Tarot 3 - Úvod

Pro toto dílo, v zasvěcovací sérii již třetí, jsem volil název "Klíč k opravdové kabale"". Kabala je vlastně vědou Boha a pojednává o vědě slova. Kdo se zabývá teurgií, musí mít určitý magický vývin bezpodmínečně již za sebou, to znamená, že přinejmenším ovládá dokonale praktiky prvního díla "Brána k opravdovému zasvěcení"". Třetí dílo má tři části: V první, teoretické, připravuji čtenáře na obtížné odvětví kabaly. Druhá část obsahuje vlastní praxi a v třetí části uvádím slíbené formule, které mi byly dovoleny zveřejnit.

O kabale, která je pro hermetickou literaturu tvrdým oříškem, bylo již mnoho psáno. Z toho všeho se však pro praxi dá upotřebit jen velmi málo. Téměř povšechně se má za to, že každý, kdo by se chtěl zabývat kabalou, musí ovládat hebrejštinu a že bez její znalosti je studium kabaly nemyslitelné. Hebrejského původu je ale pouze kabala teoretická, kterou obsahuje většina knih. Tato teoretická kabala má žákovi vtisknout světový názor podle kabalistického vzoru. Je opravdu velmi málo takových knih, které mluví také o praxi a o praktickém upotřebení opravdové kabaly. Někteří hebrejští duchovní (rabíni) věděli o pravé kabalistické nauce, ale velmi přísně ji střežili, činili tak bezpochyby z ortodoxních pohnutek, takže se do rukou veřejnosti nedostaly ani zlomky kabalistických praktik.

Pouhé povrchní popisování kabalistiky vážnému badateli neposlouží ani teoreticky, natož aby bylo jeho praxi spolehlivým opěrným bodem. Je mu nanejvýš jen filozofickým vyjádřením mikro a makrokosmu. O správném kabalistickém světovém názoru si studující kabaly nemůže učinit vůbec žádný přehled, protože se za prvé nevyzná v onom velkém chaosu různých názorů a za druhé ho protiklady různých knih nechávají i nadále tápat ve tmě.
Toto dílo obsahuje jak teorii tak i praxi a zejména tu velmi podrobně, o čemž se každý, po kabale toužící, sám přesvědčí. Shrnout celou obsažnou kabalu do jediné knihy je čistě z technických důvodů nemožné. Dal jsem si práci, abych vzácné perly této nádherné vědy seřadil článkovitě tak, aby tvořily překrásnou šňůru. Dbal jsem při tom samozřejmě zákonů analogie v souvislosti s mikro a makrokosmem, jinak to ani není možné, nemá-li ucelený obraz kabaly vykazovat mezery. Namísto hebrejských označení, jichž bylo až dosud v kabale hojně užíváno, dávám přednost vyjádření, jež je člověku snadno srozumitelné. Čtenář
získá pří studiu tohoto díla o "praktické kabale" každopádně zcela Jinou, t.j. správnou představu.

Kdo chce dosáhnout úspěchů, které ho o skutečnosti kabaly prakticky přesvědčí, musí soustavně probrat obě předcházející tarotové karty: "Brána k opravdovému zasvěcení" a "Praxe magické evokace", jinak by výcvik na cestě k dokonalosti zabral příliš mnoho času a úspěchy by se dostavily velmi pozdě. Čtenář může projít tato díla také jen teoreticky. Tím si osvojí znalosti, které mu nemohou poskytnout žádné filozofické knihy. Jenže pouhé vědění ještě zdaleka není moudrost. Vědění závisí na výcviku intelektuální stránky ducha, kdežto moudrost podmiňuje soustavný vývin jeho čtyř aspektů. Vědění je pouhá filozofie, která samotná z člověka neudělá ani mága ani kabalistu. Vědec bude arciť umět mnoho mluvit o magii, kabale apod., ale nebude nikdy správně rozumět silám a schopnostem.

Těmito několika slovy vysvětlují čtenáři rozdíl mezi filozofem a mudrcem. Je na něm, ubírat se buď pohodlnou cestou pouhého vědění, nebo nastoupit svízelnou stezku moudrosti. Svá zvláštní náboženství, tedy svůj názor o Bohu měli již pranárody, bez rozdílu rasy a také bez ohledu na to, které části naší zeměkoule obývali. Vzhledem k tomu měli i svou nauku o Bohu. Každá nauka o Bohu se dělila na exoterní a ezoterní. Exoterní naukou se obvykle řídily davy lidí, kdežto esoterní nauka byla vyhrazena pouze zasvěcencům a velekněžím. Exoterní nauka postrádala jakoukoliv zmínku o magii a kabale, takže pouze mágové a kabalisti byli zasvěcenci pranárodů.

