Pentakl, lámen nebo znak

Mezi pentaklem a znakem je jistý rozdíl: pentakl znázorňuje univerzální symbol moci a pomoci a pomocí magické hole nebo imaginace se nabíjí vlastností určité síly. Pentakl má za účel působit na bytost určitým vlivem, vzbudit v ní úctu a přimět ji k poslušnosti, aby jednala dle mágovy vůle. Univerzální symbol si zvolí mág podle náboženského postoje. Může to být tentýž univerzální mocenský symbol, který si mág vyryl nebo vyšil na svou pokrývku hlavy (korunu, čapku, čelenku), tedy šestihran, utvořený ze dvou trojhranů, v jejichž středu je pětihran čili pentagram. Střed pentagramu zaplňuje rovnoramenný kříž. I samotný kříž může být univerzálním symbolem.

Mnoho mágů si oblíbilo pentakl Salomonis, používajíce ho jako donucovacího prostředku pro všechny bytosti. Každopádně si mág nikdy nezvolí symbol, jehož grafickému znázornění by dle analogie s univerzálními zákony nerozuměl, protože by nedokázal vyjádřit autoritu, nezbytnou pro slnění svých účelů. Symbol může jen tehdy správně magicky působit, jestliže mág rozumí jeho celému významu a má k němu správný postoj. Bude-li si toho mág vždy vědom, zvolí takové symboly, které jsou mu srozumitelné a jimiž zastupuje ideu své moci. U porovnání s pentaklem je znak grafické znázornění bytosti, síly nebo úrovně, které odpovídá kvalitě té které bytosti a je symbolem vhodně vyjádřena.

Rozeznáváme tři druhy znaků:

1. Znaky tradiční, to jsou takové, které byly zjištěny buď jasnozřivostí, nebo byly mágovy poskytnuty bytostmi při jeho mentálních návštěvách v jednotlivých sférách. Na tyto znaky reaguji bytosti jen tehdy, dokáže-li se mág přemístit do jejich mocenské sféry. Ze zdroje, který mág napájí častým použitím jednoho a téhož znaku, posiluje svůj vliv, kterým pak na bytost působí.

Četným opisováním a kopírováním znaků vnikly chyby, takže znaky byly stále více komoleny, často i vědomě, aby s nimi pracující mág měl ztížený nebo úplně znemožněný úspěch. Mág, jehož astrální smysly jsou vyvinuty, se může zavedením ákášického principu -transu- a zaměřením se na znak přesvědčit o jeho pravosti, čímž je mu dána možnost znak opravit.

2. Znaky univerzální, které symbolizují jak kvalitu a rozsah moci, tak i vlastnosti bytosti. Grafickým znázorňováním a s ohledem na zákony analogie si může mág takové znaky sám zhotovit a pomocí imaginace je může nabíjet dotyčnými vlastnostmi ducha. Na tyto znaky musí pak bytost reagovat bez jakéhokoliv kladení odporu.

3. Znaky, které si může mág zhotovit podle vlastního názoru, aniž by přitom musel sledovat jakoukoliv analogii. Tyto znaky musí ovšem nechat schválit bytostmi. Za účelem přijetí takového symbolu nebo znaku se mág přemístí se svým duchem do sféry oné bytosti a nechá bytost na tento svůj znak, jeho tvar, kresbu atd., přísahat, že bude na znak vždy reagovat. Lámen je tolik jako univerzální symbol, nezastupuje ale symbol mikro a makro kosmu, nýbrž vyjadřuje mágovu duchovní a dušení autoritu, postoj a zralost. Lámen se obvykle našije na oděv v místech hrudníku, nebo se vyryje do vhodného kovu a nosí kolem krku jako amulet, nebo se nakreslí na pergamenový papír a nosí rovněž odděleně. Lámen vyjadřuje svým symbolickým znázorněním dokonalou mágovou autoritu. Při magických operacích slouží talisman mágovi většinou jako ochranný prostředek proti nežádoucím vlivům a také jako pomůcka k dosažení pronikavého úspěchu. Talisman může být grafické znázornění vlastností a schopností, s nimiž byl nabíjen. Nabíjení provede buď mág sám nebo bytost, kterou za tímto účelem evokoval. Provede-li nabíjení bytost, jde k nabíjení potřebná síla na úkor fluidální síly bytosti nebo jejich silového zásobníku. I v tomto případě může mág do talismanu vyrýt tradiční znaky. To jsou takové, které buď přešly z jednoho mága na druhého, nebo které dala bytost sama mágovi k dispozici. Dále jsou ještě znaky relativní, které si mág nechá od bytosti schválit.

Pro rituální účely zhotoví mág pentakl, lámen, znak nebo talisman dle analogie úrovně bytosti k živlům, planetám, zvěrokruhu, buď z vhodných kovů, do nichž vryje znaky a symboly. Tyto může ale také vyrýt na malou voskovou destičku, kterou si zhotoví sám z čistého včelího vosku a potom jí náležitě ovlivní. Také z pergamenového papíru se dají zhotovit znaky, pentakle, talismany, na který mág nakreslí nebo namaluje symboly příslušnou barvou nebo tuší. Mág může pro svůj znak zvolit také sací papír, který impregnuje fluidickým kondenzátorem. Na sací papír však nesmí kreslit symbol tekutou barvou, nýbrž měkkou barevnou tužkou, aby při kreslení znaků atd., barvy nesplývaly.

Při nabíjení znaku, pentaklu nebo talismanu nebo lámenu přejede mág prstem vyryté nebo nakreslené znaky a soustředí pomocí imaginace do znaku, lámenu nebo pentaklu určitou vlastnost. Při tom musí dojít ke spojení s Nejvyšším, tedy Božstvem, takže nikoliv mág sám, nýbrž Božství skrze něho tj. skrze jeho tělo, znak nabíjí. Namísto prstu vezme mág na pomoc svou magickou hůl, se kterou provede nabíjení talismanu nebo znaku. Není pochyby o tom, že takový talisman a pod, pak skutečně magicky působí, neboť se tímto postupem stane pentakl nebo talisman posvěcenou relikvií, o jejíž magické působivosti je mág dokonale přesvědčen.