem (projev neviditelného světa ve hmotné úrovni).

Vědomí z minulých životů ztrácíme proto, že bychom znali všechny své  chyby z minulých životů a věděli bychom, že zde za ně nyní musíme nést následky. My bychom pak tyto osudové následky apaticky přijímali, aniž bychom se proti nim bránili, a tak bychom si vůbec neodčiňovali (nezlepšovali) svou karmu; žili bychom zde tedy nadarmo. Proto je velmi moudré, když o těchto příčinách z minulých životů nic nevíme, a tak se ze všech sil snažíme překonávat přicházející následky a zlepšujeme si tak svůj osud.

Délka dočasného hmotného života závisí na příčinách a následcích, které nám náš osud stanovil již při našem zrození a tím také přesně určil den a hodinu našeho odchodu z hmotné úrovně. Během této doby, jež nám byla určena, prožijeme a splníme všechny naše příčiny a následky osudovosti; další trvání dočasného života by bylo zbytečné. Jedině tehdy, když člověk pozná sebe sama, má dobrou vůli a všechny předpoklady k tomu, aby žil ještě déle na hmotném světě, tedy aby získal živlovou rovnováhu a dosáhl nejvyššího Cíle života, může mu Prozřetelnost život prodloužit, na jak dlouho bude chtít, aby dosáhl těchto cílů, které si vytkl, ještě v současném vtělení. 

Mentální matrice přijímá všechny vjemy přicházející z hmotného světa (z hmotné úrovně) prostřednictvím pěti hmotných smyslů. Tyto vjemy přicházejí do astrální matrice ke zpracování. V astrální matrici se z nich tvoří předpoklady, situace, které se pak (prostřednictvím pěti hmotných smyslů) realizují ve hmotné úrovni coby následky. Každý hmotný a astrální smysl je při tom nástrojem, kterým se projevuje účinnost některého z pěti univerzálních živlů. Zrak odpovídá univerzálnímu živlu oheň, sluch živlu vzduch (ákáše), cit odpovídá živlu voda, chuť a čich živlu země.

Hermetismus sleduje v podstatě poznávání sebe sama, poznávání univerzálních zákonů, spojení s Bohem a dosažení nejvyššího Cíle, jakého je člověk vůbec schopen dosáhnout podle svých schopností a podle stupně své zralosti. Hermetismus sleduje v prvé řadě cestu k získání absolutní živlové rovnováhy (vyrovnanosti) - introspekci. To je základní a první stupeň na cestě každého hermetika. Hermetik v sobě dále vhodnými praktickými magickými cvičeními probouzí a získává určité okultní moci, síly, schopnosti, tvůrčí a ovládající vlastnosti, které cvičí tak dlouho, až se v nich absolutně zdokonalí; stává se Mistrem magického (hermetického) umění a vědy a postupně nabývá čtyř nejvyšších božských vlastností.
Současně se stává pánem svého vlastního osudu a podléhá pouze božské Prozřetelnosti. Tím splnil hlavní účel svého života na hmotné úrovni a nemusí se do ní vracet, nemá-li zvláštních přání (cílů), například aby se vrátil na zemskou úroveň jako Mistr (Adept) s určitou misí.

Jednostranné vývoje a jednostranná cvičení, která sledují pouze vývoj ducha, vývoj duše nebo vývoj těla, zapříčiňují značné porušení živlové rovnováhy. I Kdyby v sobě takový člověk už měl jednu dokonale rozvinutou božskou vlastnost, jako například svátost, nedotknutelnost nebo lásku, musí se stejně zase vracet na zemskou (hmotnou) úroveň, aby se zdokonalil ještě ve všech ostatních vlastnostech, a to ve všech univerzálních živlech a úrovních, dokud nezíská absolutní živlovou rovnováhu.

Každý člověk podle stupně své zralosti vyznává své náboženství, i kdyby byl třeba ateistou a materialistou, neboť i to je v zásadě jeho náboženství, v něž věří. Zasvěcenec pak samozřejmě vyznává univerzální náboženství ve světle absolutní pravdy a víry. Každé [relativní] náboženství má v sobě svůj vlastní božský Princip, a proto se zasvěcenec nebude nikdy a nikoho dotýkat kvůli jeho náboženství, ani jej nebude přemlouvat, odsuzovat a podobně, ale nechá každému jeho vlastní přesvědčení; ať si každý věří v to, k čemu je zralý.
Z tohoto důvodu zasvěcenec s příslušnou úctou respektuje každé náboženství. Kdyby se všichni lidé ve svém náboženství, které každý z nich pokládá za jedině pravé a nejlepší, navzájem snášeli a respektovali jeden druhého, odpadla a zmizela by nenávist a mnohé církevní rozepře, ba dokonce i války.
Náboženský fanatismus je příliš přehnaný osobní poměr a stav náboženského přesvědčení v sobeckém smyslu. Vyvolává nenávist vůči jinověrcům, kterým se také posmívá a dokonce jim znemožňuje jejich náboženské obřady a vyznání. Takoví lidé jsou hodni jen politování. Dobrý hermetik jim to nikdy nedá najevo a ponechá jim klidně jejich fanatismus, ať si v něj
věří a jsou při něm šťastni. To je také absolutní nevměšování se do osudových záležitostí člověka.