Odjakživa bylo nejsvatějším přikázáním tajit přísně tuto vysokou vědu, aby 1. zůstala autorita uchována, 2. aby neochabovala moc nad davy lidí a 3. aby se zabránilo jakémukoliv zneužití. Tato tradice se udržela až dodnes. I když toto dílo dá čtenáři dokonalé vědění, bude to jen vědění, nikoliv moudrost. Tu si musí čtenář vydobýt praktickou a poctivou prací. Stupeň moudrosti závisí opět na jeho zralosti a na jeho vývinu. Jen skutečně zralému, tedy povolanému, odhalí toto dílo nejvyšší moudrost.

Mezi vědátorem a mudrcem je tedy veliký rozdíl, který zabrání tomu, aby přikázání mlčenlivosti bylo porušeno, i když budou zveřejněny nejvyšší pravdy a tajemství. Vědci zůstane moudrost vždy okultní a jedině povolanému se jí dostane celé!

Kabalistická, tedy teurgická věda je prastará a má svůj původ v Orientu. Mudrci pravěku skrývali odjakživa největší tajemství v universální řeči, kterou je řeč obrazová, což je také patrno - z hieroglyfů starých národů - Egypťanů atd. Tito pra-mudrci předávali své nauky pouze obrazovou mluvou, tedy symbolickým vyjádřením. Pojetí nauk, vyjádřených symbolickou mluvou, spočívalo na stupni zralosti dotyčného žáka. Jedině symbolickou řečí
byly zachyceny veškeré orientální moudrosti. Kdo nebyl dost zralý, nebo kdo nedosáhl pod vedením Mistra (gurua) náležité zralosti vývinem své individuality, tomu zůstaly tyto moudrosti utajeny. Proto jsou si všechna pravá zasvěcovací písma zajedno v tom, že bez osobního gurua není zasvěcování možné a že je dokonce i nebezpečné. Skutečný zasvěcenec musel žákovi podle jeho vývinu učinit písmo ze symbolického hlediska postupně srozumitelné a vyučoval ho v symbolice, tedy v prařeči, tj. v obrazové mluvě. Žák byl na tuto mluvu svého Mistra zvyklý a dokázal se vyjadřovat o moudrostech zase jen symbolicky.

Proto přecházela tato svatá věda do dnešního dne tradičně z jedné osoby na jinou. Mistr vysvětloval svému žákovi vše inspirativně, takže si žák náhle ujasnil, co mu Mistr chce říci. Toto osvícení, tedy zasvěcování mělo v Orientu několik pojmenování, jako např. Abhisheka, Angkhur atd. Nezralému a nepřipravenému Mistr nikdy neodhalil skutečná mystéria moudrosti. Byli ovšem také mágové a kabalisti, kteří o nejvyšších moudrostech písemně nic nezanechali. Ale jak již bylo řečeno, byly veškeré nejvyšší moudrosti zachycovány symbolickou řečí a stalo-li se, že shodou okolností přišly do rukou nepovolané osoby, zůstaly jí nepochopeny. Někdy se i stalo, že nezralý vykládal tyto moudrosti podle svého vlastního pochopení. Je jisté, že se takový výklad minul veškerou účinností. Většina spisovatelů, kterým se podařilo dostat k zanechaným nebo přístupným orientálním spisům, dělala vesměs jednu a tutéž chybu tím, že tyto spisy překládala do řeči intelektu, to znamená, že je pojala doslova. Jelikož tito spisovatelé nebyli většinou rovněž zralí k tomu, aby symboliku mysterií, praktik apod. dokázali správně vyložit, protože jim k tomu chyběla nezbytná průprava a pravé pochopení obrazové čili kosmické řeči, vloudily se do hermetické vědy četné omyly. Dnes si téměř nikdo neumí učinit představu o tom, kolik nesmyslných praktik vyšlo tiskem v civilizovaných státech. V tomto díle jsem převedl symbolickou mluvu do řeči intelektuální a cestu skutečné hermetické vědy jsem ve vztahu ke kabale, tedy k tajemství slova, učinil tak přístupnou, že se po ní může bezpečně ubírat každý vědec.