Zasvěcovaní - Praxe

Věnujme se nyní praktické stránce zasvěcování. Stále si musíme uvědomovat, že je třeba školit tělo, duši i ducha stejnoměrně, jinak by nebylo možno dosáhnout magické rovnováhy a také by nebylo možno ji udržet. Na nebezpečí jednostranného školení jsem důrazně upozornil již v teoretické části. Ve vývinu nespěchejme, neboť vše vyžaduje svůj čas. Trpělivost, vytrvalost a houževnatost jsou základními podmínkami vývoje. Úsilí, které k svému vývinu vynaložíme, se mnohokráte vyplatí.

Kdo chce kráčet magickou cestou, nechť si svatě slíbí, že bude pravidelně cvičit. K svým bližním buďme vždy laskaví, přívětiví a shovívaví, za to však neúprosní a přísní vůči sami sobě. Bez dodržování těchto pravidel bychom v magii neprospívali. Nikoho nekritizujme a neodsuzujme. Dbejme především toho, abychom měli vždy čisto před vlastním prahem. Do své svatyně nenecháme nikoho nahlédnout. Mág o své cestě, o svém úspěchu a vzestupu zachovává naprosté mlčení. V mlčení vězí největší moc a čím více tohoto přikázání budeme dbát, tím přístupnější a dosažitelnější se nám stanou všechny vyšší síly.

Se svým časem disponujeme tak, abychom z něho věnovali co nejvíce k svému duchovnímu vzestupu. Není třeba prolelkovat jej v bezvýznamné společností nebo jej promrhat planými záležitostmi. Čas plyne jako voda a nikdy ho už nelze dohonit. Stanovme si učební dobu, kterou však musíme bezpodmínečně dodržovat. Výjimky jsou přípustné jen ve zvláštních případech. Člověk, jak je známo, podléhá síle svých zvyků. Zvykne-li si tedy i na určitou cvičební hodinu, bude ho to v daný okamžik již samo nabádat ke cvičení. Cvičení se musí stát právě tak nutností jako jídlo, pití a spaní, jinak bychom nemohli počítat s naprostými úspěchy. Bez práce nejsou koláče!

Veškeré instrukce jsem sestavil tak, jako kdyby byly určeny pro plně zaměstnaného člověka. Kdo má více času, může se zabývat dvěma až třemi cvičeními současně. Přejděme tedy k popisu a praxi jednotlivých magických stupňů...