Obyčejný nezasvěcený člověk hledá v Bohu svou oporu a pomoc, protože v něj věří a miluje jej. Považuje-li jej za nejvyšší ideu, jedná naprosto správně. Nemůže však pochopit jeho pravou podstatu z univerzálního hlediska jako zasvěcenec.
Zasvěcenec totiž chápe božskou ideu z univerzálního stanoviska (jinak než nezasvěcený). Ví, že v jeho osobnosti je kus božské Prozřetelnosti a proto se v sobě snaží magickým způsobem poznat všechno, co tvoří jeho individualitu, tedy nesmrtelného ducha, duši (jeho charakter, povahové vlastnosti) a hmotné tělo se všemi jejich funkcemi ve čtyřpólovém magnetu. Uvědomuje si jasně, že cesta k pravé božské ideji (Prozřetelnosti) vede každodenním očišťováním (introspekcí) jeho povahy charakteru, tedy duše. Introspekcí se zasvěcenec vyrovnává ve všech univerzálních živlech a v jejich pozitivních i negativních vlastnostech, a to ve všech úrovních, až dochází k naprosté živlové rovnováze, která je teprve prvním základním kamenem, na němž buduje svůj Šalamounův chrám.

Učitel je každému žákovi nedotknutelným vzorem - vždy, všude a ve všem. Ke svému učiteli (Mistrovi) chováme a také projevujeme tu největší lásku, úctu a naprostou upřímnost, jaké jsme jen schopni. Naše víra v něho je naprostá a bezpodmínečná. Bezpodmínečně posloucháme jeho moudrých rad a jím doporučených pokynů. Jsme mu hluboce vděčni za vše, co nám poskytuje svými univerzálními vědomostmi, zkušenosti, poučeními a pomocí v jakémkoli směru, zejména pak za jeho velmi účinné vychovávání! 

Nikdy, nikde a za žádných okolností na něho nenecháme v ničem dopustit, ani v myšlence, ani v pocitu, ani v řeči, ani ve skutku, neboť velmi dobře víme a máme mnoho důkazů o tom, kdo je náš dobrý učitel a Mistr!

Zejména se nikdy nenecháme svádět klamným zdáním [nad] jeho moudrými, výchovnými, negativními, třeba i tvrdými, ale nadevše čistými, zdravými prostředky a projevy, neboť si jasně uvědomujeme, že jedině on je božskou Prozřetelností povolán k tomu, aby nás vždy, všude a ve všem účinně vychovával a chránil ode všeho, co by nám škodilo a co by mařilo naši cestu do věčnosti.

Jsme skálopevně přesvědčení, že náš dobrý Mistr v nás v každém okamžiku vidí všechno jako v zrcadle - jak bychom před ním vypadali, kdybychom o něho něčím nevhodným (negativním) jen zavadili?

Proto mu vždy, všude a ve všem pomáháme, jak jen můžeme, a pokládáme si za velkou čest, můžeme-li svému dobrému Mistrovi v něčem třeba sebemenším pomoci!

Uvažme, co on nám dává za nezměrné bohatství, o kterém se nám, dokud jsem je nepoznali, ani ve snu nezdálo. Největší radost mu projevujeme tím, že se ze všech sil upřímně snažíme postupovat a prospívat na naší cestě, abychom dosáhli svém nejvyššího Cíle.

Guru (učitel) může vést žáka k naprosté samostatnosti a k získávání hlavních pozitivních vlastností, s nimiž na sobě žák pracuje, a to jen moudrou radou a zvláště k tomu vybranými cvičeními. Je samozřejmé, že guru se nesmí ani dotknout osudových záležitostí svého žáka. Například je vy loučeno, aby mu pomáhal při odstraňování překážek, které každý žák co nejvíce potřebuje, aby jimi posiloval svou vůli a jiné pozitivní vlastnosti a zlepšoval tak svou povahu (charakter, duši). 

