Pravda

Zanechme nyní na chvíli mikrokosmu, tedy člověka s jeho pozemskou, astrální a mentální duší a věnujme se jiným problémům, které musí budoucí zasvěcenec rovněž dokázat správně rozluštit. Je to především problém pravdy, s nímž se již leckterý filozof častokrát zabýval a ani my nezůstaneme tohoto úkolu ušetřeni.

Na tomto místě probereme pouze ony pravdy, o jejichž znalosti musíme mít jasnou představu. Pravda závisí na poznání každého jednotlivce. A jelikož nemáme všichni jedno a totéž poznání, nemůžeme také problém pravdy zevšeobecnit. Každý jednotlivec má dle zralosti a poznání, je-li jeho úmysl poctivý, ze svého hlediska svou vlastní pravdu. O absolutní pravdě může však hovořit pouze člověk, jenž zná a ovládá absolutní zákony makro i mikrokosmu. Určité aspekty pravdy uznává zajisté bez rozdílu každý. Nikdo nebude pochybovat např. o životě, vůli, paměti a rozumu a jistě ho také nenapadne, aby tato fakta popíral. Žádný pravý zasvěcenec nebude nikomu, kdo není dostatečně zralý, vnucovat svou pravdu, protože by byla chápána zase jen z individuálního hlediska jednotlivce. Bylo by proto bezúčelné hovořit s nezasvěcenci o vyšších pravdách, nejde-li ovšem o takové lidi, kteří k těmto pravdám spějí, tj. začínají pro ně uzrávat. Vše ostatní by bylo profanací a z magického hlediska nesprávné. Každý, nechť dbá slov velikého Mistra křesťanství, která zní "Neházejte perly sviním!" K pravdě náleží též schopnost rozlišovat správně vědění od moudrosti. Vědění je ve všech odvětvích lidské činnosti závislé od zralosti, dále na vnímací schopnosti a na inteligenci rozumu a paměti bez ohledu na to, jak a čím jsme své vědomosti obohacovali, zda čtením nebo jinými zkušenostmi.

Mezi věděním a moudrostí je ohromný rozdíl a mnohem snáze se získává vědění nežli moudrost; tato není nijak závislá na vědění, ačkoliv je obojí do jisté míry identické. Zdroj moudrosti je v Bohu, tedy v principu příčiny (v ákáše), ve všech úrovních hmotného, astrálního a mentálního světa. Moudrost nezávisí ani na rozumu ani na paměti, nýbrž na zralosti, čistotě a dokonalosti každého jednotlivce. Moudrost můžeme považovat také za vývojový stupeň vlastního JÁ. Dospíváme tudíž k poznání nejen rozumem, nýbrž převážně intuicí nebo inspirací. Stupeň moudrosti určuje tedy vývojový stupeň člověka. Tím však není řečeno, že máme vědění zanedbávat, naopak, vědění a moudrost musí držet stejný krok. Zasvěcenec bude proto vždy dbát na to, aby spěl kupředu jak ve vědění, tak i v moudrosti, neboť ve vývoji nesmí ani jedno ani druhé pokulhávat. Jde-li vědění a moudrost ve vývoji ruku v ruce, je zasvěcenci dána možnost pochopit veškeré zákony mikro i makrokosmu nejen z hlediska moudrosti, ale i po intelektuální stránce, tedy dvoupólově, dále je poznat a upotřebit pro vlastní rozvoj.

Z celé té řady zákonů jsme se s jedním zákonem seznámili již na všech úrovních a to s prvním hlavním klíčem, s tajemstvím Tetragramatonu neboli čtyřpólového magnetu. Jelikož je to klíč univerzální, je možno jej upotřebit k řešení všech problémů, veškerých zákonů, pro každou pravdu, zkrátka pro vše, za předpokladu, že zasvěcenec ví, jak má klíče správně použít. Během" svého vývoje a zdokonalení v hermetické vědě pozná ještě různé aspekty tohoto klíče, jejichž neměnitelnou zákonitost se naučí uznávat. Nebude tápat v nejistotě a ve tmě, nýbrž bude třímat v ruce světlo, kterým prorazí každou nevědomost. Nechť toto krátké pojednání postačí budoucímu zasvěcenci k tomu, aby věděl, jaký postoj musí k problému pravdy zaujmout.