Guru tedy nesmí měnit žákovu povahu, neboť by tím porušoval karmické (osudové) zákony. Povahu si musí každý žák vypěstovat naprosto samostatně až do získání absolutní živlové rovnováhy.

Guru dále nesmí žádného žáka přemlouvat, aby zůstal věrným své cestě za nejvyšším Cílem. Dává mu naprostou svobodu v jeho jednání, pouze jej usměrňuje, chrání jej ode všeho, co by mohlo ohrozit jeho život, zdraví a cestu. Podmínkou takového jednání učitele však je, že také žák vždy plní absolutně přesně a upřímně své povinnosti. Neúmyslné a nahodilé chyby mu v tom nejsou žádnou překážkou, ale moudrým ponaučením! 

Svátost je pouze jedna z univerzálních božských vlastností (jeden aspekt božské Prozřetelnosti). Nositel této vlastnosti je ve všech ostatní vlastnostech ještě nedokonalý, pakliže v sobě ostatní vlastnosti nevypěstoval až k absolutní dokonalosti. Dokonalost naproti tomu znamená naprostou živlovou vyrovnanost ve všech univerzálních živlech, v jejich vlastnostech a ve všech úrovních. Dokonalost v sobě nakonec uzavírá všechny čtyři nejvyšší božské ctnosti, tedy všemohoucnost, vševědoucnost, všudypřítomnost a nesmrtelnost (věčnost), tedy absolutní dokonalost vždy, všude a ve všem, tedy  ve všech univerzálních živlech a úrovních viditelného i neviditelného světa. 

Z univerzálního hlediska je bůh ve svém nejvyšším aspektu nedostupný a nepochopitelný v jádře své nezměrnosti.

Bůh je neprojevené univerzální Světlo, jehož podstatu nemůže nikdo pochopit, a nikdy ji také nepochopí, neboť kdyby se tak stalo, přestal by Bůh být Bohem.

Bůh se však ze své nezměrné lásky sám rozštěpil a stvořil univerzální Světlo projevené ve vesmíru (makrokosmu), v němž pak stvořil i člověka (mikrokosmos) k obrazu svému, aby se v něm zrcadlil.

To vše, co Bůh stvořil, je naplněno jeho božskými vlastnostmi (schopnostmi) ve čtyřpólovém živlovém magnetu, spolu s pátou esenci (kvintesencí), jež všechno řídí a kterou nazýváme ákášický princip, ákáša či nestvořené světlo.

Podle tohoto univerzálního pojetí je člověk stvořen k obrazu Božímu a jako takový má v sobě všechny vlastnosti a schopnosti, zejména pak moc a sílu jako sám Bůh Stvořitel. Těmito vlastnostmi a schopnostmi se Bůh zrcadlí v člověku, ponechávaje mu zcela svobodnou vůli a rozum, aby sám jednal, jak si přeje. K tomu mu dal také všechny ostatní prostředky a podmínky k životu. Bůh, to je vše ve všem stvořeném!

Bůh je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný a nesmrtelný (věčný); člověk může podle stupně své zralosti dosáhnout všech těchto jeho aspektů, tedy nejvyšších vlastností, schopností, mocí a sil, neboť k tomu má všechny předpoklady.

Bůh ve své absolutní čistotě vždy, všude a ve všem nemohl stvořit nic špatného. To je první předpoklad, abychom jasně poznali, že na světě vlastně neexistuje nic špatného a zlého. Jsou to pouze chyby, kterých se člověk dopouští, tvoří si jimi různé příčiny a z nich plynoucí následky.

A právě Bůh chce, abychom se z těchto svých omylů a následků poučili a již se jich více nedopouštěli.  Ovšem zase podle naší svobodné vůle, proto můžeme naříkat jedině na sebe, ne na osud a ne na Boha, jak to mnozí lidé z nevědomosti činí, když jim osud klade překážky v podobě různých utrpení, nemocí i ztrát na zdraví a na majetku. 

Sledujeme-li všechny tyto osudové věci, v prvé řadě v sobě a u svých spolubližních, ba i v celých národech nabýváme jasného přesvědčení, že právě sám Bůh se zrcadlí ve všech těchto našich životních (osudových) záležitostech, hlavně pak v našich živlových vlastnostech, schopnostech a ve všem, s čím přicházíme do styku. V tom také tkví hluboký význam věty, že člověk je stvořen k obrazu Božímu.

Nejsou to tedy jen krásné pozitivní vlastnosti, které se v nás projevují, ale v prvé řadě jsou to velmi aktivní a všemohoucí negativní vlastnosti, které mnohdy tvrdě a nelítostně útočí na naši povahu ve všech živlech a úrovních, a to jen proto, abychom díky nim poznali, proč zde vlastně žijeme, jaký je náš konečný a nejvyšší cíl (ideál) a jakou cestou k němu můžeme dojít.

Nesmrtelný duch je přítomen v každém člověku a tento věčný duch představuje univerzální božství, hermeticky zahalené do dvou neprodyšných obalů, tedy do astrálního a hmotného těla. V těchto dvou obalech se zrcadlí a projevuje sám Bůh, a to univerzálním věčným duchem; svými vlastnostmi se projevuje v duši a hmotným tělem se prezentuje také ve hmotné úrovni.

Každý jednotlivec musí dojít až k tomuto základnímu pojmu pravého božství (Boha). Odtud může dále pracovat na svém díle, tedy na svém osvobození se od nutnosti inkarnace. Pak pozná karmické (osudové) zákony, stane se pánem svého osudu a splyne s Bohem ve věčnosti.

Stane se dokonalým, bohorovným, bohočlověkem!

Mikrokosmos je člověk stvořený k obrazu Božímu, v němž se zrcadlí sám Bůh (makrokosmos) ve všech jeho aspektech.

Makrokosmos je univerzum, věčný nekonečný vesmír představující univerzálního Boha ve všech jeho aspektech.

Odtud pramení absolutní pravda v přirovnání: "To, co je nahoře je to, co je i dole." Jinými slovy to znamená, že věčný Bůh se zrcadlí v makrokosmu (vesmíru), ale i v mikrokosmu (člověku).

Proto je člověk puzen přirozenou touhou hledat Boha také nahoře ve vesmíru, snaží se s ním navázat kontakt a nakonec s ním splynout.

Okultní vlastnosti, schopnosti, univerzální zákony, sebepoznání a živlová rovnováha jsou u člověka výrazem určitého stupně dokonalosti a tvoří analogii všech aspektů samotné božské Prozřetelnosti, která se tímto způsobem projevuje v člověku.

Symbolika představuje tajnou univerzální řeč přírody. Člověk, ovšem v tomto smyslu člověk dokonalý, napodobuje řeč a pravý význam řeči přírody, aby utajil před nepovolanými (nezralými) lidmi to, co by mohlo i ve hmotném světě profanováno, zneuctěno. Tímto způsobem jsou v symbolice ukryta nejhlubší tajemství (pravdy) a jen zralý a způsobilý člověk je může správně rozluštit. 

Sama příroda k nám mluví jasnou řečí různými symbolickými zjevy (obrazy). Této řeči může rozumět zase jen odborník. 

Symbolika může být vykládána pro všechny tři úrovně a přihlíží k osudovosti a zralosti každého člověka. Symbolické sny nám mohou vždy ukázat a prozradit něco, čemu máme věnovat pozornost, zpravidla jsou to varování a ukázky z naší vlastní povahy, jací jsme!

Bůh je absolutní čistota všech idejí, principů. Je přítomen vždy, všude a ve všem stvořeném. Bůh je příčinou všeho stvořeného! 

Svět idejí stvořil Bůh k obrazu svému, aby se v nich zrcadlil svými vlastnostmi, schopnostmi, mocí, silou, účelností a moudrostí.

Svět příčin je souhrnným obrazem všech myšlenek, pocitů, řečí, skutků a úmyslů ve všech úrovních a univerzálních živlech každého člověka, vytvořených a zapříčiněných po dobu jeho dočasného života.  [Je to osobní astrál.]

Svět příčin (ákášický princip) je řídícím principem osudu každého člověka, který mu připravuje následky jeho projevených příčin, a tyto následky musí každý člověk naplnit do posledního dechu; dříve nemůže odejít z hmotného světa. Jakmile splní všechny tyto následky, je jeho další přítomnost ve hmotném světě zbytečná, a proto musí odejít do neviditelného světa. 

Svět příčin je tedy absolutně Čisté a jasné zrcadlo všech projevů člověka, které se v něm zachycují v okamžiku svého naplnění ve všech živlech a úrovních. Životní projevy jsou základem osudovosti člověka. 

Dokud člověk úplně nevyrovnal všechny příčiny v následcích, tedy dokud nezískal absolutní živlovou rovnováhu, do té doby podléhá svému Osudu, světu příčin.

Po získání naprosté živlové rovnováhy se [člověk] ztotožňuje s ákášickým principem a sám se stává pánem a řídící silou vlastního osudu. Podléhá pouze božské Prozřetelnosti a stává se tak dokonalým člověkem.